Vysoká nad Labem
66. výroèí vysazení paradezantní skupiny Barium si pøipomnìly víc ne¾ tøi desítky lidí zaèátkem dubna 2010 ve Vysoké nad Labem u Hradce Králové pøed pamìtní deskou Baria na místním høbitovì. Jejím organizátorem byla obec Vysoká nad Labem ve spolupráci se zástupci Armády Èeské republiky, Klubem váleèných veteránù a Èeským svazem bojovníkù za svobodu. Mezi pøítomnými bylo i nìkolik pozùstalých po tìch, kteøí v souvislosti s pùsobením Baria byli fašisty ubiti, zastøeleni nebo byli v koncentraèních táborech. 
Skupina Barium,
ji¾ tvoøili velitel nadporuèík Josef Šandera (krycím jménem Velký Josef, pùvodem z Námìštì nad Oslavou), radista èetaø aspirant Josef ®i¾ka (Malý Josef, rodák z Vejprnic u Plznì) a šifrant èetaø Tomáš Býèek (krycím jménem Tomáš, pocházející z Holkovic, místní èásti Chanovic na Strakonicku), seskoèila v noci ze 3. na 4. dubna 1944 u Vysoké nad Labem. Plnila poté úkoly zpravodajské, koordinaèní, sabotá¾ní a organizaèní na Královéhradecku, Holicku, Rychnovsku a ®ambersku. Barium bylo vysazeno z britského letadla Handley Halifax s polskou posádkou, které startovalo z italské základny Bari a letìlo pøes Jaderské moøe, Maïarsko a ji¾ní Moravu. Jejím úkolem bylo navázat spolupráci s domácím odbojem, udr¾ovat rádiové spojení s londýnskou centrálou a organizovat tajnou odbojovou armádu, která by zahájila otevøený boj proti okupantùm pøi pøedpokládaném povstání. Do Baria bylo zapojeno na tøi stovky osob, z nich¾ nìkolik desítek bylo popraveno a jiní se dostali do koncentrákù; první vlna zatýkání probìhla v øíjnu 1944 nejprve na Královéhradecku, odkud se rozšíøila na další oblasti - jen do konce roku 1944 bylo zatèeno a uvìznìno 180 lidí. Svoji roli tu sehrála zrada Gustava ®ida a døíve zatèených parašutistù Vítìzslava Lepaøíka a Adolfa Horáka - proto pak došlo 16. ledna 1945 k tragédii u ®abkových v osadì Polsko u ®amberka, kde se fašistùm podaøilo zajistit obì kompletní vysílaèky a zpravodajský materiál. Velitel pararoje Josef Šandera se pøi obléhání radìji støelil do hlavy, a by» byl rychle operován v královéhradecké nemocnici a probral se z bezvìdomí, nic neprozradil a Josef ®i¾ka spáchal v cele na Pankráci sebevra¾du. Zatèení unikl jen Tomáš Býèek, proto¾e byl v kritickou dobu na Semilsku a Turnovsku, kde vytvoøil odbojovou skupinu, a v okolí Tanvaldu se v bøeznu 1945 pøipojil k partyzánùm, pøešel k sovìtskému výsadku Chan a podílel se na jeho sabotá¾ní i zpravodajské èinnosti.
Pøipojuji fundovaný text badatele Vladislava Severina z 30. bøezna 2007
Kdy¾ se 3. dubna 1944 ve 23 hodin a 15 minut u Vysoké nad Labem snesly padáky se èleny paravýsadku BARIUM, nikdo netušil, ¾e se zaèala psát jedna z nejslavnìjších kapitol odboje severovýchodních Èech. Josef Šandera - Velký Josef, Josef ®i¾ka - Malý Josef, Tomáš Býèek - Tomáš. Tøi jména, která
zanedlouho zaèala znepokojovat a posléze doslova dìsit pøedstavitele nìmeckého bezpeènostního aparátu v Protektorátu. K tomu vedly mìsíce tvrdé a nebezpeèné práce nejen této trojice, ale i nìkolika stovek (!) pøímých spolupracovníkù. Mezi prvními lidmi, kteøí pøišli na místo seskoku skupiny BARIUM, byl Antonín Krám z Vysoké nad Labem spolu s nìkolika dalšími mu¾i, kteøí zahlazovali stopy po pøistání na rozbahnìném poli. Tento Antonín Krám nikdy doma pøed man¾elkou o tìchto, ani dalších vìcech, které souvisely s odbojem, nemluvil. Pouze øíkal: "Nic nechtìj vìdìt, proto¾e kdyby tì náhodou zatkli a muèili, a» nic nemù¾eš prozradit." Je to syrové a kruté. Ale bohu¾el jedinì správné. Cesta èlenù BARIA po pøistání vedla do Holic, kde po neúspìchu s kontaktními adresami se otoèila zpìt k Hradci Králové, kam podle prvotního plánu, vypracovaného velitelem výsadku Josefem Šanderou ještì v Anglii, mìla pùvodnì vést jako první. Jednalo se o lokalitou zvanou "Faráøství". Víme, proè došlo ke zmìnì plánu, ale zde není místo pro celé vysvìtlení. Další události spojené s koneènì úspìšným zachycením skupiny v Hradci Králové, uskuteènìné Josefem Šanderou a nalezení úkrytu pro vysílaèku a hlavnì místa, odkud se bude moci zahájit vysílání do Londýna Josefem ®i¾kou na Rychnovsku, je popsáno ji¾ v mnoha jiných èláncích. Rád by se zde na pár øádcích vìnoval vìcem, které nejsou a¾ tolik známé nebo ještì hùø, nemluví se o nich vùbec.
