Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Škubaèky
Na Bo¾í narození o bleší poskoèení, na Nový rok o slepièí krok, na Tøi krále o krok dále a na Hromnice u¾ o hodinu více..
Nemusíme mít na zøeteli pranostiky, odmìøované prodlu¾ování dne je samozøejmé se svou pravidelností a nemìnností.
Se stejnou pravidelností se ihned po Tøech králích zaèalo škubat peøí. Hned po obìdì se sešly: tìtka Barka, tìtka Maøena z Chalupky, Maøena z Jedlièí, Verunka z Baøiny a domácí – staøenka a moje maminka.
Prùzraènost zasnì¾ené krajiny pronikla i do kuchynì. Jako by patøila k té bílé záplavì peøí, které se mìnilo v drobounké chmýøí pod upracovanýma rukama pøítomných ¾en.
Sypkovina v rohu kuchynì se pomalu nadouvala pøibývajícím naškubaným peøím a hromada stonèí vyrùstala pod stolem. Kuchyò byla v dobì škubání peøí místem posvátným, vše se muselo konat opatrnì, i dýchat se zakazovalo. Ale povídat, to se mohlo! O jejda, to bylo zajímavostí pro dìtské uši! A kolik se slyšelo dosud neznámých obratù! Bohu¾el, kdy¾ pøešla peripetie a blí¾ila se katastrofa, byli jsme vykázáni za dveøe. By» jsme k nim uši pøikládali co nejtìsnìji, nikdy jsme se nedovìdìli, jak to dopadlo, proto¾e ¾enské ztišily hlasy.
Do kuchynì jsme se mohli vrátit a¾ ke svaèinì, kdy se podávalo kafe, samozøejmì ¾e ze ¾itovky. Ale povídání ¾enských u¾ bylo jako hladina klidné øeky.
Takové byly škubaèky u nás doma: Jenom z doslechu díky svým o hodnì starším sestrám, jsem mìla aspoò ponìtí o tom, jak vypadaly škubaèky v sousedních chalupách – tam, kde mìli mladá dìvèata. Scházívaly se ka¾dý veèer, dokladem toho je i nìkolik fotografií. Dìvèat bylo mnoho a tak práce šla rychle od ruky. Zakonèením byla velkolepá „doškubaná“. Pøišli chlapci, nìkde se našlo kousek místeèka, kde se dalo zatoèit. Bylo to ve válce a taneèky byly zakázány. Jedna škubaèka mìla dohru tragickou. Bylo to v dobì, kdy se v horách hledali partyzáni a vesnice byla plná Nìmcù. A byl zákaz vycházení. Mládí ho nerespektovalo a škubaèky se konaly. Jedno z dìvèat neuposlechlo výzvy „stát“ a zaplatilo to ¾ivotem. I u nás pod horami si válka brala daò.