Èlovìk Hlinomazova typu musel v ¾ivotì spáchat mnoho trapasù. Který byl nejvìtší? Co se mì týèe, do jednoho svérázného maléru zatáhl nepøímo i mì osobnì. Tím spíš, ¾e se tak stalo ve Svìtì v obrazech – ovšem zpùsobem naprosto nenapodobitelným.
Jak ji¾ bylo napsáno na jiném místì, tato redakce si mì - co se práce týèe - opravdu pova¾ovala, ale ideologicky jsem byl pro nì „prašivkou“. Tak¾e kdy¾ jednoho dne uspoøádali ve Svìtì v obrazech raut, se vším všudy, a pozvali pár umìleckých velièin, mimo jiné také Josefa Hlinomaze, ale i hosty stranické a pøedáky novináøské obce, doporuèili mi, abych tak øíkajíc „nezaclánìl“. Co¾ se mì dvakrát nedotklo, nebo» jsem se podobných radovánek vùbec nerad úèastnil. Tak¾e šaráda pro mocné se rozjela ve vìtším stylu, a já jsem svou osobou doopravdy nikoho nedrá¾dil. Pro jistotu jsem nebyl ani v budovì.
Josef Hlinomaz pøišel tak øíkajíc „v nejlepším“, kdy si šéfredaktor Miroslav Doèkal, jinak morálnì beztvará améba, lebedil, jak skvìle mu vyšla tato re¾ie. Pepík ovšem nemìl tušení, ¾e jsem byl uklizen, abych nedrá¾dil stranické špièky. Byl ovšem natolik vnímavý, ¾e pochopil tajemství mé neúèasti.
Vstoupil do støedu dìje, právì mezi straníky, jim¾ jsem mìl uhnout z cesty a zvolal: „Do prdele, kde máte Pejèocha?“ Tak¾e podrazil pana šéfa, nebo» došlo k poøádnému trapasu. Ten, kterého se chtìl Doèkal zbavit, se stal najednou pøedmìtem hovoru. Tím spíš, ¾e, jak pamatujeme Hlinomaze, šlo o osobu pomìrnì hluènou, a kdy¾ ho nìkdo namíchl, také pøíslušnì ramenatou. Druhý den se tedy o nièem jiném nemluvilo a mí nepoèetní redakèní pøátelé si Hlinomazovo vystoupení vychutnali dosyta.
A co nám o svých trapasech øekne Mistr sám? Poslechnìte si to.
Já jsem za¾il nejvìtších trapasù asi deset a skoro všechny na divadle. Nìkterým jsem také docela jen pøihlí¾el. O tìch bych vyprávìl nejradìji, proto¾e kdo by se rád ze svých trapasù zpovídal, ¾e jo? Tak sedìli jsme jednou na jednom festivalu s jednou dámou na takovejch tìch vysokejch jednonohejch ¾idlích, nebo co to je, u baru. Ona byla velice pohlednej, aby se tak øeklo sexkusanec, a smála se takovým divným zpùsobem, jakoby køeèovitì. Hned vám øeknu proè - proto¾e po nìkolika fr»anech se zøejmì pøestala kontrolovat a smála se na plný pecky.
A z druhé strany sedìl soused, kterému ta dáma uèarovala. No a jak se teï smála naplno, ukázalo se, ¾e mezi dva hoøejší støední zuby by se ještì pùl zubu, a pøi dobré vùli tøiètvrtì zubu, vešlo. Odtud ten poèáteèní kontrolovaný a nepøirozený úsmìv.
A tu ten soused zprava podotýkal ji¾ ponìkolikáté, ¾e objekt sedící mezi námi musí být zajisté velice vášniv a pudùm podléhající, a¾ se ta dáma zeptala, z èeho tak soudí a on povídal, ¾e má mezeru mezi horními dvìma zuby, co¾ je neklamné znamení erotomanù a hlavnì erotomanek. A tu ta dáma hodila do sebe koòak a velice jízlivì pravila, ¾e ten prostøední zub jí dnes ráno vytrhli a poradili jí, aby, ne¾ jí udìlají nový, nebavila se, pokud lze, s blbci, idioty a pokud lze, aby se vyhýbala i volùm.
A otoèivši se ke mnì pravila, ¾e velice dobøe ví, ¾e je krásná, ale z køivých zubù ¾e mìla mindrák, a z té mezery po vytr¾ení ještì vìtší, ale teï kdy¾ vidí, co za zjevy chodí po svìtì (opìt s pohledem na druhého souseda), jí všechny mindráky pøešly. A rozvinula teorii, ¾e nìkterejm ksichtùm by mo¾ná pomohla plastická operace (pohled na souseda), ale tak daleko ¾e vìda ještì není, aby z trpaslíkù udìlala lidi (soused zprava nebyl zrovna nejvìtší postavy). Vìtší kramfleky nepomáhaj a chodit na chùdách je nepohodlné, ¾e? - obrátila se na nìho. Kdybyste nás chtìl, k naší velké radosti, opustit, dejte pozor, a» se z té vejšky nezabijete. A víte, ¾e z toho mezi nimi byla potom velká láska? Mìla zuby v poøádku a on opravdu nosil vysoký kramfleky. Ach, ty ¾eny!
Ale znám ještì jeden pøípad, který by mohl nést název "Ach, ty ¾eny!" Byl to boxer evropského jména, pochopitelnì nebudu ho jmenovat. Na vysoké škole špatnì prospíval, proto¾e pokud neboxoval, pìstoval jiu-jitsu, jemu¾ se dnes øíká judo a zápasil ve volném stylu, nebo» chtìl být a taky byl, v bì¾ném ¾ivotì nepøemo¾itelný. A velice rád navštìvoval noèní podniky a pral se, ale tak, ¾e nikomu neublí¾il. Na to si dával bacha a soupeøi vyvázli v¾dy s vìtším èi menším zranìním. A dámy na nìj letìly, imponoval jim.
I namluvila si ho dáma, krasavice a obrynì, jejím¾ ¾ivotním snem bylo, být znásilnìna.
A výšejmenovanému sportovci se velice líbila a velice po ní tou¾il. A tak jednoho dne v jednom bytì spolu popíjeli tak dlouho, a¾ došlo k "situaci".
Bránila se ale ta dívka tak znamenitì, ¾e musel pou¾ít všech trikù které znal a ještì byl nucen vymýšlet nové a nakonec zvítìzil a zdecimovaná dáma se odevzadala pøemo¾iteli. On ale zjistil, ¾e je u konce svých sil, jak u¾ mistøi po zápase s rovnocenným soupeøem bývají. Ten co vyhrál je na tom zrovna tak mizernì jako ten, co prohrál.
Dáma zhnusena odešla a rok s ním nemluvila. A víte, ¾e se nakonec vzali? Tady je vidìt, co dìlá trénink, a ¾e hou¾evnatý sportovec pøece jenom nakonec dosáhne svého cíle za ka¾dou cenu. A to té dámì zøejmì imponovalo. Já si ale myslím, ¾e mu nakonec pøece jenom zaèala fandit, proto¾e bez fandù - kde by sportovci byli, není-li¾ pravda.