Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Kamejk – nábøe¾í


amo nábøe¾í jsem chápal jako levý bøeh Vltavy. Vymezoval je odspoda mlýn a nahoøe most. Na most vedly úzké schùdky, které navazovaly mírnì pøed domkem mýta.


Mýtným byl pan Jirsa. Velký rybáø, ale s námi velké kontakty nemìl. On chytal veèer a v noci. Naší dobou byl den od rána do veèera. Sám u¾ nepamatuji, ¾e bych kdy byl pøi placení mýtného za pìšího. Nad mostem u¾ to bylo ke Bøehùm. Pravým bøehem byla v¾dy Druhá strana, prezentována hostincem pana Krùty. Vyhlášenou to plaveckou hospodou.


Odshora byl na levém bøehu areál školy. Pod ním domek mistra ševcovského pana Hulana. ®ila tam s nimi babièka, kterou dìda aè sám dìdek, v¾dy zdravil písnièkou “Bábrlinko, bábrlinko z Podskalí“. Vedle školy hospoda u Minaøíkù. Pod ní pro nás rybáøe velice dùle¾itý kanál. To byla vyvedená kanalizace do øeky. K hospodì pøíslušela porá¾ka, jedno z nejatraktivnìjších míst po letních pøívalech. To ještì hømìlo a u¾ jsem mìl prut a pozdìji odvazoval loïku. Tam bralo všechno. Sice nìjak to místo nìkdy nevonìlo, ale na rybách se to neprojevovalo.


Vedle hospody bylo holièství pana Hostaši. Na tehdejší dobu s nezvyklým jménem - Gustav se jmenovalo. Pozdìji tam bylo zøízeno místní zdravotní støedisko se stálou lékaøskou slu¾bou. Ordinoval pan doktor Padevìt. Tím pro mne odpadly cesty na kole do Krásné Hory k panu doktoru Kulandovi, kam jsem èasto vozil od dìdy rybu.


Následoval statek Øíhových. Vyrùstal zde velice nadìjný houslista, Toník. Èasto jsem pøi sezení na loïce obdivoval jeho kumšt. Vedle pak bylo truhláøství Spálenských, další byli Bláhovi a proti vratùm do dvora soutka. S dìdou se pánové titulovali jako noèní sùva a plavajzník. Dìda obèas èastoval mistra pekaøe ¾e “pekaø peèe housky uštipuje kousky, pekaøka mu pomáhá uštipují oba dva“. I kdy¾ se mezi lidmi øíkalo, ¾e Bláhovi na vánoèku a na mazance nezadìlávají, proto¾e se tam nosilo tohle pochutnání péct do pece a jejich vánoèka vonìla celým Kamejkem, nemohlo to být pravda docela. Paní Bláhovou nepamatuji. ®il tam bratr Josefa pekaøe, hluchonìmý František, elegán syn Pepík a kráska Milena. Ta byla mistrem v chytání rousnic. Chodili jsme k nim na nì, proto¾e mìli zahrádku na naplaveninì. Sbíralo se tak kolem pìti kop ¾í¾al. V mechu a sudì vydr¾ely krmeny lógrem z melty hodnì dlouho.


Pøi velkém krupobití nìkdy v roce 1952 (nebo déle) zachránil Josef Bláha bratra, který byl na záchodì. Kdy¾ vyšel do krup, ty ho srazily a Josef za pomoci dvou plechových kbelíkù na hlavách jej dotáhl domù. Vedle Bláhových byla ji¾ zmínìná soutka. Na ni navazovala fara se zahradou. Tam jsem se dostal a¾ za hodnì dlouho. To kdy¾ zaèala jednou týdnì vysílat televize. Obec tam umístila veliký radiopøijímaè s miniobrazovkou - chodili jsme tam my - mláde¾ jako do kina. Mám dojem, ¾e první co jsem vidìl byla Prodaná nevìsta.


Za farskou zdí byla kovárna pana Habarta. Podle ní cesta dolù k vodì. Dále malý parèík s velikou lípou nebo kaštanem a pod stromem lavièka. Na té sedával pøi lovu línù ve zbraních pan Jäger a pan Skalický. Ten druhý taky s nezvyklým jménem. Pokøtili jej na Justýna.


Zbranì byly na dubových pilotech upevnìné silné klády pøed mlýnským stavidlem, jako ochrana proti ledovým krám pøi jarních døenicích. Proto tam pøi zavøeném stavidle byla klidná voda.


Ještì se musím vrátit k Minaøíkovùm. Bylo to nìkdy zaèátkem padesátých let. Pøehnala se velká bouøka s pøívalem. Vèas jsem byl na lodièce a zabral místo nad kanálem. Bralo to, ale nešlo zaseknout. Nakonec po výmìnì za malý háèek a 15 imitaci jsem vytáhl øízka (hrouzka). Jak na háèku visel, tak jsem ho tam nechal, proto¾e na druhý prut bylo zábìrù habadìj. Plotice a podoustve se pøedvádìly. Po chvíli se zaèal navijáèek s rybièkou odvíjet. Byl to na tehdejší dobu moderní polovrhák (pøeklápìcí) Hudson. Mìl krásný, tichý hlas a odtáèel se velice zlehka. Pod dojmem velikosti rybky na konci jsem pøedpokládal okouna. Kdy¾ ale to odtáèení trvalo dlouho, vzal jsem prut a pøibrzdil. Odpovìdí byl tah jak od ponorky. S 15 vla
scem se nedá nijak vyskakovat. A navíc pøede mnou asi 50 metrù vylétlo do vzduchu z vody torpédo. Štika, a jaká! Vùbec jsem nepoèítal, ¾e se popasujem. Ale štìstí stálo na mojí stranì. Ta slabounká imitace, jak jsem pozdìji zjistil, se té neš»astnici zaklesla za hák u huby a tak nebylo mo¾né ji zuby pøeøíznout. Zaèali jsme se pøetahovat. Zatím se to doneslo a¾ k nám, ¾e stárkùv kluk, to tedy já, tahá velkou rybu. Na náplavku pod hospodu dorazil i dìda. Ze bøehu radil co mohl. Stejnì jsem ho v zápalu boje neslyšel. Nakonec se mi povedlo pøirazit s loïkou ke bøehu a rybu s podbìrákem vylovit a dát do vezírku. Skuteènì krásná ryba to byla. Mìla kolem 80 centimetrù. Zatím co jsme nad ní vedli vítìznou debatu pøibìhl tehdy malý Pepíèek Minaøíkù, milou rybu s vezírkem popadl a táhl jí od bøehu ve snaze vysypat ji zpìt. Nebyl pochválen.


Tohle nábøe¾í bývalo do doby soudruhù oficiálním korsem Kamýèákù. V nedìli odpoledne oblékl dìda parádní vestu s hodinkami na øetízku v kapse, vzal klobouk, kupodivu s babièkou po pa¾dí korzovali. Dobrý den pane statkáø, dobrý den pane mistr. Tì¾ko by se dalo øíkat “Dobrý den, soudruhu pane statkáøi“. Tak korso zaniklo a jistì u¾ nás není moc, co to pamatujeme.


Nevím, kde se v souèasnosti odbývají Kamýcké poutì. Bývaly stánky, støelnice a kolotoèe u náplavky pod mostem ke škole. Nejsem si jist, ¾e jde o skuteènost, ale mìsteèkem chodila povìst, ¾e pøi jedné pouti si mladík na øetízkovém kolotoèi rozepnul jištìní a na štìstí vylétl ze sedaèky tak, ¾e skonèil dost daleko od bøehu ve vodì.


Ale co u¾ není - slavné Benátské noci. Všechny loïky které byly dostupné omladina vyzdobila a za svìtel louèí a lampionù vyjela na Vltavu. I na tanec a hudbu bylo vybudováno plovoucí podium. Pamatuji se dobøe na jednu, pøi které úèinkovala naše lodièka. Jaký jsem tehdy mìl o ní strach, ¾e ji piráti potopí. Druhý den jsem se honem utíkal podívat co s ní je.


Antonín Suk

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 18.07.2015  20:49
 Datum
Jméno
Téma
 18.07.  20:49 Alena
 17.07.  10:05 Ferbl
 16.07.  07:06 Vendula
 15.07.  16:42 Von
 15.07.  06:29 Bobo :-)))