Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
®ivot tropí hlouposti aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (74)
Do tìchto vzpomínkových paradoxù si snad mohu dovolit i zaøazení nìkolika svých cest slu¾ebních, které se konaly v letech 1970 a¾ 1985. Všechny tøi smìøovaly na východ od ¾elezné opony, nebo» na opaènou svìtovou stranu jsem nikdy nebyl „nominován“. Poprvé jsem vyjel - tedy spíše „vylétl“ koncem øíjna 1970 na krátkou stá¾ do moskevského CIPu. A tu zkratku asi musím vysvìtlit - jedná se o Centrální institut pogody - tedy poèasí. Na našem tehdejším ministerstvu „Lesù, vod a strání“ jsem odevzdal vojenskou kní¾ku, dostal slu¾ební pas, adresu našeho vyslanectví, další „dùle¾ité“ pokyny a u¾ nevím kolik rublù. A proto¾e opravdu nepíšu cestopis, ale jen vzpomínkové paradoxní støípky, mohu jich i zde pár zaøadit.
Shodou okolností jsem se v Praze o svých pìtatøicátých narozeninách asi týden pøed odletem seznámil s jedním Moskvanem, redaktorem technického èasopisu, kterého si „nabrnkla“ rozvedená kolegynì mé první ¾eny. Ruslan se s Prahou louèil nerad, moc se mu u nás líbilo a za „vstup spøátelených vojsk“ se nám velice omlouval. Dokonce mi sám navrhl, ¾e bychom si mohli navzájem vymìnit nìjaké peníze. To se mi hodilo, nebo» jsem si chtìl v Moskvì koupit fotoaparát, jednookou zrcadlovku Zenit.
500 Kès jsem tedy vymìnil za 50 rublù, které jsem mìl dostat a¾ Moskvì, proto¾e Ruslan se vìtší mno¾ství rublù neodvá¾il vyvést! Dal mi však své moskevské telefonní èíslo domù a také adresu Technického nakladatelství, kde pracoval. V Moskvì jsem se mu pak po dva dny nemohl dovolat, a pomalu jsem se luèil se svou pìtistovkou. Ale pak další den odpoledne jsem šel hledat to nakladatelství. Bylo poblí¾ centra Moskvy, kupodivu jsem ho brzy našel, a co následovalo, je neuvìøitelné! Ve vrátnici nebyl nikdo, klidnì jsem vešel do velké budovy a prvního èlovìka, kterého jsem potkal, jsem se zeptal, kde má kanceláø Ruslan. Mìl jsem zøejmì štìstí, dotyèný to vìdìl a tak jsem v prvním patøe po nesmìlém zaklepání vstoupil do prázdné místnosti. Chvíli jsem èekal, ale nikdo nepøicházel, a proto¾e na stole byl telefon, drze jsem ho pou¾il. Rozechvìle jsem vytoèil Ruslanovo èíslo a na druhém konci drátu se ozval jeho hlas. Kdy¾ jsem øekl, ¾e volám z jeho kanceláøe, zdìsil se! Rychle jsme se dohodli na schùzce a druhý den odpoledne Ruslan v obchodì nìjak obešel frontu a za chvíli jsem dr¾el nový fo»ák v ruce. Dokonce mi bylo sdìleno, ¾e mám štìstí a mám výrobek urèený pro export! Ruslan mì pak pøedposlední den mého pobytu pozval na opulentní veèeøi do novináøského klubu. Kromì jiného jsme samozøejmì mìli kaviár, který jsem moc nemusel, ale také èerstvé raky z øeky Moskvy, po nich¾ zbyl na stole poøádný „binec“. A ještì jedna pikantérie. Vìøte - nevìøte, po mírném sondování jsem si u stolu v úzkém kruhu asi pìti lidí dokonce troufl dát k lepšímu pár našich anekdot o SSSR a Rusech! Samozøejmì jsem odvahu dostal a¾ po pár „stakanech“ vodky a divil jsem se hned dvakrát. Pøítomní mi pochválili mou ruštinu, asi ze zdvoøilosti, a navíc nìkteré anekdoty dokonce znali! Teï u¾ se ale opravdu musím vrátit ke své slu¾ební cestì.
Odletìli jsme a i v Moskvì jsme pøistáli bez problémù, ale organizace mé cesty trochu „zahaprovala“ u¾ na vyslanectví, kdy naveèer tam „pracoval“ pouze vrátný! Naštìstí po chvíli našel obálku s mým jménem, kde byly další pokyny – adresa hotelu pro ubytování a adresa CIPu. Ubytoval jsem se a na pokoji jsem spal se dvìma èeskými studenty, kteøí studovali v Kyjevì a byli zde na nìkolikadenní návštìvì. Hotel byl opravdu mezinárodní, mne nejvíce zaujali Korejci – samozøejmì severní, kteøí ka¾dé ráno provozovali na „zajímavì“ ovonìných chodbách rozcvièku! O zajímavých „toiletách“ se nebudu zmiòovat, je to snad dost známé! Na snídanì a veèeøe jsem chodil do bufetu poblí¾ hotelu, obìdy jsem si posléze koupil v „CIPu.
