Babibajky (47) Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
Kdo to ještì nezkusil, kdo nepøivonìl, ten neví, co je pizza. Tenounké tìstíèko, pìknì køupkavé, placièka natøená hustou omáèkou z rajèat a bylinek, oblo¾ená vším mo¾ným, nejlépe výborným salámem, plátky jemných ¾ampionkù, mírnì pálivými paprièkami a hustì posypaná vynikajícím parmazánem. Anebo jinak - místo salámu dáme anèovièky ... no jo, tak si tam dej anèovièky a budeš obìdvat sám, víš, ¾e ryby nejím v ¾ádné podobì … ne ne, ani drobek sardelpasty, tady neznám bratra, kdy¾ ti to tak chutná, prosím, já ti to neberu, já si udìlám vlastní náplò a uvidíš, jak budeš prosit o kousíèek!
A víš co, nebudeme se tady handrkovat a zajdeme si na tu pochoutku k Èápovi a ka¾dý si vybere podle chuti, co øíkáš? ®e se ti nechce z domu do toho psího poèasí? No tak tam brnkni a máme to se vším pohodlím!
* * *
No tak poèkej, kam se to kutálíš, v¾dy» si s tebou chci jenom hrát! Ani do tebe nebudu kopat, to by mì pøece bolelo, to já znám, pøece jsem kopl do kamene a pak mì bolela no¾ièka, víš? Ani na tobì nebudu hopsat jako na tom balonu, co mnì koupila babièka. Bylo to moc prima, jak se na nìm hopsalo, ale balon se naštval, øíkala maminka, a praskl a já jsem se strašnì lekl a taky se praštil do hlavièky o ¾idlièku, kdy¾ jsem spadl. Tak se u¾ zastav, já tì potom budu pìknì pomalu kutálet… no vidíš, teï ses udeøil o kámen … proè tak syèíš? ...copak jsi had ?!
* * *
To byly jednou jedny kostky a bydlely pìknì poskládané v lepenkové krabièce. Bylo jim tam sice trochu tìsno, ale, zase na druhou stranu, aspoò se nemohly nikam zakutálet a chtì nechtì musely spolu dobøe vycházet. No, zakutálet, jak se to vezme, kutálí se pøece nìco kulatého a kostky byly hranaté!
Ale tímto problémem si vùbec nelámaly hlavu, spíš je zajímalo, proè jedna má nahoøe pìt puntíkù a druhá jen tøi, zatímco tøetí ètyøi, ètvrtá jeden, pátá šest a šestá dva. Mìly z toho trochu legraci a jen v skrytu jim to vrtalo hranatou hlavou.
Jednoho dne je dìcka vysypala z krabièky, ¾e si zahrají Èlovìèe nezlob se, a kostky se rozkutálely po stole. Zatím co se spoluhráèi handrkovali, komu která patøí, kostky byly celé vyjevené, kdy¾ vidìly, ¾e jsou jedna jako druhá a ¾e ka¾dá z nich má na sobì puntíky od jedné a¾ po šestku. Moc je potom kutálení bavilo, proto¾e se pøedhánìly, která jich bude mít na horní stranì víc.
* * *
Já nevím, proè je podkova symbolem Štìstí. V¾dy» se pøece øíká, ¾e Štìstí je „muška jenom zlatá“, tak jak si to mám vysvìtlit? To je pøece poøádný rozdíl! Úplnì staèí, kdy¾ si porovnáme jemòouèký bzukot zlaté mušky s temným svistem podkovy letící nám kolem ucha. No jistì, to máme opravdu štìstí, ¾e o nás podkova nezavadila. Taky by se dalo pova¾ovat za štìstí, ¾e nám podkova na koòském kopytu nešlápne na nohu nebo nezlomí pár ¾eber, kdy¾ se jí, pochopitelnì nechtìnì, pøipleteme do cesty. A» je to jak chce, proto¾e zlatou mušku uvidìt je vzácnost, mám ve špajzu radìj povìšené podkovy hned dvì. Pro jistotu. Abych si to Štìstí potuplovala.
.jpg)
Babibajky (47)
