Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
I v Pentagonu vìdí, co dìlal Pepa s Anèou v Kujebinì
Narukoval jsem v roce 1951 k letectvu jako budoucí radiový akealist a tak jsme mìli kromì tuhého výcviku dennì nejménì dvì hodiny „morèat“! Za tøi mìsíce jsme mnozí chytali 100 znakù za minutu, pozdìji ještì více. Na jaøe bylo tøeba ovìøit co umíme v terénu a tak do kraje vyjely radiovozy. V¾dy tøi radisté se støídali po hodinì tak, ¾e jeden vysílal, druhý mu psal a pøipravoval radiogramy, tøetí odpoèíval. Radiogramy sestávaly ze skupin po pìti libovolných znacích, nemìly ¾ádný smysl.
Po skonèení cvièení však byly porovnány s pøijatými radiogramy v Kujebinì a dvojice, která mìla nejménì chyb, mìla mít mo¾nost „opuštìní vojenského prostoru“, lidovì, mohla se podívat domù. A to byla nìjaká odmìna! Musím zdùraznit, ¾e to bylo v dobì nejpøísnìjšího utajování, kdy jsme nesmìli øíci, ¾e jsme vyzbrojeni samopaly, i kdy¾ to mohl ka¾dý vidìt na vlastní oèi, kdy¾ jsme pochodovali mìstem. Za pokus vyslat nìjakou zprávu v radiogramu byl prokurátor, proto¾e nepøítel poslouchá. Tím byli hlavnì „váleèní štváèi“ v americkém Pentagonu.
Ve skupinì, se kterou jsem vyjel já, byl radista, nìjaký Pepa. Nevìdìli jsme, ¾e se domluvil s kluky, kteøí mìli v Kujebinì pøijímat radiogramy, ¾e jim vyšle dùle¾itou zprávu, ovšem šifrovanou. Asi se chtìl vytáhnout, jak velení pøeveze a být ostatními obdivován. Kdy¾ na nìho došla øada, aby psal radiogramy, zašifroval svoji zprávu, ale tak neš»astnì, ¾e by to odhalilo také dítì. Staèilo èíst v¾dy první písmena ka¾dé skupiny a zpráva byla na svìtì. Ostatní znaky byly nahodilé. Zpráva byla odvysílána a kdy¾ jsme se po dvou dnech vraceli do Kujebiny, nikdo netušil, jaké je tam zemìtøesení.
Po pøíjezdu jsme nemìli ani èas rozbalit a na povel musela celá rota narukovat do jídelny. Kdy¾ se dostavil vyšší velitel praporu, bylo jasné, ¾e se nìco dìje! Velitel roty, nadporuèík Slovák, høímal o nedodr¾ování vojenských øádù, discipliny, pøedpisù, co¾ hranièí s porušením vojenské pøísahy a dokonce s vlastizradou. Na pøijímacím støedisku mìl toti¾ slu¾bu dùstojník, kterému jsme øíkali „pérák“ a on nás také péroval nejen na cvièáku, ale i na uèebnì. Kontroloval došlé radiogramy a snadno odhalil tu tajemnou šifru, na to byl zkušený dost: „Vèera jsem jebal Anèu v sedì zezadu!“
Bylo snadné urèit, kdo radiogram psal, navíc ka¾dý vìdìl, kdo chodí s Anèou. Hned utíkal za vyšším velitelem. A tak nás mohl proprat jak špinavý hadr. Uva¾oval jsem, jestli snad se Pentagon nedovìdìl, ¾e si šnìrujeme boty tkanièkami, ale musel s pravdou ven.
Kdy¾ pøeèetl tu tajuplnou zprávu a øekl, ¾e pøísnì potrestá viníka pro prozrazení vojenského tajemství, rozøehtali jsme se jako konì. Nìkteøí málem padali pod stùl. Pøedstava, jak tato zpráva zkomplikuje mezinárodní vztahy, a¾ ji Pentagon odhalí, byla kouzelná. Ten si ovšem myslel, ¾e se smìjeme jemu, všem nám zarazil vycházky a Pepa dostal basu. Dovršil ale celou situaci výrokem, který pronesl ve dveøích, kdy¾ do kriminálu odcházel: „I Mistr Jan Hus za pravdu trpìl!“
®e nevíte kde je Kujebina? Kdy¾ prý císaø pán František Josef I. jel do Prahy, pøenocoval ve Vysokém Mýtu u nejbohatšího sedláka a také starosty, který se jmenoval Kujeba. Ten mìl v troubì pìknì vypeèenou husièku k veèeøi, ale nemìl chu» ji císaøi obìtovat. Tak jej pohostil jinak, podstatnì chudìji. Kdy¾ se mìl císaø odebrat ke spánku, šel kolem kachlíkových kamen s troubou, ze které se linula svùdná vùnì. Otevøel najednou troubu a prohlásil: Sie sind aber recht hübsche Kujeben!!!“ A tak u¾ to vysokomýtským zùstalo: jsou Kujebáci a Vysoké Mýto je Kujebina.
*
Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete Vladimíra podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy¾ Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemøel. Urèitì uvítáte ještì jeho další doposud nepublikované èlánky z nevydané kní¾ky "I to se mù¾e stát... Aneb nevá¾nì o vá¾ném." Václav ®idek
Pamìtníci, vzpomínejte!