Druhý den ráno jsem jel metrem do institutu, kde se do organizace opìt vloudila chybièka. Oèekávali toti¾ meteorologa støednìdobé pøedpovìdi, a já byl tehdy ještì „krátkodobý“. Narychlo mi tedy hledali odpovídajícího kolegu. Po dvanáctileté výuce ruštiny jsem sice tento svìtový jazyk (s mírnou smìsicí slovenštiny) jak¾tak¾ ovládal, ale moc mluvit se mi z pochopitelných dùvodù nechtìlo. Mùj prùvodce byl ale Sibiøan a mìl pro mé „nechtìní“ kupodivu pochopení… Co øíci ještì o mé stá¾i - nic moc! Na jedné pøedpolední konzultaci, podobnì jako u nás, se nìkolik minut meteorologové dohadovali, zda bude druhý den v Moskvì snì¾it nebo pršet, a tak jsem se osmìlil a navrhl déš» se snìhem. Kupodivu to akceptovali, a tak jsem se jeden den podílel na pøedpovìdi poèasí pro Moskevskou oblast! Teï nevím, zda se tím mám chlubit…
Pro mne nejzajímavìjší bylo oddìlení „celosvìtových“ pøedpovìdí. Proto¾e tehdejší sovìtské loïstvo „jakéhokoliv zamìøení“ operovalo doslova ve všech oceánech a moøích, muselo mít pochopitelnì i podrobné informace o poèasí v celém svìtì.
A tak jsem poprvé vidìl synoptické mapy ji¾ní polokoule. Jsou zajímavé tím, ¾e je na nich všechno meteorologické „obrácenì“! Proudìní v tlakových ní¾ích i výších je obrácené, severák tedy není krutý, ale naopak teplý tropický a krutý je zde „jihák“ vanoucí od Antarktidy. Ukázka této mapy je pochopitelnì podstatnì mladší! Ke konci øíjna jsem pak byl svìdkem mimoøádných pøedpovìdí. Blí¾ilo se výroèí Velké øíjnové revoluce a ještì pøed tím mìl kamsi letìt velký Bre¾nìv! No – bylo zajímavé, jak kolegové kmitali!
V Moskvì zaèínala pomalu zima, dle „mé“ pøedpovìdi opravdu padal déš» se snìhem, a tak jsem toho po mìstì moc nenachodil.
Prošel jsem se pochopitelnì po Rudém námìstí, ale pøiznám se, ¾e vìtší dojem ne¾ známý chrám Sv. Bla¾eje na mne udìlal malý kostelík na Arbatu mezi paneláky, kterým nesahal ani do druhého patra! Navštívil jsem i známý a tehdy otøesný obchodní dùm GUM. Vìtšina starých døevìných podlah zde páchla olejem, ale pøesto jsem koupil pár hraèek pro dìti. Dodnes pak mám pøed oèima opravdu nepøeberné øady matrjošek a sošek Lenina, s èepicí i bez ní, ve všech velikostech a z nejrùznìjších materiálù.
Jinak jsem ještì poznal, ¾e nejt쾚í práce, napøíklad úklid na ulicích a podobné, vykonávají zde v Moskvì - a zøejmì i v celé té velké, široké zemi - ¾eny, zatímco pánové tvorstva - mu¾i si kliïánko „u¾ívají“ vodky… A to by ze zemì, kde zítra znamenalo vèera, asi staèilo! „Dùle¾ité“ bylo, ¾e od té doby jsem - jak se tehdy øíkalo - mohl radit, proto¾e jsem byl v Moskvì!
Pamìtníci, vzpomínejte!
500 Kès jsem tedy vymìnil za 50 rublù, které jsem mìl dostat a¾ Moskvì, proto¾e Ruslan se vìtší mno¾ství rublù neodvá¾il vyvést! Dal mi však své moskevské telefonní èíslo domù a také adresu Technického nakladatelství, kde pracoval. V Moskvì jsem se mu pak po dva dny nemohl dovolat, a pomalu jsem se luèil se svou pìtistovkou. Ale pak další den odpoledne jsem šel hledat to nakladatelství. Bylo poblí¾ centra Moskvy, kupodivu jsem ho brzy našel, a co následovalo, je neuvìøitelné! Ve vrátnici nebyl nikdo, klidnì jsem vešel do velké budovy a prvního èlovìka, kterého jsem potkal, jsem se zeptal, kde má kanceláø Ruslan. Mìl jsem zøejmì štìstí, dotyèný to vìdìl a tak jsem v prvním patøe po nesmìlém zaklepání vstoupil do prázdné místnosti. Chvíli jsem èekal, ale nikdo nepøicházel, a proto¾e na stole byl telefon, drze jsem ho pou¾il. Rozechvìle jsem vytoèil Ruslanovo èíslo a na druhém konci drátu se ozval jeho hlas. Kdy¾ jsem øekl, ¾e volám z jeho kanceláøe, zdìsil se! Rychle jsme se dohodli na schùzce a druhý den odpoledne Ruslan v obchodì nìjak obešel frontu a za chvíli jsem dr¾el nový fo»ák v ruce. Dokonce mi bylo sdìleno, ¾e mám štìstí a mám výrobek urèený pro export! Ruslan mì pak pøedposlední den mého pobytu pozval na opulentní veèeøi do novináøského klubu. Kromì jiného jsme samozøejmì mìli kaviár, který jsem moc nemusel, ale také èerstvé raky z øeky Moskvy, po nich¾ zbyl na stole poøádný „binec“. A ještì jedna pikantérie. Vìøte - nevìøte, po mírném sondování jsem si u stolu v úzkém kruhu asi pìti lidí dokonce troufl dát k lepšímu pár našich anekdot o SSSR a Rusech! Samozøejmì jsem odvahu dostal a¾ po pár „stakanech“ vodky a divil jsem se hned dvakrát. Pøítomní mi pochválili mou ruštinu, asi ze zdvoøilosti, a navíc nìkteré anekdoty dokonce znali! Teï u¾ se ale opravdu musím vrátit ke své slu¾ební cestì.
