Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dívka a ¾ebøík


Pøesto¾e doma jsem ¾ádného mít nesmìla, psi mì provázeli odmala. Patøili nejrùznìjším majitelùm a neèinila jsem rozdílu mezi plemeny, ani charaktery. Jako dítì jsem si pùjèovala snad ka¾dého ètyøno¾ce v okolí, pozdìji, kdy¾ u¾ jsem si prosadila a poøídila vlastní psy, jsem k nim pøibírala ještì pejsky na výcvik. Èasto to byly feny, které potøebovaly jako jednu z podmínek k získání chovnosti slo¾it zkoušku.


Jednou jsem mìla na výcvik mladou ¾íhanou boxerku Ivku. Byli jsme venku, ve vysokou trávou a bodláèím zarostlé krajinì nikoho, kde dnes stojí mìstská zástavba. Bezstarostnì jsme se proplétali mezi šípkovými keøi s Ivkou a mými dvìma nìmeckými ovèáky, Arkem a Terezou. Vlkošedý Arkoušek u¾ byl tenkrát starý a rozumný psí pan profesor, èerno¾lutá Tereza plná energie a síly. Zabývala se neustále myšlenkou, jak by Ivku potrestala za pozornost, kterou jí vìnuji. Feny mìly náhubky, aby si pøíliš nepocuchaly ko¾ichy, kdyby se na sebe køivì podívaly a jaly si hierarchii vymáhat silou. Oba ovèáci najednou zaèali opatrnì našlapovat – Ivka si to mašírovala jako širón, koukala doslova, kde co lítá, a svým placatým èenichem zdvi¾eným k oblakùm toèila sem a tam. Zahlédla jsem, ¾e si to namíøila pøímo ke starému propadlému kanálu, zdálky bylo vidìt jen díru s pøevisající staøinou. Zaøvala jsem „Ivko!“. Boxerka staèila pouze otoèit zrak z nebes a nepatrnì zaváhat – a zmizela. Se strašlivou pøedstavou, jak se propadla nìkam do stoky, která ji odnesla pryè a jak vysvìtluji majitelùm: „Víte, Ivka nedávala pozor a propadla se do zemì“, jsem bì¾ela rychle k díøe. Opatrnì jsem se pøiblí¾ila a naklonila se nad jámu, abych vidìla dolù. Fena uvízla asi tøi metry pod zemí na jakémsi mostì, který vznikl vzpøíèením propadlých skru¾í a kusù betonu. Situace u¾ nevypadala tak strašlivì a beznadìjnì, ale jak dlouho vydr¾í tøicetikilový pes viset na chatrné klenbì, ne¾ se propadne do stoky rychle tekoucí v hloubce pod ním? Zoufale jsem se rozhlí¾ela, pøemýšlejíc, co dál. Bylo mi jasno, ¾e o psa jsem zatím nepøišla, ale ven ho také nedostanu.


Nedaleko odsud fungovalo malé nákladové nádra¾íèko pøemostìné silnièkou vedoucí prakticky odnikud nikam, v dálce se tyèil prùmyslový objekt teplárny. Co s tím? Arka jsem nechala le¾et a hlídat u kanálu se zmizelou Ivkou, s Terezou jsem vyrazila hledat pomoc. Dobìhla jsem na silnièku, po ní¾ se šinul jakýsi èlovìk – za normálních okolností bych se mu jako mladé dìvèe zdálky vyhnula, teï nebylo zbytí. Øíkala jsem si, ¾e tøeba patøí k tomu nádra¾íèku. Vyrazila jsem mu v ústrety se slovy: „Dobrý den, pane, nemìl byste náhodou ¾ebøík?“ Vytøeštil oèi, zhodnotil rychle, zda nejsem opilá, fe»ákù tehdy tolik nebylo, a odtušil: „To teda nemám. A na co ho potøebujete?“ „Víte, mnì spadl pes do kanálu“, dozvìdìl se. Znovu mì sjel od hlavy k patì a zeptal se, kde¾e je ten kanál, kam spadl pes. Mávla jsem rukou smìrem do louky a pravila: „Tam, co vidíte le¾et toho dalšího psa. Ale chudinka u¾ se také mohla propadnout do hloubky.“ Mu¾ mi asi moc nevìøil a trval na tom, abych poèkala na silnici. Obezøetnì minul Arka upøenì ho pozorujícího a nakoukl do díry, aby se ujistil, ¾e si tam skuteènì v nedùstojné pozici zoufá onen nejlepší pøítel èlovìka. U¾ jsem nemusela stát na silnici a mohla jsem se pøiblí¾it. Uklidnila jsem èlovíèkovu obavu, zda ho zachraòovaná fena nepokouše, informací: „Nebojte se, má košík.“ „Tak to je dobrý“, odtušil pán a šup, vlezl do kanálu. Za chvilku vykoukla Ivèina hlava, bafla jsem ji za kù¾i na krku a vytáhla ven, za ní vylezl sám stateèný zachránce.


Stáli jsme na území nikoho. Ivka polapena na vodítko, aby zas nìkam ne¾uchla, se tetelila a vrtìla celým tìlem kolem mých nohou, jak to dovedou snad jen boxeøi, provokativnì pokukujíc po Tereze, která se jala opìt plánovat, jak to té vlezlé boxerce vytmavit. Arko se radoval, ¾e u¾ nemusí le¾et a mù¾eme pokraèovat v cestì. Civilizace široko daleko ¾ádná. Nikde nebylo potuchy po hospodì, abych šlechetnému zachránci alespoò koupila panáka. Na moje díky pravil: „To je dobrý“, a pokraèoval na své pouti odnikud nikam.


Pokud uslyšíte nìkoho vyprávìt, jak potkal na opuštìné silnici dìvèe, je¾ potøebovalo ¾ebøík, proto¾e mu pes spadl do kanálu, vìøte mu ka¾dé slovo. A vzka¾te mu, ¾e tato povídka patøí jemu, zaslou¾í si ji.


Marina Hu¾várová

* * *
Ilustrace © František FrK Kratochvíl



Komentáøe
Poslední komentáø: 17.08.2015  13:06
 Datum
Jméno
Téma
 17.08.  13:06 Maru¹ka
 14.08.  18:51 Blanka K.
 14.08.  13:50 Vesuvjana díky
 14.08.  07:51 Von
 14.08.  07:36 zdenekJ
 14.08.  07:25 Bobo :-)))
 14.08.  07:21 Bobo :-)))
 14.08.  06:12 LenkaP