Minulost lékaøství na výstavì
Praha je místem, kde zájemce v¾dy najde nìco pozoruhodného k návštìvì èi nahlédnutí, pokud ovšem má zájem poznávat. Mým posledním cílem se stala výstava Minulost lékaøství a léèitelství v èeských zemích od støedovìku do poèátku 20. století, kterou nejen pro Pra¾any pøipravila Novomìstská radnice ve spolupráci s mnoha dalšími odbornými institucemi.
Je na ní mnoho zajímavých exponátù, poèínaje originály nejstarších èeských herbáøù Jana Èerného (1517) a Pierra Andrea Mattioliho (1562 a 1596), unikátní kolekce amuletù a škapulíøù vèetnì polykacích obrázkù „délek Je¾íše Krista“ a Panny Marie, voskových obìtin, a ranhojièských nástrojù raného støedovìku.
Ve støedovìku bylo jen velmi málo studovaných lékaøù a léèení spoèívalo na potulných lékaøích – empiricích, na ranhojièích, kýloøezcích a kamenoøezcích, okulistech, porodních babách, bradýøích a lázeòských, kteøí dìlali i drobné chirurgické výkony.Tito lidé mnohdy mívali velké zkušenosti a byli úspìšní, proto¾e nebyli ovlivnìni pravidly scholastické medicíny. Kromì toho ¾ili na venkovì léèitelé, bylináøi, mastièkáøi, kteøí si své zkušenost pøedávali, zejména v rodinì. Leccos pozdìjší medicína pøevzala, napø. trhání zubù, pomoc rodièce, vodoléèbu aj. Vìtšinu zdravotníkù tedy ve støedovìku zajiš»ovali ranhojièi èi chirurgové. Ti pouštìli ¾ilou, odstraòovali oèní zákal, trhali zuby a dovedli, bez narkózy èi asepce, operovat kýlu nebo vyjmout moèové kameny. Drobnou chirurgii provádìli i kati, kováøi a další øemeslnící.
Mnozí lidé se v nemoci obraceli modlitbì, svatým patronùm, k zaøíkání a vìøili v moc amuletù a škapulíøù, které mìly chránit nositele pøed zlými silami, nemocemi i náhlou smrtí. . Svrchu uvedené „délky Je¾íše Krista“, zdobené pásy papíru èi látky, se nosily na tìle, nebo se vìšely nad dveøe jako domovní po¾ehnání.
Také léèení zvíøat bylo na venkovì stejnì dùle¾ité, proto¾e ta znamenala ob¾ivu pro rodinu.
V druhém pøekladu Mattioliho herbáøe do èeštiny u¾ se nacházejí recepty na pøípravu destilovaných aromatických vod a vín, olejù, sirupù a octù a dokonce i lektvarù a mastí. Poèátkem 18. století proslavil Vincenc Priessnitz vodní kùry a trvalou popularitu léèbì studenou vodou zajistil bavorský faráø Sebastian Kneipp.
Moderní farmacie také prošla slo¾itým vývojem k specializovanému vìdecky fundovanému oboru. Vìdecký vývoj doprovázely snahy státu a lékaøské obce vymezit jasnou hranici mezi lékem a „elixírem“, mezi léèením a šarlatánstvím. Oficiální i populární farmacie se v¾dy vzájemnì ovlivòovaly a uèenci mnohdy èerpali z tradièní zkušenosti léèitelù.
Objevy moderní medicíny, jako elektøina èi radium, se stávaly nástrojem lékaøství i léèitelství.
Výstava na Novomìstské radnici na Karlovì námìstí pøedstavuje mnoho veøejnosti neznámých exponátù ze sbírek èeských muzei i soukromých sbìratelù a potrvá do 28. ledna 2010, dennì mimo pondìlí.
Ivo Antušek