®ena a kvìtiny
Nastupovali jsme do letadla smìr Paøí¾. Všichni povìtšinou v kalhotách, ve svetrech, v cestovním. Hodila jsem bundu a batoh nahoru do pøihrádky a usadila se. Najednou mezi ulièkou pøicházela dívka ve svatebních šatech. Budila pozornost. Jednak svým zjevem, bílými dlouhými šaty a tím, ¾e nesla v náruèí ohromnou kytici rudých rù¾í. Tak ohromnou kytici jsem dosud nevidìla. Odhadovala jsem tak sto rù¾í, navlas stejných temnì rudých, dokonce svì¾ích. Za ní kráèel jejich dárce. Ona svou kytici ulo¾ila vedle mého batohu a on otevøel pøihrádku naproti. Nìkteøí další cestující, kdy¾ otevøeli naši pøihrádku a uvidìli kytici, ulo¾ili svá zavazadla jinam.
Bìhem cesty a posléze v Paøí¾i jsem zaèala o dívce a rù¾ích rozmýšlet. Mohla to být kytice svatební, ale nemusela. Nic tomu nenasvìdèovalo. Svatební kytice nejsou tak obrovské a po východu z kostela se házejí za hlavu. Tahle kytice mi pøipadala z velké lásky. Takovou kytici vìtšina ¾en u nás nikdy nedostala a zøejmì ani nedostane. Dvojice by to pova¾ovala za marnotratné.
Za našeho mládí dostávání kupovaných kytic nebylo tak bì¾né.
Nevím, jak by se dnes ¾ena tváøila, kdyby jí mu¾ pøinesl kvítí natrhané na louce. To by musela být mladièká a velice zamilovaná, jinak by si pøinejmenším pomyslela, ¾e dárce je dr¾grešle. V dnešní dobì se u¾ oceòují kupované kvìtiny.
V mé generaci jsem se setkala také s tím, ¾e ¾eny prohlašovaly nebo opakovaly vtipné rèení, ¾e od man¾ela, kromì svatební, je jistá jen kytka do porodnice, a druhá kytka na rakev u¾ jistá není.
Znám ¾eny, které kdy¾ dostaly kytku jen tak z lásky, tak man¾elovi ráznì pøipomnìly, kde na ni vzal peníze a proè utrácí, kdy¾ není ¾ádný dùvod.
Pak typ mu¾ù, kteøí mají máslo na hlavì a ¾ehlí si své høíchy. Kdy¾ mu¾ pøinese kytici, ¾ena hned ví, kolik uhodilo. ®ehlièka, pomyslí si a mnohdy mu vynadá, aby vìdìl proè.
Pak mu¾i kupují man¾elkám kytky, které jsou povolené. To k narozeninám nebo k rùzným výroèím, ponejvíce k výroèí sòatku. Ty sis vzpomnìl? Jsou to kytièky vítané a tudí¾ peèlivì opeèovávané, aby co nejdéle vydr¾ely, kdy¾ u¾ stály tolik penìz. Kdyby je obdarované nechaly v pokoji na oèích, aby se z nich mohly tìšit, tak by brzy zvadly. Proto je nìkteré postaví do chodby, kde je chladno, nìkteré do sklepa, kde je chladnìji a jsou i takové hospodyòky, ¾e je zavøou do lednièky. Tam vydr¾í nejdéle. Asi se nikdy nepozastaví nad tím, co si o takovém dárku z lásky pomyslí dárce. A pak se diví, ¾e on u¾ takový dárek nepova¾uje za nejvhodnìjší a koupí docela nìco jiného, prozaického. Tøeba k snìdku. A kolikrát ¾asne nad ¾eninou stí¾ností: Mùj mu¾, a kytku? Ten ani neví, co to je.