Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Psí maturita
Problémy na nás s Danem dolehly, kdy¾ jsem mìli splnit to, proè jsem to psisko vlastnì dostal. V ka¾dém mysliveckém sdru¾ení musel být pøedepsaný poèet lovecky upotøebitelných psù. Dan se mìl stát jedním z nich. Ale jak, to u¾ nikoho nezajímalo!
Zajíce, srnèí nebo kocoura bral a aportoval i dohledával docela dobøe. U zajíce to nebyl vùbec problém. Kdy¾ se povedlo zajíce chybit a Dan byl daleko na odvolání, mìl to Matìj spoèítané. Tak dlouho ho hnal, a¾ dohnal a pøinesl. Úplnì jinak to ale bylo u pernaté. Mìl jsem dojem, ¾e nìkdy dostal poøádný náøez za slepice. S odporem dr¾el v mordì to, co jsem mu tam dal. Poponést kousek ba¾anta nebo sojku bylo nad jeho síly. Doufal jsem, ¾e se to èasem poddá.
Nepodalo. Dan se kvùli mojí osobì sna¾il seè mohl pøekonat averzi k peøí, ale nikdy se mu to nepovedlo! V¾dy jen tak na krátkou a nejnutnìjší dobu. Proto ty zkoušky v nás budily hrùzu. Usnesení spoleènosti však bylo nesmlouvavé. Zkusíte to a hotovo! Jim nešlo o neúspìch, ten by padl na moji hlavu. Ostudy jsem se však nebál. Natolik byl Dan inteligentní.
Jedním z problémù, který se vyvrbil hned na zaèátku, byla skuteènost, ¾e pes neumí poøádnì plavat. To, co pøedvádìl ve vodì, kam se také nijak nehrnul, byl spíš pøi jeho velikosti moøský pøíboj, ne¾ pøijatelný pohyb ve vodì.
Naším uèilištìm se stal Nový rybník. Tam nás nikdo nevidìl. Nejdøív šlo o to nauèit Dana vùbec dobrovolnì jít do vody. Musel jsem jít pøíkladem. Jiného nezbylo. Snad jenom obava o ¾ivot pána zpùsobila, ¾e se nakonec odvá¾il i tam, kde u¾ ztrácel pod nohama dno. Vydr¾eli jsme se tak poctivì chodit koupat a Daneèek se ukázal být velice chápavým i nadaným ¾ákem. Jeho plavecký styl se bìhem ètrnácti dnù upravil natolik, ¾e aè ne reprezentaèní, pro práci ve vodì by mohl být pro komisi docela pøijatelný. Do vody u¾ šel bez rebelií a zdálo se, ¾e i dokonce rád!
No a pøišlo to. Aport kachny. Fùra starostí. Za prvé – Danùv odpor k peøí a pak – kde sehnat kachnu! Uèil se adept psí maturity aportovat pøevá¾nì kozlík. Kdy¾ nebyl, tak i kus klacku. Jejda, to bylo nìco jiného, ne¾ odporná koule mokrého peøí! Pak pøišla bída na ohaøe. Od kolegy z Èervených Janovic jsme dostali pravou divokou kaèenu. S ohromným sebezapøením se Dan pøece jen nechal pøesvìdèit, ¾e aport provedl skoro podle pøedpisu. Jen bylo vidìt, jak se mu hned nesmírnì ulevilo, kdy¾ jsem kaèenu odebral. Bylo v tom i kus výhody. Nijak se s tím aportováním nemaloval. Koukal to mít co nejdøíve za sebou.
Tak pøišel den, kdy jsme za doprovodu pana Øíhy, holièe z Janovic Èervených pøijeli na zkoušky do Janovic Uhlíøských. První disciplinou byla voda. Komisaø, starší, ale velice zkušený a ohleduplný pán, hned vìdìl, jak to s námi vypadá. „Nech ho koukat na ostatní, pùjdete jako tøetí.“ Kdy¾ na nás pøišla øada, hodil kachnu na hladinu. Dan vypálil jako bomba. Plaval dobøe, hlavu dost vysoko nad vodou, ¾ádné velké vlny, jen¾e ne ke kachnì! Peèlivì prohlí¾el okolní hláï. V tu chvilku mi došlo. Jestli tam je jediný kus klacku, mám ho u nohou!
Laskavý komisaø mì uklidnil. „Neboj se hajnej, ¾ádnej klacek tam není. Nejste sami, kdo by na to mohl doplatit. To jsme vyèistili!“
Moc jsme mu s Danem dìkovali za první body do hodnocení. Zkoušky jsme neudìlali pro nesplnìní úkolu pøi aportu a dohledání pernaté. Ale pøesto jsme s Danem za¾ili mnoho krásných chvilek v okolí Vickovic.