Babibajky (48) Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
A co takhle trochu pravopisu? Nebojte se, je to jen o písmenkách abecedy. Tøeba takové „D“?! Neoškròujte se, je dùle¾itìjší, ne¾ si myslíte. No, však si to pøeètìte, to nikomu neublí¾í…
Co je vidìt, to je zøejmé! Nic však není samozdøejmé!!!
To vám jednou bylo jedno písmenko abecedy, které si myslelo, ¾e se bez nìho ¾ádné slovo neobejde. Víte, ono bylo tak trochu do sebe zamilované. No, tak trochu! Øekla bych spíš, ¾e a¾ moc! Bylo domýšlivé, jen se podívejte, jak se mu pupík nadýmá pýchou. Ostatním písmenkùm se taková hloupost nelíbila, vìdìla toti¾, ¾e všechna jsou velice dùle¾itá, a kdyby jedno tøeba chybìlo, nebo jich bylo ve slovì víc, ne¾ je potøeba, byla by z toho pìkná šlamastyka. Slova by zmìnila smysl, místo rozumné vìty by se na papíøe objevil zkomolený nesmysl, lidi by pomalu nevìdìli, co chce jeden druhému øíct. N c bse ou øki ? A to jich chybí jen pár! O y t m e l ! Aad jadkk bbdy sdse dvááám èedeetlloo todhhhlee? Lidi by potom luštili ka¾dé psaní jako køí¾ovku a ztratili by tolik èasu, ¾e by jim na práci ¾ádný nezbyl a nakonec by umøeli hlady. A písmenka by mìla po ftákách, proto¾e by je potom u¾ nikdo nepotøeboval.
Proto se maminka ABECEDA rozhodla, ¾e nafoukanému „déèku“ pøistøihne køidýlka a jednou prov¾dy svoje dìti pouèí o jejich právech a povinnostech, aby nedìlaly zmatek v pravopise, dospìlým zase ostudu a školáèkùm neztì¾ovaly uèení.
Tak co? Ani to nebolelo, ¾e?
* * *
A nejlíp se mají hroši! Nikdo je nehoní do školy, nemusí brzy ráno vstávat a ani by si nikdo nedovolil je budit, v¾dy» se podívejte, jaká je to tì¾ká váha. Staèí jim, ¾e se celý den povalují ve vodì a otvírají svoje velikánské tlamky na ka¾dého, kdo jde náhodou kolem. Mají v té svojí veliké hlavì tak malý mozeèek, ¾e je ani nenapadne podìlit se o kus øeky s ostatními zvíøátky. Cení tìch svých pár zubù na lvy i ¾irafy a dupou do bahna tak silnì, ¾e i krokodýlové radìji odplavou o zátoèinu dál …ani jim nevadí, ¾e o nich jdou po savanì jen samé nepìkné øeèi a kdekdo se jim smìje. Inu, mají opravdu hroší kù¾i! Jen¾e … mají se skuteènì nejlíp?
* * *
Ale prosím vás, vy jste ještì neza¾ili ten nádherný a povznášející pocit, to èisté tvùrèí nadšení? Pøed vnitøním zrakem vám defiluje jeden nápad za druhým, nemù¾ete pomalu ani spát, jak úpornì se vám derou do hlavy podrobnosti kompozice a sladìní barev. Našepsované plátno na vás èeká na stojanu, novostí záøící paleta se nemù¾e doèkat, a¾ ji pohladí prstíèky štìtcù … Tak kde to vázne?! ®ádný uèený z nebe nespadl, øíká pøísloví. Co na tom, ¾e jste to ještì nikdy nezkusili? Teï je ten pravý èas. A ¾e vám nejdou figury? Tak se pus»te do krajiny! Jó, máte problém, jak ji dostat na to malé plátno? Pak u¾ zbývá jen jedna rada, ta je ale k nezaplacení, ani nevím, jestli vám ji mám prozradit. Co kdy¾ potom zpychnete z té slávy a proslulosti, co vás èeká? No dobøe, nebudu škrob, tady je: plácnìte èervený flek do pravého horního rohu, vedle ze tøi šmouhy svinibrodskou zelení, vlevo dole pár plácancù oran¾ové a mù¾ete vystavovat v New Yorku jako akademický malíø. Paneèku, to je ale síla!
Dejte pokoj, prosím vás! Co sem pletete vìšák! Tady øešíme otázky moderního malíøství a vy pøijdete s vìšákem! Bì¾te si ho povìsit nìkam! Ale tam ne, co vás to napadlo vìšet ho na dveøe, tam pøece staèí natlouct nìjaký háèek, to dá pøece rozum, nebo høebík, ten je po ruce, hele! No a co, ¾e si udìláte díru do kabátu?! Nemáte si ho vìšet na høebík, kabát se pøece vìší na vìšák! Co co co? Já ¾e jsem pomlouvala vìšák? To nikdy, ani náhodou! Já proti vìšákùm nic nemám, sama jich mám plnou skøíò. To já jen, ¾e se mnì tohle téma zdá ponìkud nepatøièné, kdy¾ se ocitne tak blízko „umìní“.
Babibajky (48)
