Za posledními stopami Hefaista v Èechách (z výletu na Komorní hùrku poblí¾ Františkových Lázní)
Øecký bùh ohnì Hefaistos mìl své kovárny pod sopkami. Kdysi dávno je mìl i u nás. Jednu ze svých posledních dílen - Komorní hùrku v západních Èechách opustil zaèátkem ètvrtohor. Na svùj prùzkum této proslulé geologické lokality jsem se vydala v srpnu 1997.
Vlak mì dovezl z Plznì do Františkových Lázní, kde vystupuji a vydávám se po èervené znaèce z malebného lázeòského mìsta.
Asi po tøiètvrtìhodinové chùzi jsem na místì, kde ze silnice odboèuje cesta vpravo a stoupá. Rozhlí¾ím se po krajinì a málem bych tuto odboèku minula. Komorní hùrka, k ní¾ smìøuje znaèená cesta, vùbec na první pohled nepùsobí dojmem sopky... Malý, plochý kopeèek s nadmoøskou výškou 503 m, porostlý smíšeným lesem se nenápadnì zvedá v mírnì zvlnìné krajinì.
Stoupám pomalu lesem do kopce, Je sucho a cesta prašná. Zatím nic nenasvìdèuje vulkanickému pùvodu kopce. Jsem na vrcholu a cesta zaèíná klesat. A náhle vidím vpravo dole to, o èem jsem dosud jen èetla v geologické literatuøe. Zajímavý skalní masív, který tu pùsobí velmi nezvykle, jako by sem vùbec nepatøil. Skládá se z èedièových nepravidelných kvádrù, rùznì poskládaných, které tu nápadnì trèí, jinde jsou zaoblené, tmavì šedé, porostlé zelenavými lišejníky a místy i mechem a ve spárách mezi kameny se objevují i jiné rostliny.
Cestou ze svahu smìrem ke skále nacházím kamínky, pøipomínající na první pohled slepence, ale kdy¾ si je prohlédnu podrobnìji, zjiš»uji, ¾e v nich jsou dírky po kdysi uniklých plynech. Sopeèné kamínky - prima, to je ono! Kamínkù pøibývá a já mám velikou radost. Probudil se ve mnì vulkanolog a já teï stojím alespoò na vyhaslé sopce! Ještì ne¾ dojdu ke skále, vítá mì pøíjemné obèerstvení v podobì lesních jahùdek a malin. A ji¾ stojím pøed nádherným èedièovým útvarem, na nìm¾ je vytesána pamìtní deska básníka J. W. Goethea, který se také zabýval mineralogií a geologií a zkoumal Komorní hùrku.
V té dobì vedli geologové veliké spory o pùvod Komorní hùrky. Rozdìlili se na dva tábory - Neptunisty, kteøí se domnívali, ¾e Komorní hùrka pochází z moøe - a Plutonisty, pøisuzující Komorní hùrce sopeèný pùvod. Vášnivé spory nakonec rozøešilo provrtání štoly ve svahu poblí¾ skály. Štola vedla k èedièovému sopouchu. Plutonisté tedy zvítìzili. V souèasné dobì není štola pøístupná, lze do ní jen nahlédnout uzamèenými zamøí¾ovanými vraty.
Sedím u cesty a maluji skálu. Sna¾ím se odstíny kamene co nejvìrnìji vystihnout. Kdy¾ jsem hotova, pokraèuji dále po èervené znaèce, která mì vyvádí z lesa a pøivede k louce v dolíku, porostlé mimoøádnì pestrou kvìtenou.
V souèasné dobì kvete fialová chrpa luèní, hvozdík kartouzek, mateøídouška, modrý hadinec, sírovì ¾lutá mochna plazivá, svízel syøiš»ový s drobnými bílými kvítky, rmen a další. Kvìty tu vytváøejí místy nádherné koberce, hýøící barvami, z nich¾ se obzvláštì vyjímá kontrast ¾luté a fialové a modré a ¾luté ve svì¾í zeleni. Dolík s bohatou kvìtenou svádí k domnìnce, ¾e je to kráter Komorní hùrky. Ve skuteènosti je to místo, kde po erupci vlivem západního vìtru napadalo velké mno¾ství strusky, která tu byla v minulosti tì¾ena a právì jejím odtì¾ením vzniknul dolík. Tì¾ba byla nakonec zakázána a Komorní hùrka vyhlášena chránìnou pøírodní památkou. Ve svahu zùstal na dvou místech odkryv, kde pod svrchní vrstvou hlíny nacházíme strusku, pøipomínající koks, místy svìtlejší nebo naèervenalý (pøítomnost ¾eleza). To jsou stopy po Hefaistovi.
Sedím na louce a dìlám si skicu pohledu na Komorní hùrku. Sluníèko pøíjemnì høeje. Raduji se z tohoto místa, které mi uèarovalo svojí krásou a mno¾stvím kvìtin - jsou to promìnìné jiskøièky Hefaistova ohnì.
Sluníèko se pomalu kloní k západu a já se jen nerada louèím s Komorní hùrkou. Cestou na nádra¾í se mi v hlavì rodí nápady. Bylo by zajímavé sledovat systematicky od jara do podzimu kvìtenu, zapisovat data, co a kdy zaèíná kvést, pozorovat faunu, zapisovat údaje o poèasí.... udìlat takovou malou pøírodovìdeckou studii doplnìnou akvarely.
Jana Haasová
Komorní hùrka
je naše nejmladší sopka - byla v èinnosti pøed 850.000 lety, dokonce se vyskytl i názor, ¾e svoji èinnost ukonèila pøed pouhými 350 00 lety. Na svou slávu není nijak nápadná - je to nevysoký, èásteènì zalesnìný kopeèek mezi Chebem a Františkovými Láznìmi. Nápadný kráterovitý útvar, který na nìm najdeme. není ovšem pùvodní kráter, ale starý lom.
Pro historii geologie je Komorní hùrka místem témìø posvátným. Pro Goethovy ctitele také - ostatnì je tu i jeho památník - ve skále zasazená pamìtní deska a reliéf jeho hlavy.
Nachází cca. 3 km od Františkových Lázní. Pøipomínkou vìdeckého sporu z období poèátkù geologie, kterého se úèastnil i básník J.W. Goethe, je štola, kterou nechal vybudovat hrabì Šternberg, aby mohl být tento spor vyøešen. U vstupu do štoly je pamìtní tabule a reliéf J.W. Goetha.
Je zde i krátká nauèná stezka, infocentrum ÈSOP s malým parkovištìm, prodejem suvenýrù a sociálním zaøízením. Kola vám pohlídají u informaèního centra, nebo» na nauèné stezce s nimi nejste vítáni.
