První písemné zmínky o Věličce jsou zaznamenány v dokumentu Magnum Sál (Velká sůl) z roku 1125. Rozvoj města byl spjat s rozkvětem a úpadkem těžby soli. Solná ložiska ve Věličce mají sílu 300 až 400 metrů. V provozu solného dolu je devět pater sahajících do hloubky 327 metrů. Chodby vedou podzemím úctyhodných tři sta kilometrů. Pro turisty byla zpřístupněna prohlídková trasa, která měří tři kilometry a vede v hloubce 64 až 135 metrů. V podzemí uvidíte kromě těžebních komor, chodníků a solných jezírek nádhernou kapli blahoslavené Kingy a další síně s uměleckými díly vytvořenými ze soli. K nejkrásnějším patří reliéf Poslední večeře Páně či Svatba v Káni Galilejské. Nevšedním zážitkem pro návštěvníky je jízda originálním důlním výtahem. Zámek z poloviny 13. století slouží jako Muzeum solného dolu. Ze středověku pak pocházejí zbytky městských hradeb a bašt. Z církevních staveb stojí za zhlédnutí kostel svatého Klimenta s kaplí Morsztynů, gotickým presbytářem a sochami. Muzeum chrámových předmětů obsahuje cennou sbírku zlatých monstrancí a kalichů.

Podle polské legendy byla mocná ložiska objevena zásluhou blahoslavené Kingy. Historické dokumenty o dobývání soli ve Věličce jsou převážně z roku 1288. Důl prosperoval až do 17. století a představoval základ královských příjmů. Dočasný úpadek nastal vinou špatného hospodaření a švédských nájezdů. V první polovině 19. století byly ve Věličce otevřeny solné lázně, které brzy získaly proslulost. Alergikům je určeno podzemní sanatorium pojmenované po legendární Kinze, které slouží od roku 1964.

Vělička, která leží nedaleko města Krakova je známa právě pro solný důl. Patří mezi jeden z nejstarších v Evropě (z  roku 1119) a je znám jak již je výše uvedeno pod jménem Magnum Sall. Prohlídka trasa solného dolu, za přiměřené vstupné, trvá asi 2 hodiny a část, která se prochází je dlouhá 3 km. Důl se využívá i dnes pro těžbu soli. Do dolu  se sjíždí šachtou z roku 1620 do hloubky cca 60 - 100 m. Zde jsou vytesané do soli nejen výjevy z hornického života, ale i roztodivní trpaslíci a skřítci a dokonce i kapličky. V největším sále se konají dokonce i plesy.
Zvláštností je šeď soli, takže se neubráníte si v chodbách líznout. V dole jsou i slaná jezera. Prostory v dole se využívají mimo jiné k léčbě záduchy.

Marek Brázdil