SeniorTip

Babibajky (36)

Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...

Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.

Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.

Mara

* * *

Jéžiš, tak kde máte nějakou tu pohádku? Už jsem celej ušlej, nohy mě bolí, hlad mám jako neuznanej spisovatel, nikde žádná princezna a do jeskyní abych platil vstupný! Naposledy jsem se zastavil v Punkevní, ale bylo tam tak zima a vlhko, že jsem raděj vzal roha, to by mně tak scházelo, dostat ještě regma nebo ten, no jak se to jmenuje, jo, išijas, co měla moje prabába, co ta si vytrpěla! A z věčnýho pití čaje jí úplně vyhaslo v tlamě, ani vohýnek už nezapálila! Jako co bych chtěl? No, stačila by mně malá suchá jeskyňka, kam by nikdo nelezl, čas od času by mně nějaká pěkná holka mohla přijít přečíst pohádku a lidi, místo aby pálili krávy v kafilérkách, by mně je mohli dávat jako prezent. A co já za to? No, kdyby bylo potřeba, šel bych sem tam někoho postrašit, třeba starostu, co kašle na lidi a hrabe jen pro sebe. Co vy na to?

* * *

V jedné staré chalupě na kopci mezi lesy mají okno. Už vás slyším, jak říkáte „No a co? okno má kdejaký dům, dokonce i stará ratejna, proč by je nemohla mít tahle chalupa?“
Jenže, milánkové, to není jen tak ledajaké okno, kterým kouknete ven a vidíte zakaboněné nebe nad městem plným smogu a stejně zakaboněné lidi, kterým se v něm těžko dýchá, a proto si na spravení nálady honem zapálí další ranní nikotýnku.
To okno je kouzelné! To okno chce svým lidem dělat jen dobrou náladu. Je natřeno zelenou barvou přírody, a kdo se jím podívá, vidí modrou oblohu s bělavými mráčky, lehkonohé břízky na kraji temného lesa, rozkvetlou louku vonící jako nejdražší voňavka, zaječí rodinku v zarosené jetelině a vysoko na obloze kroužící káně. A vděční obyvatelé horské chalupy svoje kouzelné okno zdobí květinami, aby i oni jemu udělali radost.
Zajeďte se na to okno podívat aspoň o prázdninách, bude se líbit i vám. Určitě! Uvidíte!

* * *

Lidi, lidi! To neznáte lidi! Jo, bejvávaly doby, to si pamatovala ještě moje bába, že je ráno z celý dědiny posbírali a vyvedli na pastvu tam na ty louky pod lesem. To byla lebeda! Tráva hustá, šťavnatá a jen křupkala. Pak se zalehlo do stínu a dělalo se mlíko. A když se večer vracely do chlíva, nemohly vemena ani unést, tak byly plný.
Jenže tohle moje máma znala už jen z vyprávění. Lidi si jich nějak přestali vážit či co. To jim hodili do žlabu pár kopek ucuchtaný povadlý trávy, hnůj kydali, až když nebylo kam lehnout, a protože bylo míň mlíka při tom jejich „starání“, nalili do konve pár litrů vody od pumpy, co stávala u hnojníku.
No a my dneska už ani nevíme, jak vypadá slunko, místo slámy máme pod paznehtama železnej rošt a o trávě se nám jen zdá. Cpou do nás jakýsi nechutný granule, mlíko máme řídký a je ho málo, kdybysme jím měly živit vlastní telata, nejspíš by pošla. A z toho ze všeho jsme už doopravdy šílený! My, krávy!

* * *

Frnčí Filda z kopečka, až mu drnčí kolečka, do pedálů šlape pilně, domů míří neomylně. Máma oběd nachystala, no ta by mu pěkně dala, kdyby slovo nedodržel a cestou se někde zdržel. Vítr provívá mu vlasy, slyší jen andělské hlasy, co mu kolem uší sviští, šuškají, co na něj čeká v zátočině příští.
Honem brzdi, milý hochu, ať nebouráš ani trochu tam do toho autobusu, nedostal bys za to pusu! Vrátíš-li se domů celý, budeš moci zase zítra přes Marušky pěkně z jitra stinným lesem na Maják. No a víš, co bude pak, po silnici zase dolů ty i kolo pěkně spolu. Pevné svaly na nohou k vítězství ti pomohou, naplníš si taky plíce čerstvým vzduchem, a tak více nemoci tě nezmohou.

* * *

Konečně dozrály třešně chrupky a nastal závod s časem. O čem to mluvím? Copak to neznáte? Z dalekého i blízkého okolí se na tuto pochoutku slétnou špačci a kosi, ba i sýkorka si přiletí taky ďobnout, aby o něco nepřišla. A pokud si sadař nepospíší se sklizní, málem na něho nic nezbude, protože počasí je letos na přelomu jara a léta velice nevlídné, pršavé a přichladnělé, slunečných dní málo a to se až moc zamlouvá červíkům spokojeně si žijícím uvnitř sladké třešinky. Ovšem o to víc pak chutnají ptactvu nebeskému.
Pokud se tedy podaří otrhat několik košíků (pro zbytek si vylezou děcka sama), začne shon v kuchyni, drhnou se sklenice, taťka na poslední chvíli skočí pro pořádný pytlík cukru a pak ho vyženou, aby nezavázel, a ženské začnou čarovat. Večer je celý dům provoněný sladkou vůní zavařenin a džemu, naplněné sklenice chladnou ve špajzu na policích, čekají na zimu a těší se na mlsálky. Vždyť taky takový zlatavý lívanec s třešňovou marmeládkou, to je panečku NĚCO!

Marie Zieglerová

* * *
Zobrazit všechny články autorky

Datum	Jméno	Téma
11.03. 23:37	Vesuvjana	díky
26.02. 10:36	Mara	OMLUVA
26.02. 06:09	Bobo	:-)))

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás