Nejt쾚í zápas (1/2)
Zamíøil jsem do støedu ringu. Protivník u¾ tam èekal. Došli jsme a¾ tìsnì k sobì, tak blízko, ¾e naše tváøe dìlilo sotva pár centimetrù. V nose jsem ucítil štiplavý pach potu. Borec byl o nìco vyšší, mo¾ná i silnìjší, na druhou stranu v mùj prospìch hrálo zase víc zkušeností i vyhraných zápasù. Nejdùle¾itìjší roli ovšem stejnì hraje srdce.
„Chci vidìt férovej box!“ zaøval rozhodèí a »ukli jsme si rukavicemi na pozdrav. Poprvé a naposledy, co se tì¾ká kladiva setkala v klidu. Od nynìjška se budou pouze nemilosrdnì bít. Budou vysílat jeden úder tvrdší ne¾ druhý. Ránu za ránou. Tak dlouho, dokud se jen jeden z nás udr¾í na nohou, zatímco druhý zùstane bezvládnì le¾et mezi rohy. Málokdy se vyèerpal plný limit dvanácti kol.
„Do sebe!“
Slyším gong a natìšený øev divákù. Oba zvuky obsahují cosi výjimeèného, cosi magického. Jakoby otvíraly bránu do jiného svìta. Krou¾íme kolem sebe a vyèkáváme. Nikdo nechce udìlat první chybu, odkrýt se, inkasovat. Pozorujeme jeden druhého, poznáváme se. Padne pár ran. Jsou to ale spíš jen letmé pozdravy pro zahøátí. Úvodní tøíminutovka pøipomíná první nesmìlé rande.
„Druhé kolo!“
Opìt v sobì. Rány zaèínají získávat na pøesnosti i tvrdosti. Tì¾ký stroj na obou stranách se pomalu rozjí¾dí a nabírá na tempu. Zdá se, ¾e diváci se doèkají slušného boxu. Diváci… Kolik se jich vlastnì pøišlo podívat? Skoro je neslyším. Z hledištì se neozývá ¾ádné fandìní. Sem tam nám dolétne k uším osamocené povzbuzení èi nadávka. Moc lidí si sem cestu nenašlo. Sto, mo¾ná dvì stì? Slabota. Jen¾e tady nebojujeme o titul mistra svìta v tì¾ké váze. Nebijeme se v arénì s kulisou šedesáti tisíc øvoucích hrdel. A my dva nejsme ¾ádní šampioni. Jen prùmìrní, zapomenutí boxeøi, co se mlátí pro pobavení hrstky podobnì uvadajících existencí v zaplivané tìlocviènì pamatující zlatou éru budování socialismu.
„Tøetí kolo!“
Tìsnì pøed zaèátkem jsem mìl v šatnì podivnou návštìvu. Chybìla sotva minuta do zaèátku, kdy¾ se ve dveøích zjevil neznámý chlap s igelitovou taškou. „Prohraj a dostaneš jednou tolik,“ sykl na mì, vrazil mi do rukou zmuchlaný balíèek a zase se rychle vytratil. Odehrálo se to neuvìøitelnì rychle. Zùstal jsem zkoprnìle stát mezi futry a nechápavì civìl pøed sebe. Probral mì a¾ sílící hukot davu èekajícího na zápas. Honem jsem zašmátral v igelitce. Vytáhl jsem z ní obálku s paklíkem neurovnaných bankovek. Spìšnì jsem je promnul mezi prstem. Odhadem o nìco víc, ne¾ vyinkasuju, pokud bych vyhrál.
„Ètvrté kolo!“
Pomalu zaèínám ztrácet. Je to tím, ¾e druhý borec je lepší? Nebo kvùli tomu, ¾e se nesoustøedím? V ringu èlovìk nesmí polevit ani na vteøinu z ostra¾itosti. Jakmile se pøestanu koncentrovat, skonèí to špatnì.
