Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (10) Øeknete si – jsme pøece magazín pro seniory! Ale ¾ivot je rovnì¾ plný krásy a tím radosti. Øíkáme – právì proto pohádky a øíkanky. Kdopak má v dnešní uspìchané dobì èas na ètení a vyprávìní pohádek svým dìtem a vnouèatùm a to i pøesto, ¾e si pamatujeme, jak dìtství bylo nejkrásnìjším èasem našeho ¾ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajù a pøekvapení, pøitom bylo jedno, kde jsme ¾ili a èím jsme byli obklopeni.
Na základì úspìšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pøedstavit našim ètenáøùm novou serii pohádek pro vás a vaše dìti i vnouèata a hlavnì také pro ty, kteøí nezapomnìli na kouzlo vyprávìní našich prarodièù i rodièù a rádi na nìj vzpomínají.
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává ètenáøùm znát, jaký ú¾asný výbìr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou èi makovou a¾ k moderním obrazùm souèasného ¾ivota, dalo by se øíct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svìtlík mistrnì vlo¾il své ¾ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude pùsobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
* * *
Ukradená penì¾enka
O velké pøestávce pøibìhla za uèitelem Velièkou do sborovny Anièka Malá z 3. B a naøíkala: „Pane uèiteli, mnì se ztratila penì¾enka!“
„Kdes ji mìla?“
„V aktovce. A mìla jsem v ní dvì stì korun na obìdy.“
Uèitel se zamraèil. „Nezapomnìlas ji v šatnì? Nebo nìkde jinde? Musíš své vìci dùkladnì prohledat!“
Anièka ale tvrdila, ¾e u¾ všechno prohledala, a zaèala breèet.
Dìtem se poøád nìco ztrácí, jenom¾e kdy¾ to jsou peníze, pøestává legrace. Velièka byl celý nesvùj. Kdyby šlo o nìjakou nepoøádnou holku, byla by nadìje, ¾e tu penì¾enku nìkam zastrèila, nebo nechala doma, ale Anièka taková nebyla. Èeho se však chytit, kdy¾ se v jeho tøídì dosud nic takového nestalo?
„Øíkalas to nìkomu?“ zeptal se.
„Ještì ne,“ øekla a potáhla zrudlým nosem.
„To je dobøe. Vra» se do tøídy a s nikým o tom nemluv. Já zatím vymyslím, jak tu penì¾enku najdeme.“
Anièka se vrátila a dr¾ela si koleno. Kdy¾ u¾ je ubreèená, a» si všichni myslí, ¾e upadla na schodech.
Další hodinu byl dìjepis a uèitel Velièka vykládal novou látku. Chodil mezi lavicemi, prohlí¾el si dùvìrnì známé tváøe dìtí a nešlo mu na rozum, ¾e je mezi nimi zlodìj. Zaène-li vyšetøovat kráde¾, všechny budou v podezøení. Pøitom všechny – a¾ na jedno – nevinnì. A vùbec si u¾ neumìl pøedstavit okam¾ik, kdy zjistí, kdo kradl.
Anièka byla zvìdavá, jak se uèitel dostane od pravìkých lovcù k její penì¾ence, ale nedoèkala se. Zazvonilo a uèitel odešel do sborovny.
Pak ho mìli a¾ na poslední hodinu. Bìhem ní – byl to pøírodopis – nìkdo zaklepal a vešel mu¾ se psem. Velièka ho pøedstavil jako pøítele z kynologického klubu a ten jim zase pøedstavil svého nìmeckého ovèáka Astora. Vykládal pak o výcviku psù a pøedvádìl, co jeho pes doká¾e. Dali mu oèichat rùzné vìci: kapesník, pøezùvky, svaèinu…, potom je schovali a pes je bez problémù našel. Dokázal také sledovat stopy jednoho kluka a¾ k tìlocviènì, kde se schoval, a vyštìkal ho tak hlasitì, ¾e to bylo slyšet v celé škole. Nakonec uèitel dodal, ¾e takový pes doká¾e vystopovat i zlodìje a najít ukradenou vìc.
Dìti napjatì poslouchaly, a kdy¾ pes procházel mezi lavicemi, tiskly se k sobì. Ani ti nejodvá¾nìjší kluci se neodva¾ovali Astora pohladit, tøeba¾e mìl náhubek.
Mu¾ se psem odešel, skonèilo vyuèování a uèitel po¾ádal Anièku, aby mu pomohla odnést do kabinetu pomùcky. Cupitala za ním a bylo jí znovu do breku. Proè pes nevyèmuchal tu její penì¾enku? Proè ho uèitel nechal odejít? Netroufala si ale ani špitnout, proto¾e uèitel byl neobvykle vá¾ný. Díval se z okna na ulici a èekal, a¾ všechny dìti odejdou. Potom vzal Anièku za ruku a vrátil se s ní do prázdné tøídy. Sotva se trochu rozhlédli, ztracená penì¾enka jim padla do oka. Le¾ela mezi okny a nic v ní nechybìlo.
Anièka zaplatila obìdy a byla ráda, ¾e to tak dobøe dopadlo. A uèitel byl š»astný, ¾e nemusí vìdìt, kdo v jeho tøídì zkusil krást.