BABIBAJKY

Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...

Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.

Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.

Mara

BABIBAJKY
* (14) *

Myslím, že bych ani nemusela nijak glosovat tuhle situaci. Jak dobře ji známe všichni, kdo si nežijeme jen tak sami pro sebe, což je sice do určité doby velmi příjemné, ale když na budíku života cinkne ta pravá hodina, začneme se ohlížet po životním partnerovi. Nechejme stranou to strastiplné vybírání a přemítání a zkoumání, jestli je to ten pravý. Tohle je už vyřešená hádanka – táta kačer a matka kačka s kachňátkem.

Vůbec se nezmýlím, když budu tvrdit, že se nepohodli. To vyčítavé kchá kchá, to obviňující gesto, to ubrečené kačátko! Tak copak se stalo? Že by se snad táta zatoulal k jinému hnízdečku? Že by zapomněl, kudy vede cestička k domovu? Že by se mu zalíbila támhleta stěhovavá čírka? Nebo se jen zapovídal s kamarádem… Jisté ovšem je, že si je svojí viny vědom a podle jeho výrazu můžeme usuzovat, že se zcela určitě polepší, že se to už víckrát nestane, uvidíte, že ne!

Anebo si jen počká, až se matka uklidní a při první příležitosti si dobrodružství zopakuje? Vždyť to přece tak sladce chutná, znáte to! Vy to fakt znáte?!

* * *

Zcela určitě je tahle kabela víceúčelová. Je dostatečně prostorná a hluboká, hodně se toho do ní vejde, je na nákupy skutečně ideální. Je?! To myslíte vážně? Tak si to vyzkoušejte: na dno umístíme několik lahvinek pivíčka pro tatínka, pak přidáme pytlík nových brambor k večeři, dvoukilovku voňavého chleba, vajíčka, ale proboha! vajíčka až nahoru!! tak dobře, co nám ještě schází? olej, nějakou mouku, cukr, maso, mléko už doma taky není, děckám nanukáč, nezapomenout na ovoce …

Tak a teď tu kabelu pěkně vezměte do ruky, doklopýtejte k autobusu, usmívejte se, ať si lidi nemyslí, že je těžká, a omdlete až doma.

Ovšem dáte-li do ní jen lehkou svačinku, pěknou froté osušku, krém na opalování a knihu, i když přidáte bikinky a dvoulitrovku minerálky, prostor bude zcela vyplněn, ale její váhu nebudete vůbec vnímat .

No vida, a pak že všechno není relativní!

* * *

To vám bylo jednou jedno velice mlsné srdíčko. Už odmala si raděj zoblo rohlíček se slaďounkou marmeládkou než misku křehkých ředkviček. Marně mu maminka domlouvala, aby se místo přeslazené limonády napilo čisté vody ze studánky, aby nesedělo pořád u televizoru nebo počítače a šlo se raděj proběhnout po lese. Když při tom najde třeba nějaký hříbek nebo bedlu, že mu je pak udělá k večeři.

Nad všemi radami srdíčko jen ohrnulo nos, a když už se dalo do běhu, pak zamířilo do cukrárny pro velikánskou bonboniéru.

Krindapána, to ale dopadne!

* * *

Nedovedu si představit, jak bych přežívala, kdybych v těchto skorotropických vedrech byla navíc obalená jemným peřím. Ovšem něco jiného je být papuchálkem a moci se máchat ve svěžích vlnách oceánu. Zatím co já se mohu osvěžit tak nanejvýš pod sprchou, protože vlézt si u nás do vody ve volné přírodě znamená říkat si o nějakou alergii, hopsne si papuchálek do příboje, kdy se mu zachce. No , zachce! Vlastně mu nezbývá než se tvářit, že se mu chce. Jenom necita by vydržel pohled na věčně otevřené zobáčky a žadonivý křik sotva opeřených papuchálčích děťátek! A tak sotva se rodič vynoří se zobáčkem plným sardinek, hned aby se vracel zpátky do vln. Dost možná, že by už raději zůstal sedět na útesu, kochal se pohledem na modrozelenou pláň pod sebou a přemítal o tom, jaké by to bylo, kdyby se byl býval nehonil za tou baculatou papuchálkou, která ho teď popohání, aby nelenošil, když děti potřebují honem rychle vyrůst.

To jsem ráda, že se starosti nevyhýbají ani papuchálkům!

* * *

„...a tak světa Stvořitel, seslal na Zem Pegasa a dal mu rýmů pytel, ať zpívá lidská chasa.
Pegas měl křídla zpuchřelý, spad na Nanynku do zelí a, jak ji bránil Jeníček, roztrh s rýmama pytlíček … s rýmama se roztrh pytel. Od té doby kamarád kamarádku mívá rád, milý milou miluje a rým se s rýmem rýmuje … milý s milou se rýmujou …“

Ukamenujte mě, ale nic jiného mne při pohledu na toho krasavce nenapadlo a byla by nenahraditelná škoda, kdyby tento zlomeček písničky legendárních V+W moje vnoučata nepoznala. Třeba je to přinutí k tomu, aby se posléze, až se s přibývajícími roky umoudří, dopídily písničky celé. K tomu jim přeji hodně radosti při dobrodružném poznávání.

Marie Zieglerová

* * *

Zobrazit všechny články autorky