Babibajky (44) Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
***
Byl jednou jeden lední medvìd, co se u¾ dlouhou dobu potuloval po zasnì¾ených pláních Arktidy. Obèas sice potkal nìjakého pøíbuzného, ale vìtšinou byl sám a to se mu moc nelíbilo. Taky shánìt se po jídle mu zabralo moc èasu, proto¾e tuleni vìtšinou odjeli na dovolenou. Nìkde ale zaslechl, ¾e u kanadských jezer je úplný ráj na zemi, vybavil se tedy na cestu a šel.
Ale všechno je v¾dycky jinak, na skládkách odpadkù si zašpinil ko¾ich a øízl se o konzervu, a kdy¾ po nìm zaèali støílet, radìji se vrátil domù.
A hele, vrátili se taky tuleni! Pøece jen je doma nejlíp!
***
Byl jednou jeden les a v tom lese bydlel veliký a silný jelen. Kdy¾ se právì nepásl na zelené travièce, chodil po lese, potøásal hlavou s velikánskými parohy a koukal, jestli se ostatním zvíøátkùm líbí. Nelíbil se zajíci, veverce, lišákovi ani lesní myšce, zato se moc líbil vlkovi, medvìdu bruèounovi a jedné mladé laòce. A proto¾e v jelení škole pøece jen nìkdy dával pozor, vzpomnìl si, ¾e kamarádit se s vlkem a medvìdem by mu nepøineslo nic dobrého a mrknul proto krásným okem na laòku. To ještì nevìdìl, ¾e se bude muset postarat o neposlušného Smolíèka, na laòku nebude mít èas a ta mu uteèe za jiným jelenem.
***
Byl jednou jeden motýl, který se trápil, kudy letìl, proto¾e si myslel, ¾e není dost krásný, ¾e barvy jeho køídel jsou fádní a ¾e všichni ostatní motýli jsou rozhodnì pestøejší. Kdy¾ se blí¾il podzim, øekl si, ¾e se radìji odstìhuje nìkam jinam, aby všem sešel z oèí. Letìl, kam ho oèi vedly a vítr nesl, letìl pøes pevniny a ostrovy, letìl nad širým moøem, a¾ doletìl do jednoho údolí na jihu a u¾asl nad tou krásou – všechny stromy záøily oran¾ovou barvou køídel jeho bratrù a sester. A kdy¾ se od nich dozvìdìl, ¾e patøí ke vzácnému druhu Monarchù stìhovavých, hned mu bylo líp na svìtì.
***
A zase ten poèítaè! Zatímco mne pøestal strašit a¾ v dùchodu a teprve teï je mým vìrným pøítelem, naše mrnì se s ním kamarádí od chvíle, kdy zvládlo koordinaci pohybù svých konèetin a místo celé dlanì zaèalo pou¾ívat prstíèky zcela cílenì. Proto¾e je to mrnì, radìji bych mìla napsat mròka, schopné vylézt kamkoli, tedy i na ¾idli k poèítaèi, není u¾ tento pøed ním v bezpeèí. Mìl by si chránit svoje soubory, v¾dy» mrnì je ještì hloupouèké, èíst neumí, a proto klidnì pošle do koše cokoli, tøeba i maminèino úèetnictví. Hlavnì ¾e ty ètvereèky tak pìknì klapkají a na obrazovce se ukazují obrázky, to mrnìti zatím staèí. Ovšem Bùh ochraòuj rodinný rozpoèet, a¾ se mrnì zaène brouzdat po internetu!
***
Do zbranì a braòte se, pane! Nebuïte pøece zbabìlec! Jestli jste mne dokázal vèera v krèmì pomlouvat pøed pøáteli, ¾e neumím dokonèit naèaté dílo, doka¾te teï, ¾e vy to umíte! Chachá zásah! Na rozdíl od vás vím, kde le¾í Erin i jaký je kód nepálského království…
...Vida, nejste zcestovalý, jinak byste znal honduraského spisovatele, „tušé“...Jaképak tušé, nevzdìlanèe! Honem vysypte z rukávu jméno staroøeckého boha vìtrù! A neèekám ani minutku! …
A tak to šlo jedno za druhým, rwandský kmen, bobizaèní slabika, africký pøístav, øecké pohoøí, olej z moøských zvíøat... Nakonec si na tu¾kách ulámali hroty a skonèili s nedokonèeným dílem u korbílku dobrého moku v krèmì.
Babibajky (44)
