Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (4) Øeknete si – jsme pøece magazín pro seniory! Ale ¾ivot je rovnì¾ plný krásy a tím radosti. Øíkáme – právì proto pohádky a øíkanky. Kdopak má v dnešní uspìchané dobì èas na ètení a vyprávìní pohádek svým dìtem a vnouèatùm a to i pøesto, ¾e si pamatujeme, jak dìtství bylo nejkrásnìjším èasem našeho ¾ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajù a pøekvapení, pøitom bylo jedno, kde jsme ¾ili a èím jsme byli obklopeni.
Na základì úspìšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pøedstavit našim ètenáøùm novou serii pohádek pro vás a vaše dìti i vnouèata a hlavnì také pro ty, kteøí nezapomnìli na kouzlo vyprávìní našich prarodièù i rodièù a rádi na nìj vzpomínají.
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává ètenáøùm znát, jaký ú¾asný výbìr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou èi makovou a¾ k moderním obrazùm souèasného ¾ivota, dalo by se øíct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svìtlík mistrnì vlo¾il své ¾ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude pùsobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
* * *
Koèièiny
Mína a Týna jsou koèièí sestøièky. Chvíli si hrají, chvíli spí, potom vypijí mléko, probìhnou se po kuchyni nebo vlezou do baèkory. Kdy¾ jsou unavené, pøibìhnou ke koèièí mamince, ta je olí¾e, pohladí a brouká jim nìco do oušek.
Veèer se koèka chystá ven a ko»ata škemrají: „My chceme s tebou!“
„Ani nápad!“ odporuje maminka. „A¾ budete vìtší. Ulo¾te se a spìte.“
Sestøièky si tedy lehnou vedle sebe, potichu si povídají, trochu se bojí, ale hlavnì natahují uši, aby slyšely, a¾ se bude maminka vracet. Jen¾e pak usnou a probudí se teprve ráno, a¾ kdy¾ je zase u nich.
V rodinì, kde ¾ijí, mají školáka Mirka. Hrává si s ko»aty, bere je na klín a vykládá jim, co je kde nového. Nejradìji poslouchají o tom, co se pøihodilo ve škole: s kým se zase koèkoval, co malovali, kdo byl zkoušen, kdo dostal poznámku… A moc si pøejí se tam nìkdy podívat.
„Vymyslela jsem,“ øekla jednou Mína Týnì, „jak se dostaneme do školy.“
„Jak?“ tøásla se Týna zvìdavostí.
„Schováme se veèer v Mirkovì pokoji, v noci mu vklouzneme do batohu…“
Mirek si do nìj ka¾dý veèer nachystá uèení, ráno jenom pøidá svaèinu, hodí ruksak na záda a peláší do školy.
Koèièí sestøièky do toho batohu v noci opravdu vlezly, Mirek si nièeho nevšiml a donesl je do tøídy.
Hned první hodinu vykládala uèitelka o správné vý¾ivì. „Dìti,“ øekla, „vyndejte si na lavice svaèiny. Podíváme se, kdo jí zdravì, a kdo ne.“
Mirek otevøel batoh a vidí, ¾e mezi sešity a uèebnicemi se krèí ko»ata. Vyndal je na lavici a chystal se, ¾e jim poví nìco od plic.
„Co to má znamenat?“ rozhnìvala se uèitelka. „To je tvoje svaèina?“
„Já za to nemù¾u,“ bránil se Mirek.
Dìti zaèaly køièet: „Jé, on svaèí ko»ata!“
Uèitelka volala: „Ticho!“ A trvalo hezkou chvíli, ne¾ tøídu utišila. Pak vyzvala Mirka, aby jí dal ¾ákovskou kní¾ku, a napsala do ní, ¾e narušuje vyuèování. Ko»ata musel ihned odnést domù, proto¾e by z hodiny nic nebylo, nikdo by nedával pozor.
Koèièí maminka u¾ bìhala po celém domì, mòoukala a hledala neposlušné dìti. Sotva je Mirek pøinesl, dostaly packou za uši, musely do kouta a do veèera byly o hladu. Ale co je takový trest proti dobrodru¾ství, které pro¾ily! Tváøily se jako hrdinové a poøád ten tajný výlet do školy probíraly. Jenom jedno je mrzelo, ¾e kvùli nim dostal Mirek poznámku. Naštìstí se brzy naskytla pøíle¾itost, jak ten høích odèinit.
Dìti dostaly za úkol namalovat nìjaké domácí zvíøe. „Zkusím namalovat vás,“ øekl Mirek koèièím nezbednicím. „Jestli se ale budete vrtìt, poskakovat nebo se honit, pøivá¾u vás ke stolu!“
Mína s Týnou mu však chtìly pomoci, a tak trpìlivì pózovaly u misky s mlékem, u klubka s vlnou a u košíku, v nìm¾ spávaly. A stát malíøi modelem není ¾ádná legrace, jen to nìkdy zkuste!
Mirek dostal z výkresu jednièku a ten byl vystaven v mìstské knihovnì. Koèièí sestøièky odmìnil tím, ¾e je vzal na výstavu. Ti, co malovali kozy, husy, slepice nebo prasata, si to dovolit nemohli.
Øeknete si – jsme pøece magazín pro seniory! Ale ¾ivot je rovnì¾ plný krásy a tím radosti. Øíkáme – právì proto pohádky a øíkanky. Kdopak má v dnešní uspìchané dobì èas na ètení a vyprávìní pohádek svým dìtem a vnouèatùm a to i pøesto, ¾e si pamatujeme, jak dìtství bylo nejkrásnìjším èasem našeho ¾ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajù a pøekvapení, pøitom bylo jedno, kde jsme ¾ili a èím jsme byli obklopeni.
