Pranostiky mé babièky Marie – Úvod Babièka Marie se narodila v únoru roku 1866 jako neman¾elská. Její maminka, moje prababièka, ještì tého¾ roku zemøela na choleru a výchovy pohrobka se ujala rodina jejího biologického otce. Za mého dìdeèka se babièka provdala roku 1893 a spolu ¾ili, dochováni svými dìtmi, a¾ do své smrti.
Babièka chodila pravidelnì do kostela a to i na ranní roráty. Mìla v kostelní lavici své místo, své klekátko a svùj zpìvník. Rozumìlo se samo sebou, ¾e to místo nikdy nikdo nezasedl.
Podobné domovské právo v kostelních lavicích mìlo i nìkolik dalších ¾en, ka¾dodenních návštìvnic kostela.
Babièka chodila i na rùzné poutì s pobo¾ností do okolí, ale i do vzdálenìjších míst, jako do Staré Boleslavi. Jednou nám pøivezla z takové poutì køí¾ a na zadní stranu napsala doslovnì: „Pane Je¾íši, buï v¾dy s námi – ze Staré Boleslavi 1930 29ho èervna M.N.“ Dodnes nemohu pochopit, jak se na tyto poutì dostávala? Snad pìšky s procesím? Z Boleslavi pøivezla mým rodièùm køí¾, který je jeden metr vysoký a 45 cm široký. Køí¾ visel dlouhá léta u nás doma na schodišti, dnes je na venkovské chalupì. Dodnes je ozdobený babièèiným rù¾encem, s malým køí¾kem ze slonové kosti, jen¾ v sobì skrýval ve sklenìné èoèce obrázek Staré Boleslavi.
Jak pracovitá babièka skromnì a zbo¾nì ¾ila, tak klidnì odešla. Babièka byla, díky starostlivé dceøi Annì, dokonce nìkolikrát zaopatøena svátostmi umírajících. Po takovém obøadu v¾dy pookøála a ¾ila i nìkolik dalších let dále. Kdy¾ tento obøad pøece jen nastal se vší vá¾ností a nevyhnutelností naposledy, tu babièka, která chápala, ¾e odchází, nevolala k sobì své syny, ani dceru Annu, ale volala mou maminku, té se dr¾ela za ruku, kdy¾ nás opouštìla. Bylo to dojemnìjší o tu skuteènost, ¾e kdy¾ si tatínek maminku bral, babièka, zbo¾ná a zachovávající bo¾í desatero, nechtìla maminku pøijmout za snachu, proto¾e byla rozvedená. A to ve dvacátých letech minulého století bylo ještì tì¾ko pøijatelné. Postupnì si však maminku velmi oblíbila a, jak svým posledním pøáním projevila, také jí absolutnì dùvìøovala. Dìdeèek, sedící v té chvíli zdìšenì opodál, do poslední chvíle odmítal uvìøit, ¾e tentokrát u¾ babièka z lo¾e nepovstane.
Tatínkovi rodièe zemøeli uprostøed rodiny v pohodì. Babièka ve svých 82 letech, dìda v 89 letech. Oba pohøby byly vypraveny z domu smutku, kuchyò se zmìnila ve slavnostnì èernou komnatu s otevøenou rakví a øadou svící a s kvìtinami. V obou pøípadech to byla dùstojná smrt po naplnìném ¾ivotì, pozùstalí byli smutní, ale nikoli traumatizovaní! V den pohøbu pøedjel pohøební vùz ze všech stran prosklený, ozdobený støíbrnými andìly a vìnci kvìtin, na kozlíku sedìl livrejovaný koèí s dvourohým kloboukem. Konì byli rovnì¾ smuteènì ozdobeni, na hlavách èerné chocholy a na sobì èerné pokrývky se støíbrným vyšíváním. Pøed koòmi kráèela volným krokem smuteèní kapela a knìz s ministranty. Za rodinou, která šla za smuteèním vozem, se celou cestou mìsteèkem øadili sousedé a známí a na høbitov tak došel velký prùvod. V chrámu Nanebevzetí Panny Marie se slou¾ila mše a knìz o obou zemøelých promlouval lidsky, proto¾e je i celou rodinu dobøe znal. ®ádné auto ani povoz si nedovolilo smuteèní prùvod pøedjet. To je moje poslední útìšná vzpomínka na smrt mých blízkých. Potom u¾ v¾dy pøišla smrt v nemocnici a bez rozlouèení. A proto dodnes bolí.
