Babibajky vánoèní Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
Babibajky
*34*
Stalo se dávno pøed mnoha roky, kdy¾ jednou takhle pøed Vánocemi se brouzdal poèítaèem jeho majitel a našel nìkde pár moc pìkných obrázkù. Ty by se urèitì líbily mojí ¾enì, ona je taková romantická duše – a stáhl je do její slo¾ky. Jen¾e ta romantická duše se marnì sna¾ila pøekopírovat k tomuto nì¾nému stvoøeníèku toho druhého andìlíèka s èermáèkem na vìtvièce a skupinku zpìváèkù koledníèkù. Všechno, co se tehdy nauèila v poèítaèové škole, u¾ pøes léto pøi práci na zahradì skoro zapomnìla. A kdy¾ se to zase nauèila, napsala k obrázkùm krátké øíkání.
No vida, jak to bylo jednoduché! I koledníèci u¾ vyzpìvují …nesem vám noviny, radujte se … a¾ se èlovìku srdce chvìje. Taky na vás pùsobí to zvláštní kouzlo Vánoc, kdy¾ se u¾ brzy odpoledne šeøí a za okny se rozsvìcují stromeèky? To je dobøe, ¾e tyto krásné svátky jsou jen jednou v roce, jinak by èlovìk tu pøemíru citu ani neunesl. Jen by si letos sníh a mráz mìl trochu víc pospíšit, proto¾e kdo to kdy vidìl, aby v polovinì prosince kvetly rù¾e, sedmikrásky a nakvétaly voòavé letní fialy spolu s jasmínem pravým? A aby náš pes Lord línal jako na jaøe?! V¾dy» se nám pak v lednu nachladí v tom vypelichaném ko¾íšku!
No ano, tak tohle je pøesnì to nejsprávnìjší poèasí, které nám u¾ na zítøek slibují v rozhlase i v televizi poèasoví odborníci. To se severovýchodní obloha nad mìstem schovaným v údolí za kopcem zaène barvit na tmavošedomodro a postupnì bude pøibývat èerná, všude se setmí, i kdy¾ bude tøeba poledne, a pak se potichouèku sem tam jedna zaènou z oblohy snášet lehounké vloèky. Ty první sice na zemi roztají, ale bude jich pøibývat do hustého chumelení a na dvorku i na zahradì se ulo¾í do hebounké bìlostné peøiny. Koneènì tu bude paní Zima a koneènì mohou pøijít Vánoce!
Jistì, jistì, mohou pøijít, jen¾e to se napøed musí udìlat ještì spousta vìcí … vydolovat z tajných úkrytù krabice se stromeèkovou nádherou blyštivých øetìzù, banìk, zvoneèkù, šišek a ptáèkù, vyzkoušet barevná svìtélka, nakoupit prskavky, proto¾e ty prostì nemohou na vánoèním stromeèku chybìt … a kam jsme jenom ulo¾ili podstavec?
…a cukroví… bez vánoèního cukroví nejsou pøece Vánoce! Lahodné rohlíèky, co se jen rozplývají na jazyku, linecké slepovánky, kvùli kterým maminka vaøila v létì tu rybízovou marmeládu, nazdobené perníèky, medvìdí tlapky, vèelí úleèky, košíèky s rumovou nádivkou, mandlové hvìzdièky a høíbeèky a placièky marokánky a …a pak ty provonìnékrabice ulo¾it z dosahu mlsounù, aby v nich aspoò nìco zùstalo pro slavné dny!
…a taky obstarat vánoèní stromeèek! velký? malý? a kde bude stát, aby na nìj bylo dobøe vidìt, jen ne tak blízko k záclonám, a» nám do nich prskavky zase nepropálí dírky jako loni
…a vymìòuje nìkdo vodu tomu kaprovi ve vanì? a brambory na salát nepøevaøit!
…a u¾ je vy¾ehlený ten sváteèní ubrus? kdo nachystá štìdroveèerní stùl?… nezapomeò vyleštit slavnostní sklenièky! …. dal nìkdo chladit víno na pøípitek? …. jejdanánku, zapomnìli jsme na dárky, rychle je naskládejte pod stromeèek, Je¾íšek èeká za okny… slyšíte, jak cinká zvoneèek?
…Koneènì jsou Vánoce tady! … Narodil se Kristus Pán, veselme se…
* * *
Dodatek taky skoro vánoèní - stalo se pøed šestnácti roky na naší stráni a dvoreèku
K té nejsprávnìjší Zimì odjak¾iva patøí i tihle krasavci. Èekají na svoji chvíli a pod promoèenými rukavicemi a zmrzlýma rukama dìtí rostou z malé kulièky do velika a baculata. Moc jim to sluší s tìmi mrkvovými nosy a otluèenými hrnci na kulaté hlavièce.
Hej, pane, jak se vám to postává na dvoreèku? Nemáte obavy, ¾e vám ti dva chlupáèi ublí¾í? Vloni si vás prohlí¾eli pìknì zblízka, a jestli jsem dobøe vidìl, zachovali se k vám docela neuctivì, kdy¾ vám cvrnkli na kabátek! Pojïte, pane, za mnou na kopec, je odtud náramná vyhlídka po krajinì, vítr tady vyfukuje ostošest, a kdy¾ budeme dva, bude lepší zábava.
Lítají sem na návštìvu havrani a vykrákorají i to, co neví. Tuhle si povídali o nìjaké Vendulce, a ¾e a¾ ji ponesou, musí ji poøádnì zababušit do peøinky, aby cestou nechytla tøeba rýmu. A víte, pane, ¾e veverky z vedlejšího lesa mají pìknì napilno, proto¾e zapomnìly, pod kterým smrkem si udìlaly zásobárnu, a teï se zlobí na sýkorky, ¾e ozobávají poslední oøechy z naší stránì?
Tak honem, honem, pane, èekají vás tady samé zajímavosti!
A kdyby se vám tøeba líbila moje šála, taky vám jednu pøes lesní internet objednám, ááha, vy nevíte, co to je? To já vám rád vysvìtlím, jen u¾ pojïte, a» tady nejsem tak sám!