Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
®ivot tropí hlouposti aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (71)
Další dvì hezké dovolené u Baltu, které se daly poøídit bez deviz, spadají do poloviny let sedmdesátých. V roce 1975 jsme byli s dalšími tøemi rodinami v NDR a docela stylovì u¾ s novým Wartburgem. Jeli jsme do Prerowa, které¾to jméno pøipomíná, ¾e pochází od Polabských Slovanù.
U¾ pøíjezd do místního kampu na plá¾i byl dobrodru¾ný, nebo» cesta vedla písèitými dunami. Sice na nich byly polo¾eny betonové panely, ale pouze v šíøce jednoho vozidla a na témìø dvou kilometrové cestì bylo v¾dy asi po pìti stech metrech jakési rozšíøení, aby se auta mohla vyhnout!
Samozøejmì jsme zde ze zvìdavosti navštívili i nudistickou plá¾ a ruku na srdce – jednou to staèilo! Docela zajímavé ale bylo, sledovat nìkteré pánské zvìdavce, kteøí chodili po plá¾i s plavkami v ruce… Další legraèní zá¾itek je z místní restaurace v kempu. Všechny naše dìti v rozmezí asi od sedmi do patnácti let jsme veèer nechali ve stanech, a» si u¾ijí, a zašli jsme si na pivo. Proti našemu samozøejmì nic moc a navíc dlouhé fronty u výèepu, proto¾e to byla samoobsluha. A asi kolem desáté hodiny jsem byl øadì já, abych vystál tu pivní frontu. Byl jsem asi desátý a ten ¾íznivý had se jen pomalu zkracoval. Bylo mnì sice divné, ¾e za mnou u¾ nikdo nestojí, ale neznalý pomìrù jsem to ignoroval. Po nìkolika minutách mì èlovìk pøede mnou upozornil na cedulku, kterou mìl povìšenou na zádech, a na které stálo – Der letzte Kunde! Nehledì na jazykové asociace mì to dosti zarazilo, ale teprve kdy¾ opravdu ten pøede mnou dostal svých posledních pár piv a mne u¾ výèepní nenatoèil, tak jsem koneènì pochopil, co ta cedulka znamenala!
O rok pozdìji, tedy v roce 1976, ve stejném slo¾ení rodin jsme byli opìt na Baltu, tentokrát v polské Ustce.
Tam byl ovšem kemp tak strašný, ¾e jsme to chtìli vzdát a odjet nìkam jinam. Nakonec nám pomohl jeden domorodec, který nás nechal stanovat na svém pozemku kousek od kempu, kde jsme mìli „kadibudku“ sami pro sebe. I z této dovolené jsme si odvezli mnoho zajímavých zá¾itkù, od zhlédnutí prvního stripteasu v místní vinárnì po dlouhé hledání „zatutlaného“ výèepu na místní „hlavní“ tøídì Ustky. Byl za jakýmsi labyrintem, tvoøeným betonovými zdmi a vchod do nìj jsme asi tøikrát pøešli, ne¾ jsme se trefili! To, co jsme vidìli, èi spíše nevidìli v krámech a za výklady, bylo také velmi zajímavé.
Nejvìtším zá¾itkem ale byla okru¾ní plavba podél pobøe¾í. Bylo vìtrno, docela slušné vlny a zva¾ovalo se, zda loï vùbec vypluje. Jedna z nás to vzdala a jak se ukázalo, udìlala dobøe! Loï byla sice vìtší, ne¾ ta kdysi ve Warnemünde, ale výletníky nezachránilo ani podpalubí, kde byl bar a kde to houpalo o trochu ménì. Vìtšina dostala poøádnou moøskou nemoc a vìtšinou i s patøiènými následky. Plavba byla zkrácena a po opuštìní lodi byl z pevné zemì docela zajímavý pohled na rùznì barevné „šavle“, které vykreslily výmìšky útrob moøsko-nemocných pasa¾érù na bocích té jinak hezké lodi! Jmenovala se Halka.
Nemohu ale skonèit tímto jistì nechutným zá¾itkem a tak ještì dodám pár zajímavostí.
Jeden z nás vezl sebou na tuto dovolenou malý ruský bateriový televizor Šilelis, na kterém jsme se se znaènì støídavými úspìchy pokoušeli chytit pøenosy z olympiády v Montrealu. Zajímavé jistì je, ¾e i jméno tohoto sovìtského zázraku elektrotechniky leccos napovídá! Podnikli jsme i jednodenní výlet podél pobøe¾í Baltu k východu do Gdynì a známých Sopot a dále a¾ do starobylého Gdaòsku, kde slušnì pršelo. V tamních lodìnicích byl tehdy zrovna klid, ale o ètyøi roky pozdìji tam vznikla Solidarita! Závìr této dovolené byl opìt znaènì turistický – podél celého pobøe¾í naopak na západ a¾ do Štìtína. Pak podél Odry k jihu a dále pøes hranice a¾ do Berlína. Tam jsme pøespali ve velkém slušném kempu u jednoho z blízkých jezer a další den jsme pokraèovali do Prahy.
Pak ještì bylo nìjaké to putovaní po Maïarsku poèátkem osmdesátých let s rodinou švagra, jeho¾ man¾elka v té dobì pracovala v pra¾ské poboèce maïarské cestovní kanceláøe Ibus. S nimi jsme byli na krásném koupání v termálních bazénech na východì v Egeru a také v Budapešti, kde jsem si na Margaretinì ostrovì vzpomnìl na roztomilý fejeton Rudolfa Køes»ana, nebo» tam u kasy opravdu byla na zdi vodorovná èára, a kdo byl menší, mìl vstup zdarma. Tehdy ovšem u¾ naše dìti tímto „sítem“ neprošly a naše forinty ubyly. V maïarské metropoli jsme spali ve sjednaném privátu a velkým zá¾itkem pro nás také byla ohromná budapeš»ská tr¾nice, jaká u nás tehdy nemìla obdoby.
Pamìtníci, vzpomínejte!