Skupina BARIUM, hlavnì osobou Velkého Josefa, po nìkolika mìsících práce dokázala vejít ve styk s nìkolika civilními odbojovými organizacemi a organizací vojenskou a co víc, dokázala je propojit a spoleènými silami tak vybudovat rozsáhlou, peèlivì a podrobnì organizovanou armádu lidí, kteøí byli pøipraveni v pøíhodný okam¾ik k ozbrojenému vystoupení. Samozøejmì za pøedpokladu letecké dodávky zbraní. Pro tento úèel bylo vybráno velké mno¾ství pøistávacích ploch, které byly i se souøadnicemi a krycími názvy odvysílány do Anglie.K obsluze tìchto míst byly vycvièeny skupiny lidí. Také zde byly skupiny diverzní, v té dobì ji¾ ozbrojené z místních zdrojù, které mìly pøerušit telefonní a elektrické vedení v pøesnì urèených místech a likvidovat nìmecké strá¾né u vybraných objektù. Tím by byl umo¾nìn nástup ostatních skupin pro vyzbrojení a nastoupení do urèených bojových prostorù.
Tato organizace byla rozèlenìna do ètyø divizí a podle údajù, které jsou v materiálech k dispozici, èítala 46 000 lidí! Skupina BARIUM pøes svoji vysílaèku MARTU o veškerém dìní informovala Londýn. Odtud také pøišlo potvrzení o pøidìlených funkcích na velitelských místech. V té dobì státní sekretáø K. H. Frank dostal zprávu od nìmeckých bezpeènostních orgánù o velké, zvláštì nebezpeèné organizované skupinì, kde hrozí mo¾nost ozbrojeného vystoupení ve velkém rozsahu. Tato zpráva byla natolik alarmující, ¾e ji zapracoval do celkového bezpeènostního hlášení z Protektorátu, které pravidelnì pøedával do Berlína Heinrichu Himmlerovi. Ten tato hlášení, která mu docházela i z dalších èástí Tøetí øíše, dále zpracovával a ze souboru tìch nejdùle¾itìjších informací vytvoøil vlastní hlášení, které pøedával pak pøímo Adolfu Hitlerovi. I on pøisoudil této informaci mimoøádnou dùle¾itost. A tak se výsledky èinnosti BARIA dostaly a¾ na stùl samotného Vùdce!
Do Londýna byly také posílány zprávy o zbrojní výrobì, vojenských transportech, seznamy udavaèù. Tyto informace pocházely z velmi rozsáhlého území, vèetnì Prahy. Do sféry vlivu patøilo také Nìmci zabrané vojenské letištì v Hradci Králové, kde byl vìtší poèet rakouských pøíslušníkù, kteøí mìli napojení na odbojovou organizaci. Popis je opìt na samostatnou kapitolu. V dobì, kdy došlo ke spojení velení všech ji¾ zmiòovaných odbojových organizací, vznikla mezi nimi i úmluva, kterou inicializoval a jako podmínku si dal velitel vojenské organizace generál František Bláha. Stálo v ní, ¾e civilní organizace nebudou kromì styèného dùstojníka znát ¾ádného jiného èlena vojenské organizace, ani ¾ádné jiné bli¾ší údaje o této organizaci. A ¾e ani Šandera a další jmenovaní pøedstavitelé civilních organizací nesdìlí svým èlenùm nic, z èeho by se dalo usuzovat na existenci nìjaké vojenské organizace. Dále, ¾e vojenské organizaci nebude o civilních skupinách oznamováno nic kromì èísel skupin apod. Šandera a další dva pøedstavitelé civilních organizací byli dùraznì vyzváni, aby ani navzájem svým èlenùm skupin nesdìlovali nic o existenci jiných civilních ilegálních skupin. Toto ujednání sledovalo ten úèel, aby v pøípadì prozrazení nìkteré skupiny nemohla pohroma postihnout i skupiny ostatní, jak se dalo pøi výslechových metodách gestapa pøedpokládat.
Tato úmluva pak mìla po válce ten paradoxní dopad, ¾e pøi sepisování odbojové èinnosti jednotlivých skupin a zhotovování seznamù jejich èlenù zaèala vznikat rivalita a podezøívání z pøivlastòování si zásluh. Nìkteøí lidé z odboje si bohu¾el mysleli, ¾e jen jejich dílèí organizace pracovala a jen jejich seznamy jsou správné. Bylo vytvoøeno nìkolik provìøovacích komisí, které se sna¾ily pracovat zodpovìdnì. Bohu¾el únorové události roku 1948 mìly zásadní vliv i na jejich èinnost, pøípadnì rozpuštìní a vyškrtnutí. A tak stále nìkteré události, ale hlavnì jména nìkterých èlenù bývalých ilegálních organizací nejsou nikde uvádìny. Nìkterými pováleènými historiky docházelo ke zlehèování, nìkdy i bagatelizování èinnosti BARIA a spolupracujících odbojových organizací. To si v ¾ádném pøípadì nezaslou¾í.
Josef Šandera, Josef ®i¾ka, Václav Vachek, man¾elé Frošovi, Karel Rohlena, generál František Bláha, mjr. Jaroslav Èerný, Antonín Krám, František Špaèek, Karel Èermák, Jaroslav Hamoun, František Rubek, dr. František Buøil, - byli ubiti, popraveni, zemøeli v Terezínì nebo na následky vìznìní èi spáchali sebevra¾du. Vojáci, civilisté, èlenové rùzných politických stran. To je nahodilý výbìr a malá èást tìch, kteøí v severovýchodních Èechách polo¾ili své ¾ivoty v jedné velké spoleèné organizaci, vedeni jedinou spoleènou myšlenkou. Vyhnat nìmecké okupanty a znovu obnovit samostatné Èeskoslovensko.