Takové zprávy jsem èetl v novinách. Honem jsem zvedl telefon a objednal se na preventivní prohlídku, ne¾ bude placená. Neobjednali mì ani ne za ètvrt roku, ani ne za mìsíc, ale u¾ na pøíští týden. V urèený den jsem si pøivstal a poslušnì zasedl v poloprázdné èekárnì a po krátké chvíli byl vpuštìn. Paní doktorka na mne vycenila v úsmìvu svùj chrup a já na ni, pohodlnì ulo¾en v zubolékaøském køesle, ten mùj. Rutinovanými pohyby proš»ourala jeden zub za druhým a prostøíkla nìjakou vodièkou. Pak nadiktovala sestøe inventuru plomb a spustila:
„Milý pane, chrup máte v poøádku.
Z takových pacientù, jako jste vy, bych byla brzy na mizinì.
Pøijïte zas za pùl roku.“
Aha, øekl jsem si, proto chtìjí zubaøi stávkovat, mají málo práce a málo penìz.
Rozhodl jsem se to napravit a pomoci jim, aby dál nechudli a nevymírali.
Od zítøka si neèistím zuby! Zbytky budu vyš»ourávat špendlíkem a oøechy louskat v zubech. Ne¾ veèer zalehnu, spoøádám sladkosti. Studené kdo s teplým míchá, pozdì bude honit bycha - mi zaznìlo v uších z dávných let.
Vida, další návod, jak pomoci ohro¾enému lékaøskému druhu. A¾ pøijdu ještì na další zpùsoby, rád vám je postoupím.
Nebo je poradíte vy – mnì?
Dr¾te mi palce. Snad mì paní doktorka na podzim pochválí.