Jak poznáte výjimeènou ¾enu Výjimeèné ¾enì je asi pìtadvacet. Je to takový roztomilý cápek plný humorných rozporù a nedokonalostí. Stanete-li se jejími hosty, pøivítá vás mezi dveømi s úsmìvem, vyzuje vám boty a zatímco se tlaèíte do pletených papuèí, výjimeèná ¾ena sbalí vaše svršky a na dobu návštìvy je kamsi zaèaruje.
Nejprve musíte absolvovat prohlídku originálního dvoupatrového bytu, který ne náhodou pøipomíná zámek. Výjimeèná ¾ena potøebuje prostor. A nyní umnì zpestøuje zdlouhavou prohlídku zámku vtipnými historkami. „Víte, co jsou tyhle malé flíèky? To je vosk. Kdy¾ jsem po tìchto schodech vedla první návštìvu, svítili jsme tu svíèkami, proto¾e lustr nebyl ještì koupený. Poslední z pìti hostù mìl devítky dioptrie a pøerazil se hned na prvním schodì. Všech pìt èlovíèkù se jako domino poskládalo k zemi a vosk se rozprskl jako hvìzdy pøi velkém tøesku. Taková hromadná depilace.“
S po»ouchlým výrazem výjimeèná ¾ena sleduje, jak se opatrnì pøidr¾ujete zábradlí. Potom vyzkouší váš rychlý postøeh. „To zábradlí jsme natírali zhruba pøed hodinou.“
Po nìkolikahodinové exkurzi si výjimeèná ¾ena, která je pøirozenì i peèlivá hostitelka, všimne, ¾e nìkterému z vás kruèí v bøiše. „Nedáte si nìco?“ zeptá se nevinnì a vy jen zdvoøile zaskomíráte. „Snad jen trochu vody.“
„Momentíèek – zatím si odlo¾te,“ opáèí výjimeèná ¾ena a zmizí v kuchyni.
Jste-li sami, bezbrannì stojíte uprostøed pokoje a èekáte. Je-li vás víc, vzájemnì na sebe kývete. „Co si máme odlo¾it? – Sedneš si? – Poèkáme?“ Diplomaté ji¾ podvacáté obdivují dokonalost Mánesovy napodobeniny.
Výjimeèná ¾ena se po blí¾e neurèené dobì vrací s plnì nalo¾eným pojízdným vozíkem – je to hostina pro karavanu, která se po ètrnácti dnech hladovìní a ¾íznìní vrátila z daleké cesty. „Nabídnìte si,“ vyzve výjimeèná ¾ena s úsmìvem. „Ale nedrobte, prosím, na tu krásnou podlahu, proto¾e aèkoliv by se z ní dalo i jíst, byla by škoda znesvìtit. – Ach, talíøky jsem pøinesla, ale zapomnìla jsem na ubrousky.“ Dokonalá hostitelka se opìt vzdálí.
Jeden z hostù, omámen pøívìtivou atmosférou, unaven prohlídkou velkolepého zámku, usedá na oslnivì bílou rohovou sedaèku. Kdosi, kdo zná výjimeènou ¾enu déle ne¾ on, ho tichým komorním hlasem varuje: „Jestli neprojdeš dezinfenèním rámem, tak si nesedej.“
A to u¾ mezi dveømi stojí královna a barvitì líèí. „Tento gauè je jako kus utr¾eného mráèku z nebe, stejnì nadýchaný, stejnì nebesky bílý, je to charisma andìlské èistoty, a proto se jí nikdy nedotýkáme mìstskou špínou, nalepenou na obleèení, které nosíme celý den.“ Viník zrudne a vstane. Ostatní si úlevnì oddychnou – hlavnì ¾e oni se nedopustili stejného spoleèenského prohøešku. „Ne, klidnì si sedni,“ protiøeèí si ale výjimeèná ¾ena a záhy vysvìtlí. „Staèí, kdy¾ si svlékneš ty kalhoty, co od rána vstøebávaly denní smog a prach. Ale je to po¾itek, vá¾nì, pojïte se posadit všichni. V¾dy» vás u¾ musí bolet nohy, neøíkejte, ¾e ne. No tak pojïte, to byste mì vá¾nì urazili, kdybyste se ani na chvilku neposadili. Kafíèko bude za minutku.“
Po chvilkovém zmatku a chichotání sedí všichni hosté ve spodním prádle na sedaèce z obláèku. Je to trénink sebeovládání – nikde nic neukápnout, nenadrobit, neušpinit – a dùvtipu – jak zamaskovat, co u¾ je dokonáno? Utéct pøed pøiznáním viny nemù¾ete, nebo» svršky musí nejprve výjimeèná ¾ena odèarovat. Vytáhne je jak kouzelník z rukávu, stejnì jako všechny ty dobroty, kterými vás po celou dobu návštìvy uctívala a vy aèkoliv jste ochutnali od ka¾dého jen kousek, nebudete a¾ do zítøka do obìda schopni pozøít sousto. Pak vás výjimeèná políbí na tváø a popøeje vám, a» se máte šeøíkovì, kaktusovì, konvalinkovì – zále¾í na tom, jak moc vás má ráda.
Kdy¾ se – oèištìni od všeho bì¾ného – vracíte zpátky do denního prachu a smogu, potkáte mo¾ná pøítele výjimeèné ¾eny, jak se vrací domù. Ve výtahu si s ním však ruku nepodáte, nebo» on má plno práce s botama, které si zul u¾ ve výtahu a nyní s plnýma rukama cupitá po chodbì jen v pono¾kách.
Výjimeèné ¾enì je asi pìtadvacet. Je to takový roztomilý cápek plný humorných rozporù a nedokonalostí. Stanete-li se jejími hosty, pøivítá vás mezi dveømi s úsmìvem, vyzuje vám boty a zatímco se tlaèíte do pletených papuèí, výjimeèná ¾ena sbalí vaše svršky a na dobu návštìvy je kamsi zaèaruje.