Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (7) Øeknete si – jsme pøece magazín pro seniory! Ale ¾ivot je rovnì¾ plný krásy a tím radosti. Øíkáme – právì proto pohádky a øíkanky. Kdopak má v dnešní uspìchané dobì èas na ètení a vyprávìní pohádek svým dìtem a vnouèatùm a to i pøesto, ¾e si pamatujeme, jak dìtství bylo nejkrásnìjším èasem našeho ¾ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajù a pøekvapení, pøitom bylo jedno, kde jsme ¾ili a èím jsme byli obklopeni.
Na základì úspìšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pøedstavit našim ètenáøùm novou serii pohádek pro vás a vaše dìti i vnouèata a hlavnì také pro ty, kteøí nezapomnìli na kouzlo vyprávìní našich prarodièù i rodièù a rádi na nìj vzpomínají.
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává ètenáøùm znát, jaký ú¾asný výbìr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou èi makovou a¾ k moderním obrazùm souèasného ¾ivota, dalo by se øíct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svìtlík mistrnì vlo¾il své ¾ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude pùsobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
* * *
Smutná Monika
Kdy¾ byly Monice Køí¾kové ètyøi roky, zaèala být zamlklá a zasmušilá. Pøestaly ji bavit hraèky i panenky, netìšila se na výlety do pøírody ani na koupání v øece. Rodièe nakoupili spoustu nových hraèek, jeli s ní k moøi, pak ji vodili po doktorech, ale nic nepomáhalo. Co jí mù¾e chybìt? øíkali si. V¾dy» má všechno, naè si vzpomeneme! Bylo to doèista jako v té pohádce o smutné princeznì: chøadla a chøadla a nikdo nevìdìl, co jí chybí. Nikdo ji neumìl rozesmát ani vyléèit. V pohádce se najdou šikovní mládenci, kteøí pomohou, ale kdo pomù¾e ve skuteèném ¾ivotì?
„Zkuste zajít za starým Zdráhalem,“ poradili jednou panu Køí¾kovi v hospodì, kam chodil na pivo.
„Do hájenky?“
„Tak. Zdráhal je sice lesník, ale rozumí spoustì vìcí: bylinkám, poèasí, koòùm, hvìzdám… Ale neleknìte se, je to tak trochu podivín.“
„Rozumí koòùm! K èemu mi to bude?“ øíkal si pan Køí¾ek, ale pøece jen se za ním vydal. Dìda nejdøív nechtìl o nièem slyšet, prý se pánùm doktorùm neplete do øemesla, ale neš»astný otec tak dlouho naléhal, a¾ mu slíbil, ¾e se u nich pøi cestì do mìsta zastaví.
Opravdu pøišel, na Moniku se však skoro nepodíval, zato prošmejdil všechny pokoje, kroutil hlavou, nìco si bruèel a pak navrhl, aby Køí¾kovi vzali na byt jeho kamaráda.
„A co bude s Monikou?“ øekli rodièe jedním dechem. „Vy jí nepomù¾ete?“
„Já ne,“ zabruèel Zdráhal, „ale mùj kamarád.“ Dodal pak, ¾e se s ním za pár dní uká¾e, a byl pryè.
Objevil se za tøi dny, bez pøezutí vtrhl dovnitø, ale byl sám.
„Kde máte kamaráda?“ ptal se pan Køí¾ek.
„Tady,“ øekl hajný, otevøel krabici, kterou mìl pod pa¾í, a vyndal z ní štìnì. „Je to èeský fousek.“
A ne¾ se všichni vzpamatovali, poslal tatínka pro piškoty, maminku pro mléko a Moniku do komory pro nìjakou bedýnku. Kdy¾ byli všichni zase pohromadì, vysvìtlil jim, jak se mají o štìnì starat, èím je krmit, co mu dovolit, a co ne. A ¾e se pøijde za týden podívat, jak se Fouskovi daøí. Fouskovi, ne Monice!
Pøi odchodu si brumlal: „Divná rodina. Kromì dvou pavoukù a nìkolika much nemají doma ani jedno zvíøe.“
Za týden opravdu pøišel, a to do nejvìtšího frmolu. Monika skákala po válendì, štìnì se drápalo za ní, maminka utírala lou¾ièku a tatínek shánìl psí suchary.
Do pùl roku mìli u Køí¾kù navíc kotì a køeèka. A taky zdravou a veselou dceru.
A jestli to bylo jinak, vytahám Køí¾kovic Fouska, který mi to vyprávìl, za uši.