„Aaa!!“
Drtivý pravý hák. Zatoèí se mi hlava, zavrávorám a ztrácím rovnováhu. Škobrtnu, ale doká¾u se ještì chytit za provazy. Naštìstí nespadnu, jen¾e se dostávám do rohu! A u¾ je u mì! Jako šelma, co zavìtøila koøist. Buší do mì z obou stran. Sna¾ím se krýt. Marnì. Rozrá¾í mou obranu. Stupòuje intenzitu.
„Vypadni! Vypadni z toho rohu kurva! Dìlej!“
Zkouším kontrovat. Na kratièký okam¾ik ho odrá¾ím, ale hned je zpátky a zakusuje se do mì s ještì vìtší vervou ne¾ prve. Vysvobodí mì a¾ gong. S obtí¾emi se dobelhám ke stolièce, vyplivnu chrániè zubù a nechám si mokrým ruèníkem otøít zmlácený oblièej.
„Co to s tebou do prdele je?! Vzpamatuj se, chlape! Koukej makat a ne se motat jako vo¾ralej! Rozumíš?! Hejbej tím svým líným zadkem!“
Pokývám hlavou, i kdy¾ vùbec nevnímám. V pátém kole získává sok ještì výraznìjší pøevahu. Zaèíná to být jasné i tìm desítkám maníkùm, co si na mì vsadili. Slyším, jak se vztekají, jak nadávají, místy se dokonce ozývá buèení! Zøejmì na mì dneska šlo tolik sázek, ¾e se nìkomu vyplatí vyrovnat mi na døevo dvojnásobek odmìny pro vítìze. Mo¾ná se za tím skrývá nìco jiného, kdoví. To mì ale pøece vùbec nemusí zajímat.
„Šesté kolo!“
Proè bych vlastnì tenhle zápas nemohl pustit? Co se stane, kdy¾ prohraju? Nebude to poprvé ani naposled. Nejsem šampion a nikdy jím nebudu. Døív jsem o tom snil, jen¾e… Jen¾e jak šly roky, pochopil jsem, ¾e na to nemám. Léta døiny, potu, tvrdého tréninku a odøíkání a k èemu? Jsem jen stárnoucí opotøebovaný boxer, který to nikdy nikam nedotáhl a za celou kariéru si nevydìlal víc ne¾ na chudé pøe¾ití. Zhuntoval jsem si tìlo, znièil klouby, schytal stovky úderù do hlavy a proè? Jiní aspoò vzpomínají na èasy zašlé slávy, na pár let, co je aspoò nìkdo znal a mluvil o nich. Na dobu, kdy v ringu stáli proti nìkomu, kdo mìl aspoò trochu jméno, na roky, kdy na nì nechodily desítky, ale tisíce lidí. A ti jim fandili a øvali jejich jména. Kdo z tìchhle pupkatých strýcù, opilcù a ztracených existencí zná to moje? Nikdo. Jsem pro nì jen další pøivandrovalec, stejný jako ten, co tu plival krev minule a podobný tomu, kdo se tady bude svíjet v bolestech pøíštì.
„Sedmé kolo!“
Udìlám to. Spousta boxerù prodává zápasy a nejedná se o ¾ádné tajemství. Lidé, kteøí se pohybují v bran¾i, dobøe vìdí, kdy a za kým jít, kolik nabídnout. Nejenom v boxu. Fotbal, hokej, tenis… nesejde na tom. Èím víc penìz se v tom toèí, o co vìtší zisky a sázky kráèí, tím smradlavìji zapáchají nìkterá utkání. Sport u¾ dávno není tím, èím kdysi. Ka¾dý se zajímá akorát o to, jak z nìj vytøískat co nejvíc penìz. Není to sport, ale byznys. Ani olympiáda u¾ neznamená to, co døív. Proè bych mìl být jiný?
Pøed øadou let jsem mluvil s boxerem, který celou kariéru bral peníze za ovlivnìné zápasy. Kdy¾ zaèínal, vìøilo se, ¾e v nìm døímá talent porvat se o vrchol. Potenciál vyzvat na rovnocenné klání ty nejlepší. Mo¾ná mohl být mistrem, kdyby døel… Ale zlákala ho mo¾nost snadno vydìlaných penìz. Zaèal prodávat a nikdy se šampiónem nestal. Zeptal jsem se ho tenkrát, jestli toho nelituje. Teï, kdy¾ konèí a ví, ¾e u¾ nic nevyhraje. ®e to nezkusil, kdy¾ se mu naskytla pøíle¾itost. Jenom zakroutil hlavou.
