Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Domácí klobásky vlastní výroby
Toto bylo ji¾ publikováno v jakémsi podnikovém plátku. Tak¾e obsah není mým nápadem. Pøesto jej pøevyprávím po svém. Snad se to mù¾e.
S podzimem pøichází na myslivce velice naka¾livá choroba - spoleèné hony. Ka¾dou sobotu i nedìli se obléknou do odìvù, které by v uniformové disciplínì lesákù a rybáøù asi tì¾ko našly své místo. Nyní v poslední dobì k tomu pøibyly èervené a ¾luté fábory. I psi mají povinnost je nosit. Kdy¾ jsem tohle prvnì vidìl u Vysokého Chlumce, mìl jsem dojem, ¾e vidím maškarádu. Byla to však skuteènost. 
Zpìt k vìci. Spoleèné, slavnostní hony, poøádala i jedna krajská správa Èeskoslovenských státních lesù na severovýchodì republiky. Probíhala ta sláva v re¾ijním revíru dle ustáleného ceremoniálu té doby. Oproti dnešku se nedýchalo do trubièek. Nìco na upøesnìní mušky a zahøátí bylo zcela bì¾né. Odhonily se dvì leèe a na stabilnì urèeném místì probíhala svaèina. Tady si ka¾dý snìdl to, co mu man¾elka zabalila a bylo slušností si koupit nad ohnìm opeèené buøty.
Scénáø první, ménì kritické scéna by mohla být následující. Kolem velikého ohnì se pohybují myslivci a na oškrábnutých lískových prutech z pøedloòska si opékají uzeninu.Mezi tím pobíhají psi, kteøí se sna¾í více èi ménì úspìšnì popadnout nìjaký ten málo støe¾ený buøtík. Myslivci spláchnou èerva ostøejším, psi vykonají svojí potøebu a mù¾e se jít na další dvì leèe.
Akèní vlo¾ka: V ústraní sedí šéf PAMu a uhryzává krajíc chleba. Franto, pojï si dát buøta. Ne, dìkuju, mám svoje klobásky vlastní výroby. Na ¾í¾alku chytíš okouna a na sklenièku zelené skoro ka¾dého. Hlavnì kdy¾ to je zadarmo. Dva hostí Fandu panáèky (malými, aby se nedalo øíct, ¾e chlastá, a také aby to trvalo déle). V té dobì se z Frantového batohu stìhují domácí klobásky a do stejného papíru jsou ulo¾eny zbytky po nìkterém pejskovi z loòské svaèiny. Tyto dva produkty se od sebe liší skuteènì minimálnì.
Další leèe a slavnostní Halali na borlice je odtroubeno. Jde se na poslední leè do chaty. Scénáø èíslo dvì je drastický.
Spoleènost sedí u vyzdobených stolù a pøichází zlatý høeb dne, guláš skladníka Vaška. Voní a nìkolik porcí u¾ úèastníci vèetnì man¾elek lovcù ochutnávají. Ostrý, výborný guláš jde na odbyt.
U stolu na kraji sedící Franta má pøed sebou krajíc. Nejí.
„Ty, Franto nebudeš jíst?“
„Ale budu, mám svoje domácí klobásky.“
„Nekecej, studený?“
„Ne teplý, dal jsem si je ohøát do toho guláše.“
Nìkolik zasvìcených u¾ pøestává jíst. Kuchaø Vašek loví v hrnci a nic.
„Sakra, Franto dy» je tu h….. .“
„Je¾íšmarjá, snad se mi tam nerozvaøily!“
To u¾ teda nejí nikdo a u dveøí zaèíná být tìsno.
Scéna poslední: U stolu sedí Fanouš a pochutnává si na gulášku.
„Máš moc dobrej Vašku. A¾ ti zbyde, dej mi do bandasky pro starou.“
Jo, kdy¾ chytrej narazí na chytøejšího…
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora