Babibajky (49)
Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
Jo jo, taková oáza uprostøed pouštì vùbec není k zahození. Kdy¾ tak jeden klopýtá týdny a týdny rozpáleným pískem a v noci pod záøícími hvìzdami si pøipadá jako na severním pólu, myslí jen na to, jak se na obzoru koneènì objeví zelené šešulky palem. A tøeba tam bude nìkdo bydlet v chladivém stínu stanu a tøeba mu nìkdo veèer nabídne hrnek velbloudího mléka a tøeba si tam bude moci pár dní poøádnì odpoèinout a tøeba mu nìkdo uká¾e správnou cestu a tøeba …Pane Bo¾e, Alláhu, Budho, všichni svatí…jen a» to zase není jen fata morgána!
* * *
No tohle se sem snad ani nehodí, jen¾e ¾ivot je spíš krutá realita ne¾ vzletná poezie, tak¾e se není co divit, ¾e se inkasující vrchní nechce nechat „ošidit“ o sebemenší dýško. Myslím, ¾e ta hubatá paní, co na nìm ušetøila pár drobných, by u¾ do téhle vinárny nemìla chodit.
Mohlo by se stát, ¾e by pøíštì vrchnímu tøeba vyklouzl talíø s plnìnou rolkou právì na její novou sukni a „opomenutý“ tringelt by jí pøišel mnohonásobnì drá¾. (Ostatnì, dobøe jí tak, lakotì jedné lakotné, ¾e?)
* * *
Kdy¾ to bílé hlaïounké semínko padlo brzy na jaøe do studené hlíny na záhonku, vùbec se mu to nelíbilo. Èekalo, ¾e pùda bude pìknì vyhøátá a ono si bude hovìt jako v peøinkách, jen¾e tohle jaro se nìjak nepovedlo, asi se pohádalo se sluníèkem a mìlo tichou domácnost, proto¾e sluníèko se skoro neukázalo, obloha byla poøád samý mrak a pršelo, a¾ to bylo všem protivné ...no co se dá dìlat, øíkalo si semínko, rychle pustím ven koøínky a lísteèky, to mì zahøeje a pak se uvidí...A uvidìlo se! Vedle øádkù cibule, která se zimy nezalekla a u¾ zvìdavì koukala na svìt, se objevil øádek malinkatých kula»ouèkých lísteèkù.
No vida, tak salát je u¾ taky venku, to bude ale køehounká dobrota!
* * *
A proè ne? Pøece není nikde psáno, ¾e se myšky nesmí zamilovat! Copak vy jste si ještì nevšimli té krasavice odvedle, jaký má pøekrásný bìlounký ko¾íšek, kula»ounká ouška a èumáèek k zulíbání? A jak se umí pìknì pooèku podívat, kdy¾ jde ten spanilý myšák kolem jejich domeèku!
V¾dy» ono je to stejné jako u lidí. Nìkdy kolem sebe chodí a jako by se nevidìli, pak se nìco zmìní v ovzduší, pøeskoèí jiskøièka a u¾ se to kolem hem¾í srdíèky. A kdy¾ myšák, pardon – On – pøijde s kyticí a motýlkem pod krkem, zaèíná se myslet na svatbu. Jen s tím bydlením to mají myšky jednodušší.
* * *
A je tady! A bylo to, jako kdy¾ práskneš bièem - jeden den vedro k zalknutí, druhý den ledový vítr odírající stromy o ještì zelené listí a k tomu déš» a déš». Èlovìku se chtìlo øíct „jen víc a ještì vìtší kapky“, kdy¾ vidìl, jak rychle mizí ve vyprahlé pùdì a unavené keøe zase o¾ívají.
Jaképak protesty?! To bychom stejnì bez výsledku mohli brblat na to, ¾e po nedìli je pondìlí. Buïme rádi, ¾e pøišel tak brzy, aspoò bude delší a mo¾ná nám za odmìnu pøichystá pøekvapení. Mezi mraky se to u¾ zlatì blýská babím létem!
Babibajky (49)
