Èeho jsem neschopná Ideální dovolenou si pøedstavuju jako lehátko na nádherné plá¾i obklopené mrazáky se zmrzlinou. Ve skuteènosti se trmácím s báglem na zádech tou nejslo¾itìjší ferratovou cestou dobývat nìjakou horu. Potím se jak maturant pøed komisí, klepu víc ne¾ nejubo¾ejší krysaøík. Kdy¾ koneènì pochopím, ¾e to celé je omyl, je u¾ pozdì. Visím vysoko ve skalách, od smrti mì dìlí jen jedna bezvýznamná karabina, a zpátky to mám asi stejnì tak daleko jako dopøedu. Chce se mi breèet. Kdy¾ náš gajd pochopí, jak na tom jsem, v pravidelných intervalech mi pumpuje do ¾il jeden vtip za druhým. Jsem mu vdìèná. Já svùj optimismus vyklepala z kapsy spolu s kapesníkem, kterým jsem si tajnì utírala slzy.
Sna¾ím se vzpamatovat. Ale kdy¾ vidím, jak ostatní hladce baletí po kramlích, zatímco já se krkolomnì sna¾ím neexistujícími pøísavkami udr¾et ve svislé poloze, musím si pøipustit, ¾e to lepší nebude. Jsem lezecké tele. Nohy mi pøeká¾í a ruce jsem si zapomnìla pøibalit. Hlava místo aby vymýšlela cestu nahoru, poøád mi dokola pøipomíná, jak hluboko u¾ je to dolù. Moje tìlo je stvoøené k nošení krátkých šatù a vysokých podpatkù, nikoliv k lezení. Nevím, proè se tak divím. V¾dycky jsem byla sportovnì retardovaná. Z tìlocviku jsem nepropadla jen proto, aby pionýøi dìlali naší škole èest.
Hlavou mi bì¾í, co tady dìlám. Copak jsem nìkdy chtìla se takhle kinklat nad propastí a pøedstavovat si, ¾e staèí jediný krùèek vedle a pìknì se proletím? Copak jsem chtìla se pøed ostatními tváøit, ¾e tomu ú¾asnému adrenalinovému zá¾itku kazí dojem jenom ta srabácká jistota, ¾e jestli jsem dobøe navázaná, maximálnì si tak zlomím pár kostí? Samozøejmì ¾e nechtìla. Tak proè to dìlám? Hory mám sice ráda, ale na bezpeèných turistických trasách. Dobývání mi je putna. Pocit vítìzství sama nad sebou? I ambice v této oblasti mì ponìkud minuly. Je v tom nìco docela jiného. Mùj mu¾. Pravdou je, ¾e ani dobøe tvarovaný výstøih s ním nezamává tolik jako nové lezecké lano. Tak¾e omotat se tím lanem, jsem pro svého miláèka poøád tak atraktivní jako pøed dvaceti lety. Pøesnì takhle to je!
Blí¾íme se k cíli. Sna¾ím se pøipomínat si svou inspiraci pohledem na mrštný zadeèek svého mu¾e pøede mnou. Nejhorší dnešní chvíle mì ale teprve èeká. Kdy¾ na skále potkáme lano, po kterém mám pøejít na druhou stranu propasti, ztrácím poslední drobek odvahy, který jsem ještì horkotì¾ko vyškrábala z bot. Zezadu mì gajd vesele povzbuzuje. Vùbec netuší, èeho jsem neschopná. Opatròouèce nakroèím dopøedu – se zavøenýma oèima mi to jde dost blbì – a lano se se mnou zaène kymácet. Húúú! Houpu se na lanì jak neposlušné prádlo a rychle mi dochází síly. Pøedloktí vysílá do mozku nouzový signál: pozor, kolíèky v podobì rukou povolují sevøení! I gajd zvá¾ní. V posledních vteøinách mi probíhá myslí, ¾e mi zrovna dnes doruèí na poštu balíèek s tìma krásnýma letníma šatama s 60% slevou. Chtìla jsem si je vzít pøíští léto na plá¾! Bolestí zkroucené ruce se natahují ke skále na druhé stranì. Ještì kousek, pár centimentrù. Poslední krùèek po lanì a – jsem tam! Jsem tam! Pocit vítìzství. Jóóó! S úlevou sundavám postroj, u¾ zase dýchám. Je to tak nádherný, mít zase pevnou pùdu pod nohama! U¾ nikdy nepùjdu lézt, nikdy, nikdy, nikdy!
Veèer slavím dostateèným mno¾stvím šampaòského, v noci se mi zdá o zmrzlinì na plá¾i, a kdy¾ se mì ráno mùj mu¾ zeptá, jestli pùjdu zase s ním, odpovìï se mi zasekne v hrdle. Mlèky se obuju a hodím na záda bágl…
Zdroj fotografií: pixabay.com, autoøi Hans, Aatlas, Unsplash
Ideální dovolenou si pøedstavuju jako lehátko na nádherné plá¾i obklopené mrazáky se zmrzlinou. Ve skuteènosti se trmácím s báglem na zádech tou nejslo¾itìjší ferratovou cestou dobývat nìjakou horu. Potím se jak maturant pøed komisí, klepu víc ne¾ nejubo¾ejší krysaøík. Kdy¾ koneènì pochopím, ¾e to celé je omyl, je u¾ pozdì. Visím vysoko ve skalách, od smrti mì dìlí jen jedna bezvýznamná karabina, a zpátky to mám asi stejnì tak daleko jako dopøedu. Chce se mi breèet. Kdy¾ náš gajd pochopí, jak na tom jsem, v pravidelných intervalech mi pumpuje do ¾il jeden vtip za druhým. Jsem mu vdìèná. Já svùj optimismus vyklepala z kapsy spolu s kapesníkem, kterým jsem si tajnì utírala slzy.