„Osmé kolo!“
Tehdy mì zajímala ještì jedna vìc.
„A co èest? Nejde tu pøece jen o prachy, ale hlavnì o èest a o lidi, co se na nás pøišli podívat, co obìtovali svoje peníze a èas a jeli sem, aby vidìli poctivej box! Zaplatili si za nìj, zaplatili si za box, ne za hloupou frašku! Jde tady pøece o všechny, kteøí nám fandí, o naše kamarády, rodiny, lidi, co nás podporují, co s námi pro¾ívají úspìchy i neúspìchy! Všichni vìøí, ¾e do toho dáváme maximum, ¾e se rveme do posledního dechu a potíme krev, ¾e bychom se radši nechali zabít, ne¾ abychom hodili do ringu ruèník! Jsme tady pro pocit vítìzství, náš i jejich! Kvùli tomu pøece lezeme mezi provazy, ne kvùli penìzùm! Bojujeme o nìco víc! Máme svoje zásady a èest! Není to jen o nás, my nemáme právo se na to vykašlat!“
Shovívavì se na mì usmál a lehce mi zacloumal ramenem.
„Hochu, ještì z tebe mluví ideály mládí. Èasem vystøízlivíš. Pochopíš, ¾e svìt není hezký místo, kde se k sobì lidi chovaj fér. Ne, nechovaj! Nejlepší kámoš tì podrazí, sotva dostane pøíle¾itost. Známej ti vojede starou, hned jak vystrèíš paty z baráku. Kdy¾ budeš slušnej a poctivej, všude s tebou vyjebou. A kdy¾ mi nìkdo nabídne prachy za to, ¾e se místo dvanácti kol nechám mlátit jen sedm a dostanu tøikrát tolik? Za èest si nic nekoupíš. Ani podìlanej chleba ne. Radši budu prodávat zápasy a vìdìt, ¾e se mý dìti mají èeho najíst, ne¾ si hrát na hrdinu a nemít co do huby.“
Gong a konec kola. Klesám na ¾idlièku ve svém rohu. Po tìle mi stékají proudy potu a v uších mi huèí, sotva lapám po dechu. Jen¾e poøád mám sílu, abych ten zápas zvrátil! Mù¾u ho vyhrát. Porazil jsem u¾ lepší borce. Ale musím chtít. Tak zní celé tajemství úspìchu. Dát do toho všechno, dát do toho srdce…
„Do sebe!“
Deváté kolo. Zaèínám trochu opatrnìji. Dávám si vìtší pozor, zlepšuju pohyb a dùslednìji vykrývám ataky. Sám se sna¾ím pøevzít trochu iniciativy a èas od èasu vypustím nepøíjemnou ránu. Nìkolikrát ho slušnì zasáhnu, jednou dokonce skonèí v provazech. Mezi diváky se mírnì mìní nálada, ti, co u¾ mì dávno odepsali a zmaèkali tiket s mým jménem, o¾ívají, a naopak pøíznivci protivníka si mrzutì mnou bradu. Vítìzství le¾í na zemi ringu, staèí se pro nìj sehnout a zvednout ho. Zvládnu to? Urèitì. Staèí chtít… Ale chci?
Ne.
Starý boxer mìl pravdu. Za èest si nekoupím ani benzín do auta. Kdy¾ prohraju férovì, tìch pár šprdlíkù mi nezaplatí ani cestu. Kdy¾ vyhraju, stì¾í s tím vydr¾íme do dalšího zápasu. Pøed rokem se nám narodilo dítì. Musím myslet i na nì. Na to, jak se o nì postarám. A i kdy¾ tímhle podvodem nevydìlám majlant, ka¾dá koruna se poèítá.
Tomáš Záøecký
* * *
Kolá¾e © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora