Víkendová lavina V pátek pøichází víkendová lavina. Proudy plechových krabièek, tak trochu podobajících se neforemným konzervám, se vydávají na dálnice, silnice, silnièky. Jedou na víkend. V autech se natøásají na „tirákových” hrbolech uteèenci z mìst. Alespoò na nìkolik hodin, na dva dny stanout v zeleni údolí, ve stínu hradù, v zahrádce zahradní restaurace, projít se prezidentským parkem, ochutnat veliké poháry zmrzliny, zaplatit pìt set korun za obìd pro dva, tøicet káèé za kávu, tøicet za minerálku, padesát za parkování, dvì stì za vstupenky na výstavu historických záchodù a jedeme dál.
Svoboda dýše z rozepjatých blùzek, opasek se zaøezává do ztuènìlých bøichù… Na chalupì voní rozkvetlé macešky, nad dveømi se kývá starobylý palcát, kterým husita mlátil do køi¾áckého brnìní. Na umìlohmotném køesle sedí naondulovaný pudlík, v zahrádce se èervenají první øedkvièky a v rádiu zpívá optimistický slavík. Sluníèko usedá na oran¾ový deštník pod rozkvetlou tøešní a modøí ptáci nì¾nì klovají do puèících plodù ekologické zelenì. Ta»ka luxuje auto, mamèa støíhá ozdobný plot, dìda se stará o „bárbekjù” na døevìném uhlí a obèas pøihodí biomasu. Bábinka rovná pantofle u dveøí do selské svìtnice. Teta Vilma šlape na rotopedu a za jízdy ète zajímavosti z bulváru. Ta»ka vyleštil reflektor pe¾ùtka a vzkøikl: “Dìti, rychle zapnìte telku, málem bychom zapomnìli na „vékávéèka”.
Bárbekjù chutnalo, sklenka merlotu dopita a pankreolan zajistil dobré trávení bøíškùm. Víkend utekl jako voda a plechové krabièky se znovu vøadily do nekoneèného proudu dálnice. V pokladnì èerpací stanice neklidná ruka vyklepává èíslo pinu. „Copak dìlají dìti?” vzpomnìla si babièka na desátém kilometru od Prùhonic. „Jely nìkam na ples technikù!” vysvìtlovala mamèa. Dìda pøikývl: „Øíkají tomu Techno.” Mamèa znervóznìla: „Ta»ko, pøidej trochu, a» stihneme ještì Ordinaci v rù¾ové zahradì!” Nekoneèný proud štìkajících autíèek se blí¾í ku Praze. Ta»ka ukázal prstem: „Copak se zase slaví? Hele, jsou tam prapory.” Mamèa pokrèila rameny: „Nevím. Zas nìco. Kolikátého vlastnì dneska je?” „Osmého kvìtna, mamèo,” øekl ta»ka. „Aha,” øekla mamèa, „asi je nìjakej svátek.”
V pátek pøichází víkendová lavina. Proudy plechových krabièek, tak trochu podobajících se neforemným konzervám, se vydávají na dálnice, silnice, silnièky. Jedou na víkend. V autech se natøásají na „tirákových” hrbolech uteèenci z mìst. Alespoò na nìkolik hodin, na dva dny stanout v zeleni údolí, ve stínu hradù, v zahrádce zahradní restaurace, projít se prezidentským parkem, ochutnat veliké poháry zmrzliny, zaplatit pìt set korun za obìd pro dva, tøicet káèé za kávu, tøicet za minerálku, padesát za parkování, dvì stì za vstupenky na výstavu historických záchodù a jedeme dál.