Vyprávìnky pana «opky Pøíbìh myslivce – Okno za oko a zuby za zub
Kdy¾ se tu poøád mluví o høíchu a trestu, pøidám z toho soudku taky nìco. Mùj táta, jak tuhle Jo¾ka ví, byl taky lesák, jako dìda a jako teï i já, a slou¾il jako nadlesní na bývalém šumavském švarcenberském polesí, které v roce 1930 pøevzal stát.
Bydleli jsme v pìkné foøtovnì za Strá¾ným, kam jsem chodil do školy. Na tátovì polesí byly celkem ètyøi hájovny a do jeho rajónu patøila i bývalá panská, nyní státní pila na Koøenském potoce, kde však byl správce-pilaø, který za chod a hospodaøení zaøízení zodpovídal pøímo øeditelské kanceláøi. Kromì hajných mìl táta k ruce ještì adjunkta Èí¾ka a na lesní práci dvaadvacet sezónních døevaøù, tak¾e o práci a starosti rozhodnì nemìl nouzi.
Jednou, bylo to takhle zjara roku 1930, jsem sedìl u táty v kanceláøi a prohlí¾el si nové èíslo Strá¾e myslivosti, kdy¾ se otevøely dveøe a dovnitø vešel, s uctivou úklonou, vysoký, hubený chlap v hnìdé vybledlé kamizole se zeleným límcem, s ruksakem na høbetì, švarcenberákem na hlavì a dubovou sukovicí v ruce - facír Vincenc Sláma, mezi lesáky v celém Pošumaví známá postava s toulavými botami na èapích nohou a vìènou ¾ízní ve vysmoleném hrdle. Byl u¾ jeden z posledních toho druhu, proto¾e o pár let pozdìji u¾ byl s vandrováním konec. Zakázali to nejdøív náckové a po nich teï taky naši komunisti.
„Pozdrav Bùh, pane forstmajstr, tak sem zasejc tady, šak sem se u¾ na tuten kraj mocka tìšil. Prošel sem lán svìta, všude bylo dobøe ale pod Strá¾nym je holt nejlíp,“ hlásal ten kolohnát, hubu od ucha k uchu, „a ruce u¾ mì svìdìj, jak se tìšej na práci!“
„Pozdrav Bùh, Vincku, vítám vás, ale obávám se, ¾e pro vás práci nemám. Naši hajní všechno staèí a ¾ádné hony zatím nechystáme. Leda byste poèkal, a¾ zaèneme pod Strá¾ným stavìt ba¾antnici. To bude ale a¾ za tøi nedìle“, povídal táta, „a do té doby vás zamìstnat nemù¾u.“
„Ale pane forstmajstr, já jsem skromnej. Budu u nich dìlat do tej doby rád za stravu a nocleh ve stodole na senì, jak tam dycky lehávám. Naštípu jim døíví na zejmu, poslou¾ím v hospodáøství, spravím to rozlámný kolo támhle u bryèky. Nebudou mít ze mnì škodu, ale jen samej ouspìch!“ mele Vincek a pošilhává po nedopité sklenici piva, na tátovì stole.
Mezitím vešla do pokoje maminka, nesla tátovi svaèinu. „No Vincku, co vy tady? Povídaly ¾enské v konzumu, ¾e prej jste se o¾enil nìkde ve Štýrsku!“
„Uctivì ruèièku líbám, milostpaní“, smìje se ten habán a ¾ene se mamince po ruce.
„I nechte tak“, schovává maminka ruku za zády,“ nejsem pøece ¾ádnej arcibiskup! Budete teï u nás? Jestli jo, tak bych hnedka nìco potøebovala!“
„Milostpaní, udìlám, co jim na voèích uvidím, znaj mnì pøece», ne? Co by to jako mìlo bejt?“
Táta jenom koukal a vrtìl hlavou, jak se ti dva domlouvají bez nìho. Maminka polo¾ila na stùl tác s buchtami a hrnek s èajem a obrátila se na Vincka: „Všecko vám povím, ale napøed musíte nìco sníst, jste hubenej jako lunt. Pøijïte za mnou do kuchynì, nìco vám pøipravím!“
„I to» se ví, milostpaní, jen co se tady s panem forstmajstrem dohodneme vo podmínkách“, køení se Vincek.
„Prachsakramentskej chlape, vám ta huba jede. Ale ¾e jste to vy a ¾e se tak dlouho známe, tak budi¾. Bude to holt na mùj úèet. Ze státního vás platit zatím nemù¾u.“
„Pámbíèek zapla» vašnosti pane forstmajstr, spolehnou se, starej Vincek se vynasna¾í, aby byli spokojený, ale nejèko, dy¾ dovolejí, bych si vodskoèil do kuchynì, jak porouèí milostpaní.“
„Ale jo, jen bì¾te, milostpaní tady má vìtší šar¾i ne¾ já“, mávl táta rukou a chlap byl ve vteøinì pryè.
Facír Vincek u nás pobyl déle, ne¾ jsme èekali. Neuplynul ani týden a hajný Buchholz z dolní hájovny si zlomil na Silnickém vršku nohu, a tak ho musel nahradit Vincek. Byl to sice potulný, ale zkušený a dobrý lesák a myslivec. Dohlí¾el na tì¾bu, byl u pøíjmu døíví, pomáhal s ba¾antnicí, jednal s formany pøi odvozu na obì pily, státní i na tu øasnickou pod Hliništìm, co patøila Nìmci Obermayerovi, vyrobil a rozestavil po lese tøi krmelce a šest lizù a ještì staèil zastat i nìjakou tu práci na našem dvoøe.
Mìl jsem ho rád a on si oblíbil i mì, a tak jsme byli taková podivná dvojice, dlouhý hubený chlap a malý desetiletý kluk. Nauèil mne øadu u¾iteèných vìcí, pouèil o zvìøi a stromech, o rybách a rostlinách, vyrobil mi vábnièku na srnèí a èeøínek na hrouzky, které jsme potøebovali na štiky, zkrátka byl to mùj kamarád.
Teï je ale tøeba øíct také nìco o ¾ivotì v našem pøíhranièním prostøedí. Obyvatelstvo tam bylo smíšené, ale Nìmcù bylo skoro víc, zejména ve vsích, které byly prakticky celé nìmecké. ®ili v nich vìtšinou lesní dìlníci a malí øemeslníci. Ve mìstech byly èeské správní instituce s èeskými, ale i nìkterými nìmeckými úøedníky, èetnické stanice a praktiètí lékaøi a ve vìtších i nemocnice, kde ale také pracovalo mnoho nìmeckých doktorù. Zkrátka, nìmecký ¾ivel pøevládal. Pøesto ale v té dobì spolu ¾ily obì komunity normálním zpùsobem, ctíce a uznávajíce navzájem kulturní a zvykové rozdílnosti tìch druhých.. Lidé se ¾enili a vdávali bez ohledu na národnost, na plesech a tancovaèkách se spoleènì bavili a jen sem tam došlo k tøenicím nebo hospodským potyèkám, jaké jsou koneènì obvyklé i v ryze èeských oblastech, a které vìtšinou nemìly s rozdílnou národností nic spoleèného.
My, kluci, jsme spolu kamarádili, proto¾e jsme si všichni rozumìli. Všichni, èeské i nìmecké dìti jsme chodili do naší èeské školy ve Strá¾ném, proto¾e nìmecká byla a¾ ve Volarech. Pøesto jsme se ale nìkdy škorpili nebo i poprali. Nìmci na nás pokøikovali: Böhmák, Schnupftabak Gänsdreckel kie kaak!, co¾ jme jim vraceli pokrouceným: Tajèák, šnuptovák, kenstrekl, kí kák! a bylo to. Jednou ale došlo pøece jen k malé praèce, která se stala pøíèinou pozdìjšího, ponìkud vìtšího konfliktu s dùsledky, které daly tomuhle pøíbìhu název.
Bylo to o prázdninách toho roku a já jsem se vracel ze Strá¾ného, kam mne maminka poslala cosi koupit, kdy¾ mne potkali ètyøi nìmeètí kluci Hliniš»áci, se kterými jsme se prali všichni, Nìmci i my Èeši. Samozøejmì, ¾e jsem se stal cílem jejich pozornosti. Došlo k malé bitce pøi ní¾ jsem byl pora¾en, zpohlavkován a kopnut do šimpánu, ale podaøilo se mi trefit tlustého Seppa Obermayera do nosu. Jak se mu z nìj spustila krev, byl konec boje. Seppl breèel a táhl se svou partou do Hliništì a já, rovnì¾ v slzách, taky domù.
Na dvoøe právì vyvá¾el Vincek hnùj od naší Straèeny, a jak mne uvidìl, všeho nechal. „Prokristapána Venoušku, co se ti stalo? Kdo tì tak zrychtoval?“
„Kluci z Hliništì, pane Sláma, vedl je tlustej Sepp z pily, ale dostal vode mnì na èumák, a¾ se mu spustila èervená, breèel a pak vodtáhli všichni domù.“
„No, to mnì tìší, ¾e ses nedal a Sepp dostal, co mu patøí, ale teï jdi domù. A¾ tady skonèím, udìláme spolu draka. A¾ zaène foukat ze strniš»at, nauèím tì, jak se po nìm posílají psaníèka a koníci. A teï bì¾!“, plácl mne po zádech a zdvihl trakaø s hnojem.
Doma to maminka pøijala s pohoršením a s pláèem ošetøila moje váleèné zranìní, ale táta to vzal celkem klidnì, tak¾e se to obešlo bez velkého kázání. Jen¾e nazítøí, hned ráno, zastavila na našem dvoøe bryèka z podhliniš»ské pily a do kanceláøe vrazil starý Obermayer.
„Herr Forstmeister, to je škandál, ja si ste¾uju, ten vaš lausbub vèera sbil myho Seppla do nosu a¾ krev tekla. Das ist chrosne a ja tak nenechal, pudu na gendarmerieposten meldovat!“
„Tak halt, pane Obermayere, ono to bylo trochu jinak. To banda vašich klukù napadla a zbila mýho synka a ten se jen bránil. Tak¾e, chcete-li to ohlásit èetníkùm, prosím, jak je ctìná libost, ale a¾ mne zavolají, pøivedu si svìdka!“, blufoval táta, „ A ¾ádnýho kluka, ale dospìlého chlapa. Tak si to rozmyslete!“
„Na ja, gut, nyc ve slym, mochli byzme urofnat zum beispiel dva eichenstämme gratis pro moje sägewerk, co vy šikate?“
„Pane Obermayere, právì jsem vám øekl, jak to bylo a co udìlám. A teï, prosím, opus»te kanceláø, mám moc práce, Grüß Gott!“
„Gut, ja pudu, ale to neny konec, pofidam ja fam, wir sehen uns noch!,“ prásknul dveømi pilaø a ze dvora ještì dolehlo: „Hyjá hyšta , verdammt nochmal!“, prásknutí bièe a hrkot kol, jak vozítko proletìlo bránou.
Po tøi dny byl klid, ale pak v sobotu veèer došlo v koøenskej hospodì k další události. Náš Vincek se vracel na kole z horní hájovny a zaskoèil si do Krausovy hospody na jedno pivo. U stolu pod oknem sedìlo u¾ nìkolik chlapù z podhliniš»ské pily se svým šéfem Obermayerem. Vincek zùstal u šenktyše, ¾e vyzunkne jedno jen tak na stojáka. Dostal ho, napil se a slyší od stolu pod oknem: „Jo, dos is´tr Knecht vom Forstmeista, solle er Zeuge sein. Tu, kommal hea u sag was tu gseen host!“
Vincek mlèel a koukal, aby dopil a vypadl. Nechtìl ¾ádné nepøíjemnosti, ale podnapilý Nìmec vstal a popadl ho pod krkem. „Na, was sagste, tu Schweinkerli? Šadnej tchechischa Lausbub wird moje Seppl do nosa schlagen, rozumela?“.
To u¾ Vincek nevydr¾el, srazil mu ty jeho tlusté pazoury a odstrèil ho od sebe tak, ¾e chlap se svalil, a¾ podlaha zadunìla. V tu chvíli ale vyskoèili od stolu dva chlapi, postavili svého principála na nohy a vrhli se na Vincka. Ten byl sice dlouhán, ale ¾ádný velký silák, tak¾e kdy¾ ho popadli ka¾dý z jedné strany a podr¾eli mu ruce, neubránil se a inkasoval od pilaøe poøádnou ránu pøes oko a druhou do zubù. K tøetí u¾ nedošlo, proto¾e zasáhl hospodský a oba hromotluky pøetáhl bejkovcem (to byla jeho metoda pacifikace horkých hlav), co¾ oba pøijali jako domluvu a vrátili se i se svým šéfem a nadávkami na lavici u okna. Vincek vyplivl pùl zubu na šenktyš, pøihodil k nìmu korunu dvacet a opustil ten pohostinný dùm.
U nás se dìveèka Kristýna a naše maminka o Vincka postaraly, ošetøily oko a opuchlý ret a tatínek mu za jeho krev, prolitou za moji èest, vìnoval pìtku, dvì ver¾inka a tøi flašky piva. To Vincka sice potìšilo, ale potøeboval mimo materiální satisfakce, také morální a tu si rozhodnì nechtìl nechat ujít.
Práce bylo stále dost, ba¾antnice u¾ byla sice postavena, ale bylo tøeba sázet nové stromky, vybudovat tøi nové oplocenky a hlavnì vytì¾it pøedepsanou kubaturu mìkkého i tvrdého døíví. Hajný Buchholz byl u¾ také schopen slu¾by, tak¾e lesní personál byl kompletní. Vincek byl pøitom zamìstnán hlavnì pøíjmem. To je, jak víte, velmi zodpovìdná práce a na nìho se táta v¾dycky mohl spolehnout. Jen¾e v poslední dobì Vincek zjistil, ¾e se døevo nìjak ztrácí. Pøijato bylo ménì kmenù, ne¾ bylo paøezù.
Jednou podveèer, kdy¾ se vracel z hospody zkratkou pøes poslední vytì¾ené místo pod Strá¾ným, všiml na hromadì kmenù pøipravených k odvozu na podhliniš»skou pilu dvou, jejich¾ silnìjší konce byly pomazány vrstvou bláta, aèkoliv ostatní byly vzornì èisté. Seškrábl ty škraloupy a ejhle - ¾ádná vyra¾ená èísla! Proto¾e u pøíjmu ka¾dý vytì¾ený kmen øádnì prùmìrkou zmìøil, èíslovaèkou oznaèil a zanesl do notesu, bylo jisté, ¾e tyhle jsou kradené a byly patrnì tajnì pora¾eny a¾ po pøíjmu. Jak se døíví ztrácelo a kam putovalo, bylo teï jasné a Vincek dostal nápad.
Druhý den, kdy¾ jsem pøišel ze školy a vybìhl po svaèinì na dvùr, uvidìl jsem otevøené dveøe do kùlny, kde jsme mìli ponk se svìrákem, kozlíkem na klepání kosy, pily, poøízy a jiné náøadí a nástroje, a slyšel, jak si tam Vincek potichu pohvizduje. Rozbìhl jsem se tam a spatøil ho, jak hraboší v truhle pod ponkem, šmejdí po šteláøích, v almaøe se starými kabáty a na skobách na stìnách a nìco hledá.
„Dobrej den, pane Sláma,“ pozdravím, „co to hledáte?“
„I dobrej, dobrej, Venoušku! Hledám ten velkej, tlustej koláøskej nebozez, co dycky visel támhle u vokna na skobì vedle tý pily“.
„Já vím, kde je, pane Sláma, pan adjunkt s ním minulý mìsíc vrtal díru do oje k vozíku a nechal ho ve stodole na øezaèce“, povídám a u¾ letím do stodoly. Nebozez poøád ještì le¾í tam, kde ho lajdák Èí¾ek polo¾il, a tak ho za minutku podávám kamarádovi Vinckovi.
„Dìkuju, Vašíku, tos mi pomoh, kdepak já bych ho tam hledal!“
„A k èemu ho, pane Sláma, potøebujete? Co budete dìlat, mù¾u se dívat?“
„Víš, Venoušku, tohle je moc tajná práce a nevím, jestli bys umìl mlèet a nikomu nic neprozradit!“
„Jé, pane Sláma, to já budu mlèet jako hrob, nikomu nic neøeknu, na mou duši, na psí uši!
„No tak dobøe, kdy¾ ses takhle zadušoval, tak bì¾ a øekni mamince, ¾e jdeš se mnou do lesa!“
Skokem jsem byl v kuchyni, získal mamèin souhlas a za chvilku u¾ klusal po boku svého dlouhonohého kamaráda po cestì ke Strá¾nému.
Za pùl hodinky jsme došli ke svá¾né s hromadou ètrnácti tlustých smrkových kmenù. Na chvíli jsme se na ni posadili, abychom se po tom lezení do vršku trochu vydýchali a Vincek si zapálil cigaretu. „Jestlipak jsi, Venoušku, nìkdy èet Písmo svatý, bibli?“, ptá se Vincek,
„Jo, zkoušel jsem to, ale nièemu jsem nerozumìl, je to psáno takovou divnou èeštinou, to se nedá èíst. Jak tomu mù¾e nìkdo rozumìt!“
„Hm, to máš pravdu, to mnohdy nechápou ani dospìlí, i kdy¾ to umìjí pøeèíst. No, tam je toti¾ psáno: oko za oko, zub za zub. To znamená, ¾e se má oplácet stejné stejným. Já teï ale oplatím nìèím trochu nestejným, tak¾e bych to biblické opravil jako „okno za oko a zuby za zub“.
„Jakým oknem a jakýma zubama, pane Sláma? Já tomu nerozumím.“
„Poèkej a doèkej èasu, jako husa klasu,“, zvedne se Vincek, vyndá z pytle nebozez a podává mi jakousi krátkou ¾eleznou tyèku, „pojï sem a podr¾ to!“ Sehne se nad jednou tou kládou a zaèíná do ní vrtat. Dívám se, jak nástroj pomalu proniká døevem, obèas ho Vincek vytoèí zpìt, vypadnou piliny a znovu toèí a toèí, a¾ špièka, a nakonec i celé ostøí proniká na druhou stranu. Èuèím na to jak Vincek nebozez opaèným otáèením z klády vytáhl, ulo¾il zpìt do pytle, z kterého teï vyndává ¾eleznou palièku.
„Podej mi tu tyèku, Venoušku!“, slyším a podávám. Vincek ji nìkolika pádnými údery palièkou zará¾í do kmene, pak vytáhne z pytle podobný, ale krátký kousek ¾eleza, nasadí na konec zara¾ené tyèky a doklepne ji asi o dva centíky hloubìji. Nakonec vyndá z kapsy dva krátké døevìné kolíky, spíše špunty a ucpe jimi otvor na obou stranách, tak¾e na povrchu vypadají jako malé suky.
„Tak to by byl ten první krok, Vašíku, a teï mne èeká ještì druhý úkol, ale ten musím splnit jenom já sám. Slibuju ti ale, ¾e ti potom všechno povím, proto¾e si to taky zaslou¾íš. A nezapomeò, ¾e jsi slíbil mlèet! Tak a jde se domù!“
Vraceli jsme se trochu delší cestou, proto¾e mi Vincek ukázal ještì noru jezevce a zpod starého sena v krmelci vytáhl dva jelení shozy, které si tam ukryl. Byl jsem nadšen. Jeden mìl pìt výsad a druhý šest. Vincek mi slíbil, ¾e mi z jednoho udìlá støenky na nù¾, který jsem dostal loni k Vánocùm a mìl jen døevìné. Tak jsme došli domù akorát k veèeøi.
O týden pozdìji, bylo to ve støedu odpoledne ( pamatuji si to proto, ¾e ten den odpoledne jsme školu nikdy nemìli) zase pøihrèela na náš dvùr bryèka, a to právì kdy¾ táta stál pøed kanceláøí s adjunktem a hajným Poláèkem. Z vozíku seskoèil rozkacený Obermayer a øve: „Herr Forstmeister, ja zase furt jedu ste¾ovat. Jedna fichtenstamm ve vaše posledni lieferung snièilo siebenundzwanzig suby na mojem pilovi. V tom d¾eve byla eene eisenstange sarašeny a pila kaput. Tas is eene velky netbalost a ja šadam od vas nachradu. Ten pila kostet dvestepadesat kronen!
„Grüß Gott, pane Obermayere, pojïte prosím, do kanceláøe, povíte mi, o co jde“, odpovídá klidnì táta a otvírá dveøe, zatímco adjunkt s hajným vrtí nad tou scénou hlavami a odcházejí. Byl jsem zvìdavý, a tak jsem proklouzl do kanceláøe také, usadil se na štokrlátku v koutì a byl jedno ucho.
Po sklenièce jalovcové se Obermayer sice trochu uklidnil, ale poøád mlel o sedmadvaceti zubech na katru, které mu znièil kus ¾eleza v kmeni z poslední dodávky, a ¾ádal náhradu.
Táta se ale bránil: „Prosím vás, kde by se v našem lese vzal strom se ¾elenou štanglí? Ještì tak mo¾ná høebík, který si tam mohl zarazit døevaø k povìšení kabátu, ale celá tyèka? Vylouèeno, to nemohl být strom z našeho lesa!“
„Doch, Herr Forstmeister, ja nebral šadny stroma od jiny les. Tenchle je s vasich lesu dodana!“
„Dobrá, pane Obermayere, pojeïme se na to zatracený døevo podívat a jestli je opravdu od nás, zaplatí vám øeditelství nový pilový list!“ S tím Nìmec souhlasil, a tak s ním odjí¾dìl i táta a navíc, jako výsledek mé úpìnlivé prosby, i já.
Na pile tátovi ukázali poškozenou pilu, ze které to ¾elezo staèilo vyrvat pìknou øadu zubù, ne¾ se podaøilo katr zastavit. Táta nad tím pokýval hlavou a musel uznat, ¾e ke škodì opravdu došlo, ale trval na prohlídce toho kmene.
Na dvoøe le¾el napùl naøíznutý kmen a v øezu se lesklo ¾elezo, které jsem ještì pøed pár dny dr¾el v rukou. Táta tu kládu obcházel a¾ pøišel na její konec, kde mìlo být vyra¾eno èíslo, ale který se tou ozdobou nemohl pochlubit. Plocha øezu byla špinavá, ale prázdná.
„Pane Obermayere, povídá táta a neubrání se vítìznému úsmìvu, „podívejte, není èíslovaný, neprošel pøíjmem a tedy nemù¾e pocházet z našeho polesí. Tak¾e lituji, ale vaši reklamaci nemohu uznat, to jistì pochopíte. Pokud vám nìkdo dovezl ukradené døevo, je to váš problém. A teï prosím, abyste nás laskavì nechal dovézt domù.“
Na to u¾ Obermayer nenašel odpovìï, sklapl a zavolal koèího. Ne¾ ten ale pøišel, zahlédl jsem ve štítu pily okno s roztøíštìnými tabulkami v obou jeho køídlech a v jednom z nich ksicht tlustého Seppa, jak na mne dìlá dlouhý nos. Jeho táta zpozoroval, ¾e nìkam hledím, podíval se také a zaøval: „Schau daß tu verschwindest, tu Lauskerli, kumm hea, ik lehre tich gute Sitten!“ Kluk se lekl, trhl sebou a rozøízl si o sklo dlaò na ruce. S brekem sebìhl dolù, ale ukázalo se, ¾e rána není hluboká, spíše vìtší škrábanec, a tak to vyøešil jen kapesník, který mu kolem rány uvázal jeho neménì tlustý tatík s poznámkou: „Tochle okno rosbila nejakej mistvieh f noci vor drei tagen a ta sklenarš aus Hloušna pšijde aš übermorgen, verflucht nochmal!“
Vtom pøišel koèí, nasedli jsme do košatinky a vyjeli z brány pily. Doma dal táta koèímu pìtikaèku, ten s díkem obrátil a vyjel bránou ze dvora. Tu za ním Vincek zavøel a vzal mne kolem ramen: „Tak co Vašíku, cos vidìl na pile?“
„Všechno, pane Sláma, to okno, bezzubou pilu a Seppa s oteklým nosem. Teï u¾ vím, proè jste to pøísloví (tehdy jsem ještì nevìdìl, ¾e to pøísloví není) tak zmìnil, a dìkuju vám i za sebe!“
A co bylo dál? Facír Vincek po ètvrt roce odešel na další vandr, sestra se provdala do Prahy za doktora Korejse, co k nám jezdil o prázdninách chytat brouky a motely, a já odešel na lesnickou školu do Písku. Èas bì¾el, pøišel sedmatøicátý rok a s ním Henlein se svými ordnery, a tak jsme v záøí 1938 museli opustit naši krásnu myslivnu pod Strá¾ným, která byla od narození mým domovem, a pøestìhovali se k našemu strýci do Olomouce.
Po válce, v šestaètyøicátém pak dostal táta místo na lednickém polesí, já se š»astnì o¾enil a po dlouhé slu¾bì na vranovické myslivnì nakonec skonèil na øeditelství v Bøeclavi, kde jsem u¾ tolik let a kde také dozajista i umøu. Tedy v Bøeclavi, ne na øeditelství. Zatím ale ¾ijem, dobré vínko pijem a dokud budu mít, kamarádi, vás, pejska, flintu a les, budu na svìtì rád.“
Tím tenhle pøíbìh, zalo¾ený na tom starozákonním biblickém frazému, vlastnì konèí a pouèení z nìj ¾ádné nevyplývá. Snad jen to, ¾e nìkdy neškodí tìm pøísloveèným Bo¾ím mlýnùm trochu práce ubrat a popadnout ji do vlastních rukou. To ale opravdu jen nìkdy, tak¾e „Lovu a lesu zdar!“.
