Kaplièky u nás doma
Brázd hnìdí dumavou a pøeslic tichým váním
ten kraj se obléká...
L. Stehlík
Signály z minula, majáky dávných èasù,
ostrùvky nadìje malých a pokorných.
Klekání v podveèer, co volá domù z pole,
do chaloupek, provonìných teplem chleba,
chleba s dvìma kùrkami, doma peèeného.
Políèka jako dlaò, barevné záplaty
na vláèných kopcích našich dìtských tu¾eb.
Dùstojnost kostelíèkù s bánìmi vì¾í,
støe¾ících v kraji mír a víru,
víru, narušenou obèasným høíchem tiché oveèky.
Potùèky klikatící se v meandrech luk,
co víly na nich tanèí a blatouch ¾lutì vítá jaro.
Zlatavá housátka, v kýèové zeleni
jarního povodí jahodového potoka.
Slzièky panny Marie, kapky mateøské bolesti
ve stráních za vískami.
Stíny dìdeèkù co høáli se na slunných zápra¾ích,
tak jako dìti na èistých zástìrách babièek.
Modravý pruh lesù splývá s obzorem
a jeho velebnost neruší zmatnìlá bìlost
kaplí vzdálených, co zvonkem drobným
oznamují smrt souseda, pøítele, èlovìka.
A svolávají k modlitbám.
Kaplièky domova, vracím se úvozy,
co vedou do oblak,
provázen vùní lip a vèelích plástù.
S vírou,
¾e a¾ za mnou zaklinká umíráèek,
dva, tøi lidé smeknou a šeptnou: škoda ho…
Josef Hejna
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora