Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Kancobijci
Pod Novým rybníkem u Vickovic jsou rozsáhlé plochy lesa které vznikly po mniškové kalamitì. Najdou se zde malé holinky na kterých se uprostøed usadil rozèápnutý smrèek. Jako by kvoèna sedìla na vejcích. Na to kdy¾ napadne sníh vznikne krásný bunkr ze kterého je vidìt kolem na všechny strany. Vìdìli o tom divoèáci, ale taky jejich úhlavní nepøátelé Franta a Pepík.
Pøes pomìrnì velký vìkový rozdíl si tykali. Byli oba Vickováci, rodilí.
Pepík - ten starší suchý, vytáhlý dìdek se svým atributem holí a Fanda o dost mladší, menší poøízek, øeèený cestáø,kterou¾to funkci mìl jako zamìstnání. Ti dva tvoøili neozbrojenou èást domobrany nièící lišky a divoèáky.
Bylo u¾ k jaru. Naveèer se strhla mokrá chumelenice, která po pùlnoci pøestala. Pøineslo to velice pìknou, dlouhou obnovu. Dlouhou proto, ¾e ten kdo umí ze stop v lese èíst co se tam dìlo od pùlnoci. Krátká obnova se vytvoøí kdy¾ pøestane padat k ránu. Tohle naši koumáci vìdìli a tak a¾ kdy¾ Fanda pohodil kopeèek ve vsi drtí, vyrazili.
Pøes Zelenou alej vedla stopa od silného divoèáka k Novému rybníku. Spíš tedy to vypadalo jako pøíkop ve snìhu. Sakra Franto, tohle je teda prasák jak kráva, konstatoval Pepa. Dem se za nim podivat, co kdyby tady nìkde zalo¾íroval.
Sníh se jim skoro nabírá do holinek, ale zvìdavost je vìtší. Hele ma¾e u¾ docela pomalu pøipomíná Fanda. A najednou se pøed nimi otevírá jedna z tìch miniholinek. Širokánský smrèek rozprostírá vìtve pod tíhou mokrého snìhu a¾ k zemi. Stopa vede pøímo pod vìtve. Von tu snad je, šeptá Franta. Ale co by takovej kus tady dìlal. Ten si najde lepší místo.
V tom okam¾iku dochází v Pepovì hlavì k rozhodnutí. Hele já tam š»ouchnu holí. Budeš vidìt, ¾e je tam leda prd.
Èlovìk míní, Pámbu mìní. Tak to øíkala babièka Kamejcká. Pepa se opatrnì pøibli¾uje k podezøelému místu a kdy¾ je u¾ na dosah hole, zapíchne jí pod vìtve.
Spíš to vypadalo jako výbuch granátu. Sníh se rozlétl na všechny strany. Hùl se špièkou asi neminula cíle. Vylétlo to všechno najednou. Pepa se na tom høbetì dlouho neudr¾el. Tohle „prasácký“ rodeo vyhrál štìtináè.
Franto poï se kouknout jestli sem ¾ivej se ozvalo z hromady snìhu.
Ale ten byl, co? No to teda jo já ti nic jinýho nevidìl jen jak mi pøed ksichtem lítá ten atóm.
A tak pro celý myslivecký národ v okolí Vickovic nekonèí divoèák obligátním pírkem, ale atómem.
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora