nejrùznìjších událostí v nezmìnitelné posloupnosti, ale všichni máme køestní jména, která do nìj byla po staletí zapisována. Zvyk obsadit všechny dny kalendáøního roku jmény se rozšíøil v poèátcích køes»anství a jmen je dnes podstatnì více ne¾ dnù v roce. Proto není nic neobvyklého, ¾e na ka¾dý kalendáøní den pøipadá hned nìkolik jmen najednou.
V našem seriálu pátráme po jejich pùvodu nebo si pøipomínáme tøeba významné nositele tìchto jmen. Budeme rádi, kdy¾ nám v tomto hledání pomù¾ete.
Víte-li nìjakou legendu nebo znáte-li pøíbìh, pojící se se jménem v kalendáøi, napište nám ho (info@seniortip.cz) a staòte se spoluautory tohoto seriálu.
Svátek má Václav
Václav je staré jméno slovanského pùvodu a znamená „více slavný, slavnìjší“. Podobný význam má i jméno Boleslav. Podle èeského obèanského kalendáøe se jeho svátek slaví právì dnes, stejnì jako jeho ¾enská obdoba, Václava. Toto jméno dnes nalezneme ve všech kalendáøích, dokonce i ve svìtovém. Nejznámìjší z Václavù je bezesporu svatý Václav, který se stal našim ochráncem v dobách zlých i dobrých. Je to jediný èeský svìtec, který je uveden i v øímském kalendáøi.
Václav pocházel z generace køes»anských Pøemyslovcù. Byl nejstarším synem kní¾ete Vratislava I. a Drahomíry, jeho prarodièe byli Boøivoj I. a Ludmila. Mìl dva bratry Boleslava a Spytihnìva, který však záhy zemøel, a dále ètyøi sestry, z nich¾ je známá jen Pøibyslava. Stal se kní¾etem, ale jeho protivníci v èele s bratrem Boleslavem jej na konci desátého století ve Staré Boleslavi zavra¾dili. Ihned po smrti zaèali lidé kní¾ete uctívat jako muèedníka. Svìtce z nìj uèinil právì bratr Boleslav, který nechal jeho tìlo po nìjakém èase pøenést do Prahy a tam pohøbít do kaple na Pra¾ském hradì. Toto byl podle tehdejších zvyklostí kanonizaèní akt, který se rovnal svatoøeèení. Koncem desátého století bylo Václavovo jméno zaøazeno do seznamu svatých. První, jemu zasvìcený kostel byl postaven roku 972 v Proseku u Prahy. Od jedenáctého století se objevuje jeho jméno a podobizna na mincích a vladaøských peèetích. Václav se stal hlavním patronem našeho národa, ale nejen našeho národa, ctili jej i v dalších zemích tehdejší Evropy. Ve tøináctém století vznikl slavný svatováclavský chorál, který se stal støedovìkým ekvivalentem novodobé státní hymny. Jeho slávu dále šíøil císaø Karel IV. Sám o nìm sepsal legendu a nechal vyzdobit jeho kapli v katedrále svatého Víta. Královská koruna je od té doby zasvìcena svatému Václavovi a ka¾dý èeský panovník ji mìl svìøenu pouze doèasnì a pøi korunovaci se zavazoval, ¾e bude vykonavatelem Václavovy vùle.
Kní¾e Václav se tak stal køes»anským, národním symbolem. Jeho obraz je na peèetích zemského soudu i pra¾ské university a s jeho jménem jsou po staletí spojeny všechny významné události našich národních dìjin. V roce 1848 byly pøed jeho sochou na nynìjším Václavském námìstí v Praze formulovány èeské státoprávní po¾adavky a v roce 1918 zde byla vyhlášena samostatná Èeskoslovenská republika.
Václavské námìstí bylo mnohokrát svìdkem významných událostí i našich moderních dìjin. V¾dy, kdy¾ nám je jako národu nejhùøe, utíkáme s dùvìrou pod jeho ochranu. Pod Myslbekovou sochou na Václavském námìstí se v takových chvílích schází vìøící i nevìøící. A tak se stalo, ¾e sv. Václav se stal symbolem naší suverenity a svobody. Jeho osobnost pøerostla rámec církve, a proto je od roku 2000 den 28. øíjen po zásluze státním svátkem Èeské republiky.