Babibajky (35) Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
®e by to doopravdy byla pravda? ®e by moøe opravdu bylo naší kolébkou? Jestli ano, pak to byla velice nebezpeèná kolébka. Jen si pøedstavte všechny ty ¾raloky a elektrické úhoøe a rejnoky a nejjedovatìjší hady, jaké pøíroda dokázala stvoøit. Jen si pøedstavte, jak se tiše a zákeønì pøibli¾ují z èerných hlubin ¾hnoucí oèi obøích krakatic, pøed kterými se musí mít na pozoru i plejtvák obrovský, nato¾ tvor menší ne¾ trochu odrostlejší delfíní mládì. Tomu staèí pøiškrtit vzduchovou hadici nebo letmým dotekem chapadla sundat z oblièeje masku a je váš! Tedy, on by byl váš i tak, proto¾e se prostì neubrání.
Pìknì dìkuji za takovou kolébku! On ten náš suchý svìt sice taky není ¾ádná bavlnka, ale kdy¾ si èlovìk dá trochu pozor, do¾ije se pøece jen slušného vìku. Staèí nelézt do vozovky na èervenou, koukat kam šlápnout, nepokoušet zpuchøelý ¾ebøík, co je ještì po pradìdeèkovi, a kdy¾ staèil jemu, postaèí i nám, v lese hodnì dupat, aby se nešláplo na zmiji a tak dále a tak dále... Tak co nás poøád nutí do té vody lézt?!
* * *
No, královská hra! A ¾e jsou do ní zfanfrnìlí hlavnì chlapi?! Tak si to pøedstavme ...byl jednou jeden král, co jezdil z jedné váleèné výpravy na druhou a poøád nemìl dost. Èeho mìl dost, to byli vojáci, to staèilo sehnat sedláky z polí a u¾ se bojovalo. Kdy¾ byla nìjaká pøestávka, postarali se zbývající, aby zase za pár let mìl kdo bojovat, a bylo to. Jen¾e král zestárnul, no jasnì, ani jemu se to nevyhnulo, a pøesto chtìl bojovat dál. Sedlákù u¾ taky bylo málo, a tak mu jeden šikovný øezbáø udìlal z lipového døeva náhradní vojsko. Král si pozval na návštìvu souseda, vysedávali spolu nad váleèným polem a bojovali jako zamlada. Dùsledky byly dva: sedláci koneènì mohli v klidu sklízet úrodu a na svìt se dostala hra pro bystré stratégy.
Poznámka pod èarou: a chlapi si vyhrají!
* * *
A takhle to vypadá, kdy¾ si rodina vyjede na dovolenou. Táta kufr, máma kufírek, dítì kuføíèek. Ale jenom na obrázku! Skuteènost je jiná! Vidíte ty skøínì dokoøán? To se chystá máma, po celém bytì je rozvìšena její garderoba nejmíò mìsíc pøed odjezdem, v bezesných nocích jí pøed zrakem defilují situace v hotelové restauraci, na korzu, na plá¾i, pøi tanci... nakonec na nejvìtším kufru sedí celá rodina, aby se dal vùbec zavøít.
Na øadì je dítì! Musí mít pøece dostatek odìvù všeho druhu, co kdyby se pokazilo poèasí a nebylo kde prát a sušit?Kufírek je jeho.
Táta to má jednoduché, staèí plavky, šortky, pár košil? No jasnì, ale lepší jsou trièka, kuføíèek do ruky a je to!
Jestli to ještì neznáte, tak po první zkušenosti vám musí být jasné, ¾e pro celou rodinu napøíštì staèí ten úplnì nejmenší kuføíèek, jedete-li ovšem do subtropù. Hlavnì nezapomeòte opalovací krém! Ale ten se vejde do kabelky.
* * *
To byl jednou jeden starý fotel, celý zaprášený, odøený a osezený, loupalo mu ve všech kloubech, a tak vùbec nebyl rád, ¾e ho vytáhli z komory, kam ho pøed lety strèili, aby nepøeká¾el a nekazil „dojem“. Bál se, ¾e do nìho budou mlátit praklem a nestaèil se divit, jak jakási huèící hadice, co po nìm jezdila, z nìho vytahuje prastarý prach. Pak se skoro rozsypal, kdy¾ ho nakládali do dodávky, ale pilné a dovedné ruce ho sklí¾ily, vyspravily péra, oblo¾ily ze všech stran a nakonec mu ušily pøekrásný nový sametový kabátek. Celý omládl a další dlouhá léta se pyšnil v pokoji, jeho¾ byl skuteènou a pohodlnou okrasou.
* * *
Jsem maminèina zástìra a co je víc?!!
No, nìco na tom je. Maminka je v kuchyni nejdùle¾itìjší, bez maminky se jídlo samo neuvaøí a zástìra má velice významné postavení, dbá, aby na maminèiny šaty nestøíkla ani kapièka oleje, aby se neušmouraly od malinové marmelády, aby se na nì nepøiplácl namazaný chleba, kdy¾ náhodou vyklouzne z ruky, aby se nepøipálily nad plamenem hoøáku, kdy¾ se natahuje pro koøení, aby … tìch aby je v kuchyni nepoèítanì a pøede všemi chrání zástìra. Jen¾e i zástìra je ráda, kdy¾ se líbí, kdy¾ záøí èistotou, není nièím potøísnìná a nedejbo¾e dokonce propálená! Nevdìèná úloha! Musíme vymyslet, jak chránit zástìru. A¾ na nìco pøijdete, dejte mi vìdìt, já to zaøídím.