Po babièce zùstala spousta katolických kalendáøù, které kromì rùzných údajù o roèních dobách obsahovaly zbo¾né povídky, ale i pranostiky a také volné listy, na nì¾ babièka zapisovala všechno, co se v tom roce významného událo a také rùzné pranostiky a písnì.
Podívejme se na pøíklad takových pranostik pro jednotlivé mìsíce: LEDEN Tøpytí-li se hvìzdy tu noc pøed Tøemi králi, rodí se bílí beránci. ÚNOR O svaté Dorotì uschne košile na plotì. BØEZEN Na svatého Øehoøe ¾ába hubu otevøe. DUBEN Je-li duben pìkný, bude kvìten ještì lepší. KVÌTEN Mnoho chroustù v máji – dobrý rok. ÈERVEN Èerven studený – sedlák krèí rameny. ÈERVENEC Do Jakuba zelíèko – po Jakubu zelí. SRPEN O sv.Bartolomìje naplije jelen do øeky, a proto se nemá ji¾ nikdo více koupati. ZÁØÍ Panny Marie narození – vlaštovièek rozlouèení. ØÍJEN Svatá Voršila jíní nasila, mìsíc to vidìl – nepovìdìl, slunce vstalo, perly posbíralo. LISTOPAD Na svatou Kateøinu schováme se pod peøinu. PROSINEC Lepší vèil hrubá zima ne¾ potem mrazy
Mnohé jsou pùvabné svou bezprostøední názorností ale i poetièností. O tom se ještì pøesvìdèíme.
Babièka Marie se narodila v únoru roku 1866 jako neman¾elská. Její maminka, moje prababièka, ještì tého¾ roku zemøela na choleru a výchovy pohrobka se ujala rodina jejího biologického otce. Za mého dìdeèka se babièka provdala roku 1893 a spolu ¾ili, dochováni svými dìtmi, a¾ do své smrti.
Tatínkovi rodièe zemøeli uprostøed rodiny v pohodì. Babièka ve svých 82 letech, dìda v 89 letech. Oba pohøby byly vypraveny z domu smutku, kuchyò se zmìnila ve slavnostnì èernou komnatu s otevøenou rakví a øadou svící a s kvìtinami. V obou pøípadech to byla dùstojná smrt po naplnìném ¾ivotì, pozùstalí byli smutní, ale nikoli traumatizovaní! V den pohøbu pøedjel pohøební vùz ze všech stran prosklený, ozdobený støíbrnými andìly a vìnci kvìtin, na kozlíku sedìl livrejovaný koèí s dvourohým kloboukem. Konì byli rovnì¾ smuteènì ozdobeni, na hlavách èerné chocholy a na sobì èerné pokrývky se støíbrným vyšíváním. Pøed koòmi kráèela volným krokem smuteèní kapela a knìz s ministranty. Za rodinou, která šla za smuteèním vozem, se celou cestou mìsteèkem øadili sousedé a známí a na høbitov tak došel velký prùvod. V chrámu Nanebevzetí Panny Marie se slou¾ila mše a knìz o obou zemøelých promlouval lidsky, proto¾e je i celou rodinu dobøe znal. ®ádné auto ani povoz si nedovolilo smuteèní prùvod pøedjet. To je moje poslední útìšná vzpomínka na smrt mých blízkých. Potom u¾ v¾dy pøišla smrt v nemocnici a bez rozlouèení. A proto dodnes bolí.