Jet do Venezuely nebyl nápad mùj, ale synùv. Popravdì øeèeno, moc se mi do té dálky nechtìlo, pùvodní nabídka Net Travel byla k Rudému moøi. Zvìdavost však zvítìzila, a kdy¾ mi s nadšením ukazoval nabídku na To nejlepší z Venezuely a dodal, ¾e to bude dárek k mým pìtasedmdesátinám, bylo rozhodnuto.
Spoleènì jsme se zaèali tìšit na plavbu po øíèce v deltì Orinoka, na indiánskou vesnièku na kùlech a setkání s ¾ivými indiány, procházku d¾unglí, lov piraòí, na let nad pralesy Guayanské vysoèiny, na stolové hory tepuis, kde mo¾ná ještì dnes ¾ijí pravìká zvíøata. Prospekt sliboval pohled z letadla na Andìlský vodopád, nejvyšší na svìtì, i pohled z kanoe na mohutný vodopád El Sapo v parku Canaima, plavbu po øece k vodopádu Salto Las Babas. Po tom všem mìlo následovat týdenní lenošení na ostrovì Isla Margarita v oblíbeném hotelu v rustikálním stylu v re¾imu all inclusive, vše „zadarmo“ a co hrdlo ráèí, jako v bájném komunismu.
Odlet z Ruzynì provázelo zpo¾dìní, které jsme pøisoudili pøednostnímu startu vládního speciálu. Toto zpo¾dìní nás pak provázelo celou dobu dovolené, proto¾e v Latinské Americe mají na všechno èasu dost. O tom si ještì povíme pozdìji. Let byl klidný, Airbus mìl témìø naplnìnou kapacitu, volných zbylo jen nìkolik sedadel. Souèasnì s námi letìli i turisté na Kubu. Aerolinky o své zákazníky peèovaly, bìhem letu se promítaly dva celoveèerní filmy, dvakrát se roznášelo jídlo a pití. Pokud zrovna nevládla kvùli turbulencím povinnost se pøipoutat, lidé postávali nebo se procházeli, èetli si, èi pospávali. Na vysunutých monitorech bylo mo¾no sledovat mapy s prùbìhem letu, výšku, rychlost i teplotu venku. Pro zajímavost: letìlo se rychlostí okolo 900 km za hodinu, ve výšce 10 - 11 tisíc metrù a venku bylo okolo 50 stupòù mrazu.
Z okénka jsme mohli zprvu sledovat krajinu, pohranièní hory, nìmecká a holandská mìsta, Londýn s Tem¾í. Pak u¾ jen moøe a oblaka, která z nìj vystupovala jako bizarní skály. První opìtné setkání s pevninou byl ostrov, asi Barbados. Po dlouhém letu následovalo koneènì pøistání na Isla Margarita a tepelná facka, kterou dostal ka¾dý, kdo vystoupil z klimatizovaného letadla do slunného tropického dne. Vstupní formality probíhaly standardnì, i kdy¾ nejednomu návštìvníkovi dìlalo potí¾e vyplnìní španìlsko-anglického formuláøe a jeden opisoval od druhého. Pak nás rozdìlili do nìkolika autobusù, podle hotelù, do nich¾ turisté míøili. Nás, desítku, co se chystala na To nejlepší, vezli pohromadì do hotelu v Porlamaru, odkud jsme mìli nazítøí pokraèovat v cestì.
V cestì na Kubu pokraèovala i znaèná èást turistù, co zùstala v letadle.