Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
Kdysi jeden rámeèek byl takový nì¾ný a srdíèkový, ¾e byl sám ze sebe celý pryè. Velice si zakládal na tom, ¾e je vytištìný na bìlostné stránce a ¾e se na ní nále¾itì vyjímá. Vùbec si nedovedl pøedstavit, ¾e by do Nìho nìco napsali, nebo nedejbo¾e namalovali. Bránil se tomu zuby nehty, nechtìl být ve své kráse nièím pošpinìn.
Zapomnìl, ¾e rámeèky jsou na svìtì proto, aby Nìco orámovaly a ještì víc tak zdùraznily jeho dùle¾itost nebo krásu. Nechtìl si vùbec pøipustit, ¾e existovat jen sám pro sebe nemá ¾ádnou budoucnost, a taky na to doplatil – schovali ho jednoduše na dno šuplíku a rádi na nìj zapomnìli.
* * *
Pøedstavte si, ¾e kdysi byl jeden zahradník, který svoje kytièky miloval nejvíc ze všeho na svìtì. Ve skleníku byl od rána do veèera a nejradìji by tam i spával, kdyby se mu tam nìjaká postel vešla. Sázel semínka, pikýroval malé sazenièky, rouboval, zkoušel rùzná hnojiva a vùbec nepozoroval, jak sám mìní barvu do zelena. A kdy¾ tak jednou stál dlouho na jednom místì, vyrašily mu z bot koøínky, pod èepicí se objevily vìtvièky a milý zahradník se promìnil v rostlinu.
A kdo teï bude zalévat jeho?
* * *
To vám kdysi jednou vyrostl na africké savanì baobab. Byl strašnì starý, pamatoval si kdeco a nejvíc ze všeho jej naštvalo, kdy¾ si to pøihasilo stádo zvìdavých ¾iraf, kterým se omrzelo akátové listí, a zaèalo mu okusovat jemné koneèky vìtvièek. Byl proto rád, ¾e za ním pøišel sám král zvíøat lev Bimbo a ¾e bude odpoèívat v rozsoše jeho vìtví. Baobab si od toho sliboval, ¾e se ¾irafy leknou a pùjdou o dùm dál. Jen¾e král byl tì¾ký jako vagón uhlí a jak se drápal nahoru, poškrábal baobabu kmen a¾ na èerstvé døevo. Chudák baobab, ten si dal, dostal se z deštì pod okap.
* * *
Byl jednou jeden nespokojený pravoúhlý trojúhelník. Vadilo mu, ¾e má ka¾dou stranu jinak dlouhou a ka¾dý úhel jinak ostrý. Byl by chtìl vypadat jako jeho bráška trojúhelník rovnostranný, který byl pìknì soumìrný i úhly mìl jeden jako druhý.
Jednou náš nespokojený trojúhelník utekl klukovi z aktovky právì kdy¾ spolu byli v knihovnì; vypùjèil si chytrou kní¾ku, aby se o sobì nìco dozvìdìl a, paneèku, ten ale koukal, co o nìm vymyslel pan Pythagoras!
Taková zvláštnost! Taková rarita! To rovnostranný nemá, proto¾e nemá pøeponu a nad ní ètverec, co se rovná souètu ètvercù nad obìma odvìsnami.
* * *
Byl jednou jeden telefon, stál na stole hned vedle poznámkového bloku a od prvního okam¾iku, kdy ho zapojili do sítì, vìdìl, co je jeho posláním. Záøil svým èerveným kabátkem do šera a také jeho jásavé vyzvánìní se nedalo pøeslechnout. Nìkdy se ze sluchátka ozýval sladký hlásek a pøi jeho zvuku se rozechvìl i náš telefon, jindy to byl studený a pøíkrý hlas, po kterém se mu zje¾ily všechny spoje a on zaèal prskat. Jednoho rána se probudil se štìnicí v mluvítku a to ho poøádnì dohøálo.
„Tohle si pøece nenechám líbit! Taková pohana!“ A zaèal dìlat zkraty a škraboty, zkrátka sabotoval tak dlouho, a¾ ho od štìnice osvobodili. A jakou mìl radost, kdy¾ ho pán pohladil po sluchátku a uznale øekl : „To je ale chytrý telefon!“
Babibajky (45)
