Jednou nohou v Santovi
Klouzavé dny nemá nikdo rád. Lidé padají jak nahnilé plody k zemi a nadávají na mizerný ¾ivot. Já, Jitka Mumísková, se dnes za oknem smìji nechtìným pádùm na náledí a libuji si, ¾e ven pùjdu a¾ veèer. Kalendáø ukazuje dvacátého ètvrtého prosince, Štìdrý den. V tento den pøed veèeøí dr¾íme takovou tradici: odnáším smetí do popelnic, proto¾e døív, ne¾ bude vyneseno odpadkové zbo¾í ven, nepøijde ¾ádný Je¾íšek, ani jiný nadìlovací pøíbuzný.
A je to. Odnášecí èas nastal, venku je tma a stále náledí. Nechce se mi. Nechce, ale dobøe vychovaná dcera neodmlouvá, ani si nestì¾uje. Prùpovídkami si nepomohu, ani kdybych se na hlavu stavìla.
Dìlám velké kroky po chodbì, a schody pøed domem beru radìji sjezdem po zábradlí. Následuje pìt bezpeèných krokù a jeden pád. Bum! Le¾ím na zemi a se mnou Mikuláš, nebo co pøedstavuje, se kterým jsem se srazila.
„Co tady strašíte? Èerti u¾ chodili na zaèátku prosince,“ nadávám místo pozdravu a radìji se nehýbu, proto¾e mi noha uvízla v jeho èervenobílém ko¾ichu.
„Nejsem Mikuláš, ale Santa Claus.“
„Snad Je¾íšek, ne?“
Zavrtìl hlavou.“Jmenuji se Claus, ale nejsem prezident.“
„To vidím, ¾e nejste hlava státu, tu bych snad ještì poznala, nebo vlastnì nevím, v televizi jsou všichni namazaní.“
„Je mi líto, sleèno, zkazil jsem vám den.“
„Ne, nezkazil, obsah kýble je zka¾ený, jinak nic. Naštìstí jsem ten pytel trochu zavøela, tak se to nerozsypalo. Opravdu nejste prezident?“
„Ne, bohudík.“
„Spíš bohu¾el, proto¾e kdybyste byl, mohl jste udìlit amnestii a osvobodit moji nohu z vašeho sváteèního obleku. Vùbec nevím, kam vám pod tím obrem šlapu.“
„To si ani nepøejte slyšet.“
„Sakra, jen abych nepøeká¾ela.“
„Nebojte se, je mi dìsná zima.“
„Kam vlastnì jdete nadìlovat, ¾e jsem tak smìlá?“
„Do Luzácké 48, tøetí patro, první dveøe vpravo.“
„Ke Karolínì Odìný? K tý krávì? Promiòte, ehm...nejsem normálnì sprostá, ale pøebrala mi kluka, ještì to ve mnì vaøí.“
„Kdy?“
„Pøed ètrnácti dny, mrcha jedna, jakoby nemìla dost zájemcù. Vy jste jeden z nich?“
„Ne...ehm...ne, nejsem. Jsem Santa Claus, nosím dary.“
„Jste se mìl pøevlíknout za Eskymáka, ty taky mù¾ou nosit dary, kdy¾ bydlí na stejný stranì. Sakra, budu vás muset kopnout, jinak se nevymanim ze sevøení.“
„Jen se neostýchejte, víte kolik kopaèek mi ¾ivot nadìlil? Padákù taky.“
„Sportovci jsou trend, nesmutnìte.“
„No jo, ale co teï s tìmi dary?“
„Dáte ho Karolínì, nemyslíte si snad, ¾e tu budu v pasti a¾ do zmrznutí, prostì si rozepnìte knoflíky a já se vypletu.“
Zaèal se rozepínat a pøitom mi tvrdil, ¾e právì obdr¾el zprávu z nebes, ¾e dva dary pro Karolínu má odevzdat nìkde jinde.
„Vy s ní chodíte?“
„Myslel jsem si to, ale...“
„Hmm, mìla jsem mlèet, jsou vánoce.“
„Mohlo mi to cvaknout hned, kdy¾ se poøád vymlouvala, a dneska jsem jí chtìl pøekvapit. Nemáte zájem o dva dary a mì k tomu?“
„Ne, to nejde. Pøipletla jsem se vám do cesty, ale já u¾ mám stejnì náhradu za toho zrádnýho frajírka.“
„Hmm, škoda.“
„Jéé, povzdechnul jste si a u¾ jsem osvobozená. Øíkají mi Jitka.“
„Já...“
„Santa Claus, u¾ jste se pøedstavil.“
„Opravdu mì nechcete? Ne? Ach jo, zapadnu asi nìkam do hospody, naleju do sebe vysoký procenta pro mizernou roznášku darù.“
„K tomu se tedy uchylovat nemusíte, bude vám akorát špatnì, pøitom byste mohl nìkoho potìšit.“
„Koho asi - teï pøed štìdroveèerní veèeøí?“
„Karolínu.“
„Øíkal jsem vám, ¾e...“
„Ne tuhle, jinou. Bydlí támhle v domku. Rodièe jí zemøeli pøi autonehodì a ona je na invalidním vozíku. Má bezbariérový byt, ale moc lidí za ní i pøes volný vstup nechodí. Je zapletená v samotì a já ji nemohu vymotat, proto¾e jsem ¾ena. Vy byste mohl, proto¾e jste dobøe zamaskovaný zázrak, a ten ona potøebuje jako ústøední topení v zimì.“
„Já nejsem zázrak.“
„Mlète. Vyhoïte ty odpadky do popelnice a chy»te mì za ruku. Já vezmu dary a zkusíme se odtud bez úhony pøesunout o ulici ní¾.“
Dvakrát jsme spadli. Smála jsem se a koneènì Santa Claus taky. Kdy¾ pøijela Karolína otevøít v koleèkovém køesle, mìla tváøe olepené zaschlými slzami. Povídala, ¾e jí je fajn, abych si nedìlala starosti. Santovi nevadilo, ¾e trochu l¾e, sám si pøisadil drobnou le¾. Povídal, ¾e se ztratil, ale tahle dobrá duše, jako já, ho dovedla na správné místo.
Pozvala nás na veèeøi, ale já se takticky vytratila a ona se na mì nezlobila. Claus zùstal. Doma se mnou za devadesátiminutové zdr¾ení nemluvila ani vìtev stromku. Kdy¾ jsem ura¾eným vylíèila, co se stalo, dostala jsem milostivì najíst a i dárek se našel.
Ale co, já si zázrak ji¾ pro¾ila. Navíc ten krásný pocit ze štìdroveèerního sjezdu pod kabát mne zcela pohltil a¾ za rok - Karolína s Clausem Novákem slavili rok od seznámení a ¾e jim to spolu slušelo....
