No napadlo mi, ¾e je teï poøád všude slyšet o finanèních problémech, o plánování, o šetøení, ¾e bych mohla povìdìt taky nìco o financích - a problémech v rodinì mých rodièù a pozdìji i mé - no a taky o jedné roztomilé nezodpovìdné ¾enušce.
Lulu za dvacet
V ka¾dé rodinì se vypráví spousta krásných historek a vytváøí to takovou zvláštní tajnou øeè, která je té rodinì tmelem, tajným kódem, momentem sounále¾itosti. V rodinì mého druhého mu¾e Jana se tøeba vzpomínalo na kachní historii.
To bylo tak. Hospodynì zavaøila novou úrodu švestek a jak to chtìla ukládat do komory, vidí v policích od "loòska" ještì nìjakou sklenici starou. Kouká, sákryš, ono to zlihovatìlo! S lítostí mrskla obsahem na hnùj a šla po práci. K veèeru zavírá drùbe¾ a kachny nikde. Našli je, ubohé mrtvolky, poblí¾ hnojištì. Hospodynì zaplakala. Za jeden den tolika škody! A aby se aspoò nìjak zu¾itkovaly, honem je oškubala a holá tìlíèka hodila zpìt na hnùj.
Ale jaké bylo po ránu pøekvapení! Po dvoøe se s náøkem plou¾ily oškubané pøíšerky. Milé kachnièky se probraly z poøádné opièky a teï ¾alovaly svìtu, jak tu s nimi nalo¾ili. A do stejného náøku se dala hospodynì. Podzimek byl sychravý, zima na krku a co s holými kachnami. A tak se po vsi poshánìly klùcky, ¾enské se sešly a za hlasitého smíchu ponašívaly kachnám slušivé obleèky. A tak si toho roku po dvoøe u Vencovských špacírovaly kachny puntíkované, kárované i jinak vyšòoøené.
Vùbec v té rodinì bylo obracení ka¾dé koruny samozøejmostí. Honza byl odmala zvyklý bìhat pøes pùlku Pardubic na nákup tam, kde se nìco dávalo o krejcar levnìji. A nadosmrti zùstal poznamenaný tendencí šetøit. Tak¾e také vedl rodinnou knihu útrat. Ono nám nic jiného nezbývalo pøi ètyøech dìtech a našich platech, ne¾ aby aspoò jeden z nás byl dùkladný. Proto¾e v tomto punktì jsem já byla jeho velkým trápením. Naši si toti¾ taky takovou knihu vedli. Otec mámu dennì trápil pro ka¾dý halíø a den co den se nad ní hádali. Tak¾e já jsem takové pøehledy nenávidìla a nikdy ¾ádný nevedla.
Z toho mého nevztahu k financím se nakonec vyvinulo, ¾e nakupoval Honza. U¾ proto, ¾e já si ani pøi dobré vùli nezapamatuji a¾ domù, co jsem kde utratila.Kdy¾ u¾ se to neštìstí stalo a nakoupit jsem byla já, napsal Honza s povzdechem jakoukoliv pravdìpodobnou èástku a vyèítavì na mne koukal. Ale co, ¾ili jsme s úsmìvem a to bylo dùle¾ité. I ty velké rány osudu jsme dokázali pøijímat se vztyèenou hlavou a kdy¾ toho bylo nìjak moc, tak jsme se v rodinì na sebe koukli a v¾dycky to nìkdo zaèal - dali jsme se do bájeèného smíchu.
Kdy¾ jsem tyhle historky o poøádných man¾elích a jejich útratných ¾enách vyprávìla své kamarádce, oplatila mi to bájeèným pøíbìhem svého strýèka, který byl velice na peníze a moøil svou ¾enu pøesným úètováním. A tetièka - roztomilá osùbka, která si z morouse nic nedìlala a pøesto ho mìla ráda - se mu jednou sna¾ila udìlat radost. Vrátila se z mìsta a na stùl polo¾ila lísteèek:
- lulu na WC - 0,20 halíøù
- rùzné - 1.500 korun
Naïa Vencovská
Další èlánky autorky: