Babibajky (38) Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
To se vám takhle jednou po veselém maškarním bále probraly pod ¾idlí v koutku sálu dvì masky. Ta jedna se bla¾enì usmívala a pøi vzpomínce na poslední chvíle popùlnoèního reje se cudnì zardívala. Aby ne, byla na takové merendì poprvé a celý veèer úplnì bez dechu, proto¾e šla z tance do tance.
Ta druhá u¾ tak nadšenì nezáøila, byla celá pocuchaná, šminky rozmazané, šòùrky potrhané, jak ji kdosi neurvale serval a hodil pod ¾idli. Bylo jí z toho do breku. Proè jen na tu tancovaèku chodila, proè neposlechla a radìj nezùstala doma?! Kdyby se místo trdlování koukala v televizi na pøírodovìdný seriál, aspoò by se pouèila! No ale – v¾dy» i teï u¾ je pouèená a¾ a¾!
Nebo ne?!
* * *
Co sem to vlastnì chcél vopravovat? Pozhánìl sem si koneènì všecek potøebné vercajk a mám ho pìknì pohromadì, abych nemusel pro ka¾dé kósek kamsi lítat a hledat po šuplíkách a komorách a špajzech a kùlnách. Jen si teï vzpomenót, co sem to vlastnì chtìl vopravovat! Jó, u¾ sa mnì cosi mlhavì vybavuje… matka chtìla vylíèit kuchyò, ¾e ju má postøíkanó vod špenátu, co sem pøed èasem lísknul i s talíøem vo zeï, take bech mìl vymìnit pante na dveøích vod bytu, kam sem se dobéval z vopièkó, co se na mì chytla na podnikový voslavì, take nohe vod votomanu be potøebovale pøiklí¾it, abe se mnó neklek, a¾ na òé sebó hodim po nedìlním vobìdì ...jó, u¾ vim, po vobìdì pivko!! to mnì schází! matko, jak to, ¾e doma není pivo? jak sa mám pustit do práce bez posilnìní?! takle sem si to nepøedstavoval, ka¾dé má svoje povinnosti a ka¾dé poøádné øemesník by se ti na to bez pivíèka vykašlal, to si teda piš!!!
* * *
Hóóórký pes! Kdo si koupí hóóórkého psa? Èérstvý hóóórký pes! Paninko, zastavte se u našeho stánku, dìtièkám bude urèitì chutnat!
Ale neboj se, Jiøíèku, tenhle pejsek tì nepokousá, pokousáš ho pøece ty. Podívej, jaká je na nìm krásná ¾lu»ounká hoøèièka. Ne, nemá ¾ádný ko¾íšek, to není pejsek, co má no¾ièky a bìhá a štìká na nedobré dìti. Tak se jenom øíká horkému párku v rohlíku, víš? Já nevím, proè mu ten pán øíká horký pes, kdy¾ pøece skoro ka¾dý ví, ¾e v Americe je to HOT DOG.
* * *
Nevím, kdo se tìšil na cestu kolem svìta víc, jestli majitel nebo balon. Oba se ale velice peèlivì pøipravovali. Ono to není jen tak – taková dlouhatánská a nároèná pou». To se musí dùkladnì prostudovat mapy, aby nezabloudili. Uzavøít exkluzivní smlouvy se sluníèkem a vzdušnými proudy a domluvit se s meteorology, aby dohlédli na jejich plnìní. Nachystat dostateèné zásoby a teplé obleèení, v¾dy» tam nahoøe vás mù¾e potkat kdovíco. No a vyrazit na cestu teprve a¾ skonèí jarní stìhování ptactva – to by byla pìkná patálie, kdybyste se zapletli tøeba do hejna èápù...
Koneènì! Startujeme! Ještì zamávat pøátelùm a vzdušný oceán je náš. Pìknì si to dobrodru¾ství u¾ijte a š»astný návrat!
* * *
A hele, malá ètenáøka! Kdo se to tam, prosím vás, ušklíbá? ®e vypadá legraènì, jak je ta kní¾ka málem vìtší ne¾ ona? A jestli vùbec umí èíst?! Asi neumí, je pøece jen ještì trochu malièká, ale zato si umí „èíst“ obrázky a to je stejnì dùle¾ité, ne-li ještì dùle¾itìjší.
No tak, vy dospìláci ušklíbaèi, zapátrejte v tajemných hlubinách svojí pamìti, proderte se hromadami harampádí, které jste si za ty roky nacpali do hlavy, strète do spodního šuplíku všechny svoje ukøivdìnosti a zloby, všechny nelásky a závisti. Zame»te si cestièku k tomu sametovému fotelu po dìdeèkovi, ve kterém se tak mìkce sedìlo s kní¾kou na klínì! To je krása, viïte! A jaký klid se vám rozlil po duši a jak vás to pohladilo! S ka¾dou obrácenou stránkou vcházíte hloubìji do svìta fantazie a teï u¾ nejen tušíte, teï víte zcela urèitì, ¾e tohle vám scházelo! Tak co? Pøiznejte, ¾e se vám nechce vymìnit tu starou knihu za poèítaèový manuál?!