Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
®ivot tropí hlouposti aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (60)
U¾ proto, ¾e „hlavní centrála“ tohoto internetového magazínu je v Ostravì, musím zde ještì pøipomenout mé dvojí „anga¾má“ v ostravském televizním studiu.
Má úèast v silvestrovském poøadu koncem roku 1978 byla jakousi vstupenkou do nìkolika dalších zábavných televizních poøadù. Koncem roku 1980 si na nás meteorology vzpomnìlo ostravské studio a pozvalo nás na natáèení tehdy oblíbeného poøadu Dobrá parta. A tu dobrou komoøanskou partu jsem jel reprezentovat spoleènì s kolegynìmi Janou Bílovou a Magdou Lípovou a s kolegou Vladimírem Seifertem
U¾ v rychlíku do Ostravy nás poznal jeden starší herec, který tam jel také nìco natáèet, a kdy¾ nás spatøil, tak zvolal – proboha – ètyøi meteorologové pohromadì, to zas bude strašný poèasí! A mìl pravdu – moc hezky nebylo!
U¾ pøedem byl napsán scénáø, který èerpal z našich pracovních a televizních zá¾itkù. Pøipomínali jsme rùzné své mimoøádnì „úspìšné“ pøedpovìdi, milé pøebrepty, Jezkydy a Beseníky a také snìháòky, které se pozdìji ujaly u moderních televizních rosnièek. Magda a Vladimír dávali k lepšímu své ly¾aøské pøíhody, vzpomínalo se tøeba na dìtský amatérský srá¾komìr, do kterého Janì jeden malý chlapeèek naèùral. Dále i na to, jak ještì na letišti se nám z¾elelo kolegy, který oèekával od západu déš», a kdy¾ se nedostavoval, pokropili jsme z horního patra jeho okno konví, abychom mu udìlali radost. Mimochodem – tento kolega si tak bral své obèasné neúspìchy v pøedpovídání, ¾e to nervovì nevydr¾el a sám dobrovolnì naše øady prorokù opustil! A já jako exhibicionista jsem tam dokonce zpíval a doprovázel se na klavír! Tedy – abych to uvedl na pravou míru, sice bych to asi zahrál, ale natáèení by se urèitì strašnì protáhlo, ne¾ by se mi to povedlo zabrnkat bez pøehmatu. A tak se to nahrálo pøedem. Profesionál mou Komoøanskou hymnu zámìrnì nahrál – jak pravil - „sokolsky“, a já ji nazpíval, jak jsem umìl, snad jaksi skautsky. Celý ten témìø hodinový poøad jsme pak natoèili tak rychle, a¾ se štáb témìø zlobil, nebo» se obával, ¾e pøíštì jim vedení zkrátí natáèecí frekvenci! A nyní si dovolím pøedvést tu naši hymnu, její¾ slova jsem drze slo¾il na pochod Jaroslava Je¾ka – Proti vìtru. (Kdy¾ nás pùjdou miliony, všichni proti vìtru…)
Pøíroda, aè matka dobrá, kdy¾ poèasí vaøí,
Nám prorokùm u¾ ze zvyku naši práci maøí.
Nechceme se vymlouvat a dìlat obezlièky,
Hroznì rádi dennì kouknem´ pod její poklièky.
Ve vìštírnì komoøanské, huèí to jak v úle,
Zkrotit všechny izobary k tomu tøeba vùle.
Pýthie v¾dy je a bude naším vzorem dále,
Stoprocentní pøedpovìdi chceme chrlit stále!
Ostravské televizní studio mì pak ještì jednou pozvalo na natáèení dalšího silvestrovského poøadu, tuším, ¾e nìkdy v roce 1982.
Aè se tehdy nikomu o mobilních telefonech ani nesnilo, „odchytili“ mne na vesnickém telefonu dokonce u¾ v srpnu na dovolené na Orlíku! Na natáèení poøadu jsem jel nìkdy na podzim a šlo v nìm o støihaèe – zmatkáøe, který pomíchá natoèené kazety a vznikne zmateèný poøad. Natoèil jsem jednu pøedpovìï poèasí s vlastním textem a nazpíval písnièku Mám malý stan. Toté¾ pak natoèil i Waldemar Matuška a ten støihaè to zmotal tak, ¾e se støádaly obì pøedpovìdi a oba zpìvy! S Waldemarem jsem se bohu¾el nesetkal a dokonce jsem ten poøad ani nikdy nevidìl, proto¾e šel na Silvestra nìkdy odpoledne, kdy jsem – opìt v Harrachovì – ly¾oval.
A nakonec ještì jeden pikantní paradox. Zdejší naše „seniortipová“ kolegynì Hana Juraèáková se marnì sna¾ila v ostravském televizním archivu sehnat záznamy tìchto mých „¾ivotních televizních rolí“. Poškodily se nebo ztratily pøi povodni v roce 1997! ®ivot je prostì nìkdy prevít…
Pamìtníci, vzpomínejte!