Krev není voda
Strýèek Jan – to bylo první, co mì napadlo, kdy¾ se mi pøedstavil urostlý ètyøicátník jako Edward W. Kaska. 
Toté¾ vysoké dozadu ustupující èelo, výrazné oènicové oblouky, hluboko posazené oèi a vystupující lícní kosti. Jen postavou byli strýèek Jan drobnìjší.
Tak výrazná podoba, to snad ani není mo¾né. Kdo tedy byli (u nás se onikalo) strýèek Jan a kdo je dnes Eduard W. Kaska?
Pøesto, ¾e se u nás všem sousedùm øíkalo „tìtko“ a „stryku“, Janovi Šmajstrlovi se øíkalo „strýèku“. Prostì pro nás pro všechny to byli strýèek Jan. Snad proto, ¾e zùstali starým mládencem a vlastních dìtí nemìli, patøili nám všem.
Ze ètyø bratrù Šmajstrlových narozených koncem devatenáctého století v Trojanovicích se o¾enili pouze dva. Ruda a Jan zùstali svobodní a jako v pohádce bydleli v chaloupce u lesa a øíkalo se jim „chlapci Šmajstrlovi“. U¾ velmi pozdì, ale pøece jenom se Ruda staromládenectví vzdal a nìkdy pøed svou padesátkou se o¾enil. Strýèek Jan zùstali bydlet u nìho a paøili k rodinì.
Strýèek Jan byli posledním pasekáøem v Trojanovicích, kteøí tento titul oznaèující vlastnictví pùdy, mìli v¾dy zapsán u svého jména: „Jan Šmajstrla, pasekáø.“
Strýèek Jan byli všeumìl a odborník na slovo vzatý. Neobešlo se bez nich telení krávy, zabíjaèka, kdy¾ dobytek onemocnìl, nevolal se zvìrolékaø, ale poslalo se pro strýèka Jana. Jejich diagnóza byla v¾dycky správná. Strýèek Jan rozumìli poli i dobytku.
Jedna pøíhoda z listopadu roku 1961 spojená s všestranností strýèka Jana mi z pamìti nevymizí. Hospodaøili jsme s tatínkem sami dva. Bylo to krátce po narození naší druhé dcery Zuzanky. Jednou v sobotu mì brzy po ránu pøišel budit tatínek. „Vstávej, je moc práce. Otelila sa nám kráva, strýèek Jan právì odešli!“ Ne¾ jsem se staèila probrat, byl tu tatínek znovu: „Letím pro strýèka Jana, prase trefil šlak!“ V jediné hodinì strýèek Jan pomohli na svìt telátku a souèasnì ze svìta zprovodili a následnì pomohli zpracovat metrákové prase. Takoví tedy byli strýèek Jan. Pøesto¾e èást svého ¾ivota pro¾ili v zajateckém táboøe v Rusku a o zá¾itcích neradi vyprávìli, do¾ili se vysokého vìku. Po celý ¾ivot nepotøebovali doktora. Zemøeli v roce 1987 v jedenadevadesáti letech.
Ale abych se vrátila k pùvodnímu tématu - kdo je dnes Edward W. Kaska? Druhý sekretáø na americkém velvyslanectví v Praze. Seznámili jsme se jenom náhodou, a to proto, ¾e oba jeho rodièe mají èeský pùvod. O tatínkových pøedcích mnoho neví, ani jméno není pøesné – mohlo být také Kavka. Transkripce tøeba vznikla pøi zápisu do lodního seznamu.
Pùvod jeho maminky z Trojanovic pod Radhoštìm se podaøilo vypátrat do hluboké minulosti. Pøíjmení jejího prapøedka, který odešel do Texasu v devatenáctém století, bylo stejnì jako má strýèek Jan.
Kaskovi mìli malou farmu v okolí WACA. Pan Kaska hrdì prohlašuje, ¾e jeho otec byl vlastnì také pasekáø stejnì, jako jeho pøedkové v Trojanovicích. Na farmì se hovoøilo øeèí, kterou si tam pøedávali z pokolení na pokolení – lašsky – tedy trojanovsky. Pan Kaska tento jazyk ovládal do pìti let.
Pozdìji se pøestìhovali do Arlingtonu, kde jeho otec pracoval v továrnì a nebyla tam ¾ádná krajanská menšina. Doma se pøestalo mluvit lašsky.
Na universitì v Austinu a Michiganu vystudoval práva. V hlavním mìstì Asustinu pak pracoval jako právník na tamnìjší univerzitì.
Kdy¾ byl vyhlášen konkurs pro kandidáty na diplomatickou slu¾bu, pøihlásil se. Bohu¾el zbytky znalostí èeštiny z jeho hlavy zcela zmizely. Dva roky pracoval na ambasádì v Dominikánské republice a pøi tom tou¾il po práci na zastupitelském úøadì v Èeskoslovensku. Touha po vlasti jeho pøedkù byla tak silná, ¾e následovalo neuvìøitelné intenzivní studium èeštiny – šedesát týdnù dnes a dennì!
12. èervence 1989 se octl po prvé v zemi svých pøedkù v hlavním mìstì Èeskoslovenska v Praze.
Slavné okresní hejtmanství!
Aèkoliv jako tkadlec se pilnì sna¾ím sobì a své rodinì (mìl sedm dìtí) zajistiti vý¾ivu, jsem sotva s to pøi této námezdní práci opatøiti si pro svou domácnost sùl k solení jídla…Pøi vší starostlivosti a námaze mi hrozí ¾ebrácká hùl. ..Po více ne¾ ètyøi roky se na mém poli špatnì urodilo, ¾e jsem si musel vypùjèit peníze na vysoký úrok k umoøení pozemkové danì. Blí¾í se jarní setí a já mám nejvìtší nouzi o semeno a o peníze. Nevím, jak budeme ¾ít pøi stále vìtším hladu…
V Trojanovicích na Hromnice 1855.
To je citát jedné z mnoha ¾ádostí o vystìhování do Ameriky z druhé poloviny padesátých let devatenáctého století.
Souvislost s panem Kaskou? Jeho pùvod mu urèil i pracovní náplò hned po pøíchodu do Èeskoslovenska. Dostal na starost oblast lidských práv. Jeho prvními spolupracovníky byli také Jiøí Ruml, Jiøí Diensbier a další.
Pøedkové pana Kasky odešli z naší zemì proto, ¾e jim nemohla poskytnout to nejzákladnìjší z lidských práv - právo na ob¾ivu. Jejich potomek ze zemì, která jim poskytla útoèištì, pak pøišel, aby pomohl navrácení všech lidských práv. Není to zvláštní!
Výrazná podoba strýèka Jana a pana Kasky mì pøinutila k návštìvì opavského archivu. Našla jsem v matrice narození strýèka Jana a zjistila jsem, ¾e to není náhoda. Tatínek strýèka Jana byl nejstarším bratrem Karla a Cyrila Šmajstrlových, kteøí v devatenáctém století zalo¾ili dynastii této rodiny v Texasu a pan Kaska je jejich pøímým potomkem.
Strýèek Jan nemìli ¾ádné dìti. Pan Kaska vyhlí¾í jako jejich vlastní syn. Strýèek Jan neodmítli pomoc nikomu. Pan Kaska pracuje v diplomatické slu¾bì. Tedy také pomáhá lidem i kdy¾ v jiných dimenzích. Nezdá se vám, ¾e je to pravý syn strýèka Jana!
Hana Juraèáková
