Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Co jste mìli vèera k obìdu?
Vyzvídala na mnì spolu¾aèka, kdy¾ jsme vyšly na dlouhou cestu do školy.
Maminka pøišla chudobná do chudobného kraje, jen¾e ona, aè chudobná, se narodila v kraji bohatém, by» to byla Drahanská vysoèina. U nich ani ti nejchudší nejedli brambory. Také se u nich nerodily tak dobré jako u nás pod horami, proto je dávali prasatùm.
Naše maminka nám podle místních pomìrù skuteènì vyvaøovala, by» základem mnoha jídel byly právì brambory.
„Ka¾dé deò mosí by» nìco z „móke“. Kromì pondìlka, proto¾e to byl den
praní a spolu s prádlem se na plotnì vaøila fazolaèka – i do ní dávala maminka jeden brambor, aby mìla lepší chu», jsme ka¾dý den mìli skuteènì nìco dobrého. Polévka musela být v¾dycky a ty maminka vaøila tak dobré, ¾e mám dodnes na jazyku jejich chu».
V úterý se vaøily. „paklièky“ – bramborové tìsto plnìné povidly, ve støedu mrkevníky – opìt tìsto z vaøených brambor, z nich¾ se udìlaly placky, naplnily se nádivkou z máku a mrkve a pøelo¾ené na pùl se pekly na holé plotnì. Další den byly tøeba jenom obyèejné placky, stejnì peèené na holé plotnì. Všechny výrobky se pak omastily se sádlem a bohatì sypaly mákem s cukrem.
Kynuté lívance z jeèné mouky se pekly na pekáèi omaštìném slaninou, smrdìlo to po celé chalupì. Na smrad se zapomnìlo, kdy¾ se konzumovaly, opìt omaštìny sádlem a sypány mákem s cukrem.
Potom jsme ještì mìli kynuté knedlíky a beleše – zále¾elo zøejmì na tom, kolik si maminka mohla dovolit. Nìkdy se pekly na plotnì a postup byl stejný jako u bramborových pochoutek a jindy se ka¾dý beleš sma¾il zvláš» na pánvièce a do dùlku se dala l¾ièka povidel. A zase mák s cukrem!
V pátek jsme obyèejnì mívali povidlové, makové buchty i tvarohové buchty. A nudle opìt s mákem a flíèky se zelím.
V sobotu skoro pravidelnì bramborový guláš.
Tak se to støídalo – v nedìli jsme obìdvali v¾dycky hovìzí polévku a maso a zelí a k nìmu brambory. A pravidelnì nìco z kynutého tìsta. Co kdyby nìkdo pøišel odpoledne na besedu! Podávalo se obyèejné kafe z doma opra¾eného ¾ita a pøidávala se cikorka. K tomu tøeba maková bábovka.
K bezmasým jídlùm se sezónnì vyvaøovaly na zaèátku záøí švestkové knedlíky - nikdy mi nevymizí z mysli obrázek, jak maminka protøepává velikou mísu plnou švestkových knedlíkù s máslem a mákem.
Omelety s drobnými tøešnìmi – „vrabèinkami“ jsme mívali, kdy¾ u¾ bývaly hodnì pøezrálé a sladké.
Nìkdy, kdy¾ u¾ se tolik na tom, aby bylo ka¾dé deò nìco z móke nebazírovalo, mìli jsme zadìlávané kedlubny, koprovou omáèku, kapustu – to co se na poli urodilo.
Maminka musela vaøit èerstvé jídlo ka¾dý den – nosívali jsme obìd tatínkovi do fabriky, byl ¾ivitel rodiny. Hladových krkù bylo tolik, ¾e nic nezbylo. A kdy¾ náhodou nìkdy nìco málo od obìda skuteènì zùstalo, ptávala jsem se. „Tatínku, chtìl bys to sníst?“ Nikdy neodmítl: „dej to sem, já to zlepnu“.
Dlouho to trvalo, ne¾ maminka vzala na milost místní speciality: placky ze syrových brambor a „klusky“ – to byly knedlíky ze syrových a vaøených brambor. Název mìly pøíhodný. Opravdu klouzaly dobøe do krku a v ¾aludku vydr¾ely aspoò dva dny. Placky ze syrových brambor nám nìkdy usma¾ila, „podlisníky“ – to byly placky ze syrových brambor, které se pekly v peci na chléb na zelném listu a klusky, nikdy. „Jsou tì¾ko stravitelné“, øíkávala.
Nám dìcka závidìla to, co vaøila a pekla naše maminka a my na oplátku jsme byli š»astni, kdy¾ jsme se u nìkoho dopracovali ke kluskám ze smetanou nebo k podlisníkùm. Obojí chutnalo bájeènì!