Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
®ivot tropí hlouposti aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (38)
A nastává èas na opravdový ¾ivot! I kdy¾ nám bylo èasto vtloukáno do hlavy, ¾e práce je matka pokroku atd., doufám, ¾e tyto další støípky mých ¾ivotních paradoxù a renocù, které by se daly pracovnì nazvat pracovní, nikoho od další èetby neodradí. Rùzné dobrovolné i placené brigády z mládí jsme u¾ tady kdysi probrali a práce na „rodinných plantá¾ích“ nechám stranou, i kdy¾ i tady by se našly pøíhody k popukání. Zaènu tedy a¾ svým nástupem do pracovního procesu a zaènu velmi nepracovnì a opatrnì, abych se moc neunavil...
Na ruzyòské letištì jsem na „umístìnku“ nastoupil 25. srpna 1958, ale ještì pøed tím jsem si u¾il své poslední prázdniny. Tìsnì po své promoci jsem v èervenci s nìkolika mladšími kamarády strávil ètrnáct dní pod stanem na severu Èech v Hamru na Jezeøe. Ano – tam, kde byl natáèen film Dovolená s Andìlem a kde se o nìco pozdìji zaèala tì¾it a upravovat uranová ruda. To hlavní ale bylo, ¾e jsme se tam seznámili s Karlem Effou!
S jeho jménem se zcela urèitì ka¾dému vybaví jeho velký, køivý a zahnutý nos! Tento herec nikdy nehrál ve filmu hlavní roli, ale jeho figurky byly nezapomenutelné. Jeho vizá¾ ho pøedurèovala vìtšinou k rolím záporným a tak u¾ tìsnì po válce jsme tohoto komika mohli vidìt ve filmech Uloupená hranice a Ves v pohranièí. Jeho trampa s kytarou jsme však samozøejmì nepova¾ovali za záporáka, jak byl v tom filmu prezentován, ale naopak, u¾ jen díky krásné písnièce o vlèákovi Pedrovi a návratu domù z ciziny nám byl opravu velmi sympatický. A aè na kytaru znám jen asi deset akordù, s tou písní jsem pozdìji obèas uspìl i u táboráku! Však to mo¾ná znáte, ty akordy staèí vìtšinou jen tøi èi nejvýše ètyøi! Karel Effa byl tehdy mladý, jen asi o 13 let starší ne¾ já a byl krásnì opálený, nebo» právì pøijel z Jugoslávie, z natáèení koprodukèního filmu Hvìzda jede na jih. Ten film se dlouho nepromítal, proto¾e jugoslávský prezident Tito se stal „krvavým psem“ a hrál v nìm i celý orchestr Karla Vlacha.
Ale zpìt k Effovi. Samozøejmì všude budil pozornost, která mu byla dost nepøíjemná. Jednoho veèera jsme se s ním náhodou sešli v místní vinárnì a tam jsme ho doslova zachránili pøed dotìrnými štamgasty, kteøí by ho jistì opili. A tak jsme ho pozvali na „návštìvu“ k našim stanùm. Dodnes si pamatuji, jak mu chutnalo naše studené vepøové z konzervy a pár lahváèù pod hvìzdnou oblohou samozøejmì také bylo. Kdy¾ se dozvìdìl, ¾e jsem èerstvý absolvent jedné pøírodovìdné disciplíny, ihned prokázal svùj humor krásnou hláškou, jak je dobøe, ¾e tu „pøírodu“ zkoumám i o prázdninách, a to velmi pøíjemnì prostøednictvím pivní opice! Pak jsem mu ještì musel slíbit, ¾e si pøíští den zahraji na plá¾i ping-pong s jeho ¾enou, aby si od ní pøes den na chvíli odpoèinul. No – docela to umìla, a co bych pro milého herce neudìlal!
Ten film z Jugoslávie jsem vidìl a¾ za èas, samozøejmì si pamatuji i další jeho role, vèetnì tìch divadelních, napø. v operetì Lumpácivagabundus. A èasto si vzpomenu zejména na jeho nezapomenutelný nos, který jsem mo¾nost vidìt opravdu z blízka. Bohu¾el u¾ dlouho není mezi námi, zemøel v roce 1993. A tehdy jsem ani nevìdìl, ¾e slavil své narozeniny na mùj svátek!
Pamìtníci, vzpomínejte!
