Rýmy témìø absolutní – 1
O pití a jídlu
Hamletovské dilema dneska zase tu mám,
pít èi nepít chvílema, o tom marnì dumám.
Pivaø zase jednou nalít,
kdy¾ si nechal vína nalít.
Neš»astník byl shledán vinným,
aè byl opit moštem vinným.
Marnì hochu vémì hladíš,
pivo nièím nenahradíš.
Kdy¾ máme dnu, jdeme ke dnu,
pøesto dáme ještì jednu.
U¾ ses hochu dosti nasál,
hleï se rychle vrátit na sál!
Èerstvá láva volá sláva, tady je to jiná káva!
Naši kravku dennì dojím -
poka¾dé, kdy¾ jídlo dojím.
Chceš li dìvèe kozu dojit, tak si pro ni musíš dojít.
U¾ od mládí byl si jist, ¾e nebude maso jíst.
Tì¾ko pozná je-li to, tlaèenka èi jelito.
Pøi poslední leèi poøádnì se lek´, dodnes se teï léèí, dennì bere lék!
Vylezli jsme na jedli a tam jsme se najedli.
Navštívil rybáøskou baštu, dal si tam poøádnou baštu.
Tohle všechno asi nesní, o tom se mu ani nesní.
Kdy¾ svou ranní kávu pila, ozvala se první pila.
Banány, aè evidentnì nejsou její, ráda má a tøeba i nezralé je jí!
Probùh Honzo – rychle jez! U¾ se blí¾í první jez.
Prozraï, jestli radši spíš, nebo spíš luxuješ spí¾!
V prvním pøípadì pak sníš, v druhém prostì všechno sníš.
Po otravì strašným jedem rychle do špitálu jedem.
Jdu-li do hospùdky s Mírou, potom v¾dycky piji s mírou.
Text: Vladimír Vondráèek
Ilustrace: František Kratochvíl
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora