Mùj veselý Silvestr s Jarunkou a s Yettym z Krkonoš
Moje kamarádka Jarunka tak trochu rozvernì laškovala s mým šéfem – šéfredaktorem Pavlem.
Pavel se moc s nikým v rozhlase nekamarádí, proto¾e, jak øíká: pøátelství s podøízenými nese jen závazky pracovního rázu.
Výjimkou jsem tak trochu já, proto¾e nejsem zamìstnanec, ale jen externì spolupracuji s Olomouckým rozhlasem a vzhledem k vìku, sexuální harašení nehrozí.
A tak se toho jezevce, co ¾ije v klidu ve svých hvozdech, v chaloupce na mezi, rozhodla Jarunka trochu pøivézt k ¾ivotu. Úspìšnì ho zdolává svojí dobrotou a vytrvalostí, s jakou mu posílá zprávy, na které Pavlík s humorem odpovídá. Kdy¾ Jarunka tomu jeho humoru neporozumí, svìøuje se mnì se slovy: „no, co bys na to øekla?“ U¾ mnì zase píše trochu jako anglicky. A tak spoleènì pøekládáme, co asi chtìl básník øíci. Nìkdy se to moc nepodaøí, ale vrchol všeho nastal pøed Vánocemi, kdy mu Jarunka pøála hezké svátky a podotkla, ¾e se spolu díváme na Mrazíka a je nám hej. To jsme poslaly ještì ode mì z bytu. Pak jela Jarunka domù, opatrovat maminku.
Po pár minutách mnì rozladìná Jarunka volala z tramvaje: „No, já nevím, co si mám o tom šéfredaktorovi myslet!“ Pøedstav si, co mnì napsal a hláskuje: „bé ó té ks ó pé ó ks ó ypsilon – no rozumíš tomu?“
„Moc nééé, ale to ypsilon na konci znamená Yetti.“
Pavel se pøece podepisuje jako snì¾ný mu¾, aby naznaèil, ¾e ¾ije opuštìn v pustinì na vsi, co¾ mu zøejmì vyhovuje.
„No, asi u¾ slaví konec roku, a tak nevydoloval ¾ádnou kloudnou myšlenku. A tak poslal jen pár písmen, aby sis to sestavila sama, kdy¾ seš ta spisovatelka.“
„Víš co, radìji mi ta písmena hláskuj, prolo¾ím to všechno teèkami – tøeba je to nìjaká zkratka nebo šifra – mrknu se na to!
Zadala jsem tu slátaninu pøes Google – ale nic!
Je po Vánocích a chystáme se s Jarunkou oslavit Silvestra, dáme si trochu vínka z Francie a šampus s jahodou, povídáme si legrace, zamýšlíme nad ¾ivotem a vzpomínáme na pøátele.
Jarunka pøijímá a odesílá øadu esemesek a najednou vykøikne! „Podívej se, tady je ta zpráva od Pavla. Já ji nevymazala, a» víš, ¾e si nevymýšlím!“
Mrknu se na displej a musím se smát – kdy¾ vidím písmena BOT XOPOXO!
No, v¾dy» je to rusky – vot charašo! To je dobøe! Schválil nám Pavel výbìr Mrazíka!
Smály jsme se tomu ještì pùl hodiny a byl to ten nejveselejší Silvestr. Jestli náš øehot slyšeli sousedé pøi sledování nudného televizního programu, museli si klepat na èelo, èemu se asi tak mù¾eme smát!