Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (6) Øeknete si – jsme pøece magazín pro seniory! Ale ¾ivot je rovnì¾ plný krásy a tím radosti. Øíkáme – právì proto pohádky a øíkanky. Kdopak má v dnešní uspìchané dobì èas na ètení a vyprávìní pohádek svým dìtem a vnouèatùm a to i pøesto, ¾e si pamatujeme, jak dìtství bylo nejkrásnìjším èasem našeho ¾ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajù a pøekvapení, pøitom bylo jedno, kde jsme ¾ili a èím jsme byli obklopeni.
Na základì úspìšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pøedstavit našim ètenáøùm novou serii pohádek pro vás a vaše dìti i vnouèata a hlavnì také pro ty, kteøí nezapomnìli na kouzlo vyprávìní našich prarodièù i rodièù a rádi na nìj vzpomínají.
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává ètenáøùm znát, jaký ú¾asný výbìr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou èi makovou a¾ k moderním obrazùm souèasného ¾ivota, dalo by se øíct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svìtlík mistrnì vlo¾il své ¾ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude pùsobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
* * *
Dívka do nepohody
Na jednom královském dvoøe ¾ili starší man¾elé, ona byla dvorní dáma, on nìjaký rada, kteøí nemohli mít dlouho dìti. Kdy¾ se jim koneènì narodila dcera, dali jí vznešené jméno Viktorie, ale mìli o ni velký strach a rodièovskou péèi nemo¾nì pøehánìli. Chovali ji jako ve vatì, jíst smìla jen to, co doporuèil královský lékaø, její hraèky nestály za nic, proto¾e musely být takové, aby se nemohla o nic píchnout, škrábnout nebo øíznout. Nedostala se ani poøádnì na vzduch. Buï bylo venku moc sucho, nebo moc vlhko, buï pra¾ilo slunce, nebo foukal vítr, byla mlha èi dokonce mrzlo. A tak Viktorka sedávala u okna a smutnì se dívala, jak se jiné dìti v letním parnu koupou, v podzimním vìtru pouštìjí draky, v zimních mrazech bruslí, koulují se, stavìjí snìhuláky.
Mìla z ní být prostì dvorní dáma, jak ká¾e mrav: jemná, køehká, vznešená.
Sotva však tahle køehotinka trochu povyrostla a dosáhla na kliky dveøí, zaèala utíkat z domu. U obìda pøedstírala ospalost, potom se zavøela ve své lo¾nici, ¾e bude celé odpoledne spát – a potají vyklouzla ven. Slou¾ící ji kryli, nebo» si mysleli, ¾e ta starost o ni je pøehnaná. Viktorka si hrávala s vesnickými dìtmi a ty ji nijak nešetøily. Leckdy se plí¾ila domù s boulemi a modøinami, s rozbitými koleny a vymlouvala se na kluzké parkety v zámku.
Nìkdy si uhnala i rýmu a kašel a to pak opravdu na pár dní zalezla do postele a nechala se obskakovat. Pøi tìch tajných výletech se však nauèila všechno, co má umìt správná holka, otu¾ila se a troufla si do ka¾dého poèasí.
„Šikovné dìvèe,“ øíkaly návštìvy. „A jak zdravì vypadá!“
Rodièe to pøièítali své úzkostlivé péèi a š»astnì se usmívali.
Kdy¾ Viktorie dospìla a nastal èas ji provdat, éra královských dvorù a dvorních dam konèila, mìnily se èasy i móda. Pøestaly být v kurzu bledé a vyzáblé dámy, co chodí jako loutka, celý den vyšívají nebo hrají na loutnu, pøi øeèi klopí oèi… Ka¾dý svobodný mládenec chtìl najednou holku jako vítr, nelíèenou, odvá¾nou a sportovnì zdatnou. Rodièe byli sklíèeni a vyèítali si, ¾e svou dceru nepouštìli na høištì ani do pøírody.
„Nebojte se, starouškové,“ utìšovala je dcera. „Však si mì nìkdo vezme, na krku vám nezùstanu.“
Zanedlouho se mezi nápadníky objevil jeden, který se jí líbil. Byl to vysoký a pohledný mladík, ale prohlásil, ¾e nebude kupovat zajíce v pytli, ¾e si nejdøív vyzkouší, jak je panská dcerka zdatná a šikovná. A to tak, ¾e s ní podnikne pár výletù do pøírody.
Rodièe z toho byli doèista zkoprnìlí, jen Viktorka zùstávala klidná, pošilhávala po svém nápadníkovi a øíkala si v duchu: „A já si zase vyzkouším tebe!“
Pak spolu jezdili na kolech, plavali v øece, lezli po skalách, spali pod širákem a vaøili si v kotlíku nad ohnìm. Hoch uznal, ¾e Viktorie, které ovšem øíkal Viki, ve všech podmínkách obstála a po¾ádal o její ruku.
Rodièe se divili, ¾e z takových bláznivých kouskù nemìla smrt, a ještì více ¾asli, kdy¾ jim mladík dìkoval, jak dobøe – a hlavnì modernì – svou dceru vychovali.
Øeknete si – jsme pøece magazín pro seniory! Ale ¾ivot je rovnì¾ plný krásy a tím radosti. Øíkáme – právì proto pohádky a øíkanky. Kdopak má v dnešní uspìchané dobì èas na ètení a vyprávìní pohádek svým dìtem a vnouèatùm a to i pøesto, ¾e si pamatujeme, jak dìtství bylo nejkrásnìjším èasem našeho ¾ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajù a pøekvapení, pøitom bylo jedno, kde jsme ¾ili a èím jsme byli obklopeni.