Na tento, pátý den jsem se vylo¾enì tìšila a mohu pøedeslat, ¾e zklamání se nekonalo. Den zahajujeme prohlídkou mìsta Orange, které je oznaèováno jako brána do Provence – vstupní, pokud jedete ze severu, nebo výstupní, pokud smìøujete na sever.
Orange získalo své jméno podle královského rodu Orange, který vládl mìstu ve 12. století. Díky spøíznìní s nìmeckým rodem Nassau hrálo Orange aktivní roli v dìjinách Nizozemí a pozdìji – pøes Viléma Oran¾ského – i v britských a irských dìjinách. Mìsto, bašta reformace, bylo v roce 1713 postoupeno Francii.
Dìjiny Orange jsou neodmyslitelnì spjaty s dìjinami øímského impéria, o èem¾ svìdèí místní památky, z nich¾ nìkteré jsou svìtovými unikáty. Pøedevším mám na mysli triumfální oblouk postavený v letech 21 – 26 n.l. na poèest vítìzství vojsk Julia Caesara nad Øeky u Massiny (Marseille). Na vlysech, je¾ jsou lépe zachované na severní stranì, vidíme výjevy z dùle¾itých bitev.
Ještì vìtším lákadlem pro návštìvníky Orange je budova divadla – Theatre Antique. Divadlo bylo zøízeno za vlády císaøe Augusta, kdy mìsto pro¾ívalo období svého nejvìtšího rozkvìtu. Jeho zeï je 103m široká a 37m vysoká, tak¾e socha císaøe Augusta, který vám kyne z výklenku jevištì, vám pøipadá malá, i kdy¾ její výška je 3,5m. Tato nejzachovalejší budova z øímského období se svými 8000 místy dodnes slou¾í svému úèelu.Má nádhernou akustiku, a tak se tu ka¾doroènì v dobì prázdnin konají festivalová pøedstavení oper, poøádají se koncerty.
Vyškrabu se opìt a¾ nahoru, do poslední øady a vychutnávám si své osobní malé vítìzství – nad závratí.
Opouštíme prostory divadla pøes místnost, kde je prodejna suvenýrù a pøepá¾ka, u ní¾ se kupují vstupenky. Kdy¾ jsme vcházeli dovnitø, upoutala mou pozornost krásná èerná koèka, která stoèená do klubíèka spala na barevném polštáøku v proutìné ošatce postavené na pøepá¾ce. Koèka má však pùlnoc i tentokrát, a tak se pokus o její fotoportrét nevyvede.
Zato velmi vyvedené jsou portréty významných umìlcù, kteøí byli na vrcholku své slávy ve 20.století. Krásné fotografie si prohlí¾íme na výstavì v budovì mìstského muzea stojící hned naproti divadlu. Jedna fotografie originálnìjší ne¾ druhá: Beatles vedle Belmonda( v puntíkovaných spodcích, ale s cylindrem na hlavì), který si jako místo pro oddech zvolil prázdnou skøíò, Bécaud vypjatý ve výskoku, Baryšnikov v dámských šatech, von Karajan energicky dirigující, samozøejmì nezapomenutelný, houfem ctitelek obklopený Gerarde Philipe a další a další…
Pøi zpáteèní cestì k autobusu ještì na chvíli vklouzneme mezi domy nenápadnì umístìným vchodem (nad ním¾ nás ponìkud uvádí do rozpakù pìticípá hvìzda z ¾árovek) do baziliky Notre Dame de Nazareth. V potemnìlé lodi se pokocháme krásou kvìtinové výzdoby a vitrá¾í oken a u¾ spìcháme k autobusu. Èeká nás cesta k pøírodní zajímavosti Fontaine-de-Vaucluse.
Dìjiny Orange jsou neodmyslitelnì spjaty s dìjinami øímského impéria, o èem¾ svìdèí místní památky, z nich¾ nìkteré jsou svìtovými unikáty. Pøedevším mám na mysli triumfální oblouk postavený v letech 21 – 26 n.l. na poèest vítìzství vojsk Julia Caesara nad Øeky u Massiny (Marseille). Na vlysech, je¾ jsou lépe zachované na severní stranì, vidíme výjevy z dùle¾itých bitev.
nejzachovalejší budova z øímského období se svými 8000 místy dodnes slou¾í svému úèelu.Má nádhernou akustiku, a tak se tu ka¾doroènì v dobì prázdnin konají festivalová pøedstavení oper, poøádají se koncerty.
Kdy¾ jsme vcházeli dovnitø, upoutala mou pozornost krásná èerná koèka, která stoèená do klubíèka spala na barevném polštáøku v proutìné ošatce postavené na pøepá¾ce. Koèka má však pùlnoc i tentokrát, a tak se pokus o její fotoportrét nevyvede.