Kdysi jsem, ze smutku, psala po veèerech, co mì bìhem dne potkalo. Pro potìšení svých pøátel jsem tìch asi padesát povídaèek nechala vlastním nákladem vydat. A¾ mì teï Marie Zieglerová (Mara) pobídla; dovolte mi, kdo rád nahlí¾íte do SeniorTipu, nabídnout je i vám všem. To¾ dobré poètení!
ØEZNÍCI MAJÍ RÁDI SLADKÉ
Kdy¾ chcete udìlat nìkomu radost, urèitì se vám to podaøí. Tak poslouchejte, jak se to povedlo mnì.
Koupila jsem dvì bonboniéry. Jedna mì zaujala tím, ¾e bonbony se ukrývaly v obalu s jemnì fialovými kvìty, pøipomínajíc tak dávné idylické èasy. Naopak druhá halila své bonbony do ostøe rudých staniolù, poskládaných v prùhledné krabici tvaru srdce. Obì byly krásné. Jedna dojemná, druhá výbušná.
Obírala jsem se jimi u regálu samoobsluhy tak dlouho, a¾ jsem pochopila, ¾e je musím odnést domù obì. Jemnì jsem je vlo¾ila do zvláštního bìlostného sáèku, aby se, proboha, nepoškodily ostatním nákupem. Ostatní nákup, u øezníka, byl krvavý a mokrý. Uchýlila jsem se ke stoleèku u výlohy, kde obvykle kramaøím, abych vìci poskládala do tašek. To jsem udìlala i tentokrát, špatnì.
Doma se toti¾ ukázalo, ¾e bonboniéry nemám. Po pøekonání prvního šoku zavolala jsem øezníka, který mì ujistil, ¾e ¾ádné sladkosti v jakékoli podobì se u nìj nenacházejí.
Není pochyb o tom, ¾e øezníkovi i øeznici jsem zpùsobila radost velkou, kdy¾ si spolu veèer sedli k televizi. Kterou asi bonboniéru otevøeli první? Odhaduji, ¾e tu rudou.
Bon apetit !
DIETNÍ DEN
Je to u¾ dávno, dvanáct let, nic se mi na sobì nelíbilo, pøibrala jsem nìjaká ta kila (pøejídala jsem se). A ¾e tomu udìlám rázný konec, jak jinak, ne¾ dietou. Pohleïte, jak to dopadlo.
Snídanì: Vychlazená krupicová kaše neslazená, nemaštìná, broskvový kompot.
Svaèina: Nescafé bez cukru se l¾ièkou odstøedìného mléka.
Obìd: Kostièky bramborového knedlíku ohøáté bez tuku, brokolice,
posypáno strouhaným balkánským sýrem.
Odpolední èaj: Ètyøi velké palaèinky sma¾ené na sádle, meruòkový d¾em, kopec šlehaèky.
Veèeøe: Pùl šišky sekané, bramborový salát, Staropramen 12°.
Zákusek po veèeøi: Zbytek broskvového kompotu, na ka¾dé pùlce velké broskve šlehaèka.
Zákusek o pùlnoci: Sladký pišingr 3x20x2 cm.
®e prý i snaha se cení. No nevím.
DAR BENŠOVSKÝM OCHOTNÍKÙM
Vyklízím gará¾, z ní¾ poslední auto ji¾ dávno odjelo.
V zimì pálila jsem trouchnivìjící døevo. Kolem velikonoc otevøela jsem tøídílnou skøíò, památku to na ministerstvo èehosi, dojímala se starými dopisy, divila se peèlivì uspoøádaným bezcenným tiskovinám a ¾asla nad metráky letitých Literárek.
Právì v den, kdy zahradník Tomáš sázel v zahradì nové keøe, došlo na krámy nejstarší. Do svì¾í zelenì vynesla jsem zaprášenou kosu, pøed léty nepostradatelnou, svinovací ¾ebøík, zapomenutý tu ještì dávnìji opilým øemeslníkem, opravdický cep, jím¾ se v minulém vìku na ji¾ní Moravì dobýval chléb a dvì døevorubecké sekery, jaké normální èlovìk neunese.
Zahradník Tomáš se nejvíce radoval z autentického cepu a pravil :
já mám doma kus brnìní, já ho i s tím cepem daruji benešovským ochotníkùm! Ti se z toho zblázní !
Obì sekery mi zùstaly. Nejste nìkdo náhodou døevorubcem ?