Kdy¾ se øekne Hradèany, rozdìlí se ètenáøi a posluchaèi na tøi kategorie. První neví o co se jedná, tìch bude asi dost málo. Druhá kategorie ví, ¾e Hradèany jsou v Praze a jedná se o hrad èeské státnosti. Tøetí a poslední si pøedstaví Rudou armádu doèasnì nás vy¾írající a devastující kraj K. H. Máchy. Chtìl bych pøiblí¾it kousek krajiny, která po zmínìné armádì zùstala docela zachovaná. Je to paradox, ale kromì zamoøené pøírody v okolí letištì a ostatních lesích zùstaly skalní bloky a rozlehlé prostory docela zakonzervované pro milovníky pøírodních zajímavostí. Bohu¾el se tyto prostory také hodí pro poøádání rùzných akcí, které se poøádají k obveselení naší zlaté mláde¾e. Pak se mù¾e stát, ¾e se stanou i smrtelné nehody.
Naštìstí tito lidé se nedostanou od zásob pití na delší distanc a tak se hradèanské stìny musí spokojit s rádoby trampy. Po tìch se najdou oèouzené skalní výklenky, osekané vìtve a nezbytné láhve od limonád a kelímky od jogurtù všech znaèek.
Nejsem historik, pøesto podotknu. Mùj táta kdysi vyprávìl jak vojanèil v Mimoni. Dokonce o tom má nìjakou poznámku v deníèku, který mi po nìm zùstal. Tak je vidìt, ¾e tam byla vojenská posádka u¾ za první republiky. To je jen tak na okraj.
Pøed dvìma roky jsme spolu s man¾elkou pustili do cestování na kole po okolí. Èeský Ráj nám ji¾ byl malý. Podle mapy se mìlo dát pøejet po letišti a¾ do osady Hradèany. Proè to nezkusit. Auto zùstalo v Kuøivodech a na kolech se jelo dál po krásné silnici z kopeèka. Nádhera. Ještì podotknu, ¾e na konci Kuøivod je strá¾nice Pyrotechnické slu¾by. Za plotem byly k vidìní rùzné suvenýry, které nám rudí bratøi zanechali po lesích. Dnes je celá expozice pøístupná jako muzeum.
Letištì, opuštìná hnízda, stojánky a všude pøítomný nepoøádek. Na konci dráhy se z hájku vyloupne nìkolik domkù a rybník. ®íznivý poutník se podívá na ceduli, podle které je usmìrnìn do penzionu na bøehu rybníka. Pohled na druhý bøeh ale vypovídá o pøítomnosti jakési osady anebo nìco takového. To se musí prohlédnout. Na cestì vás uvítá cedule, ¾e se pohybujete na soukromé cestì. Nevadí, u¾ mì vyhodili i z jiných míst. Za zatáèkou se objeví brána s nápisem - Osada osamìlé hvìzdy. V osadì je samozøejmì i kanceláø šerifa, mìstská banka a saloon. Ještì je tu jakýsi špatnì definovaný odér. Nastòák a Astrachánec by to hodnotili jako smrad. Bodej» by ale nebyl. Je tu toti¾ stanice pro hendikepovanou zvìø a pár kouskù zvíøat v boudièkách se prohání k potìše èumilù. V saloonu vládne šerif Bill. U¾ podání ruky je zárukou trampské duše. Zalomení palcù a ahoj, potom pøedstavení…
Po obèerstvení tìla i ducha vyrá¾íme smìrem - Psí kostel. Byl jsem tam u¾ dvakrát, ale nikdy se mi nepodaøilo udìlat pár fotek, se kterými bych byl spokojený. Navíc je o kus dál další útvar - Skalní brána. Abych vysvìtlil, Psí kostel není ¾ádná modlitebna, ale skalní útvar, plný dìr a prostorù s výklenky. Dnes také s pøipraveným ohništìm a dokonce tam byly i sirky. Jaká ohleduplnost k dalším " trampùm". Bohu¾el nikomu z nich nevadí, ¾e skála se s ohnìm tì¾ko vyrovnává. Oèouzené stìny a nepoøádek kolem skály hovoøí za vše. Škoda, byl by to krásný kus pøírody. Po krátké cestì pøes oraništì po tì¾bì døeva se dojde k další skále s krásným výhledem na vrcholky kopcù na severní stranì. Tam se krèí taková malá skalka ve tvaru Pravèické brány. Pøi pohledu z druhé strany je v poøádné výšce prùhled na oblohu.
Najednou se ozvalo cinkání ¾eleza (karabiny a ostatní výbava horolezcù). Na skalce, kam se dá vylézt i v polobotkách se objevila skupinka a hulákala Achój a mávala flaškama. I bez toho pøízvuku bylo jasné, ¾e se jedná o naše sousedy ze Saska. Jejich hlas a hlasitost je nezamìnitelná. Proto jsme vzali nohy na ramena a upalovali pryè z ráje jako Adam a Eva. Co dál, šlapeme po cestì zpátky do Hradèan. ®e nám cestu køí¾ili spousty hub jsme vidìli jako problém. U¾ je nebylo kam dávat. Bylo docela pozdní odpoledne, kdy¾ jsme se vrátili k autu. Po cestì je ještì nìkolik skalních blokù. Jeden mi pøipomnìl obrané pevnosti na hranicích. Vypadal skuteènì jako ohromný bunkr s palposty a kulometnými okny. Fantazie zapracovala a vybudila vzpomínky na Dobrošovskou pevnost a ostatní památky na pokus ubránit naší zemi pøed Nìmci.
Je veèer a naše utahané nohy volají po odpoèinku. Pøed pár roky by nìjakých osm kilákù nebyl problém. Asi nemládnu. Tak zatím AHOJ !
zmínìné armádì zùstala docela zachovaná. Je to paradox, ale kromì zamoøené pøírody v okolí letištì a ostatních lesích zùstaly skalní bloky a rozlehlé prostory docela zakonzervované pro milovníky pøírodních zajímavostí. Bohu¾el se tyto prostory také hodí pro poøádání rùzných akcí, které se poøádají k obveselení naší zlaté mláde¾e. Pak se mù¾e stát, ¾e se stanou i smrtelné nehody.
definovaný odér. Nastòák a Astrachánec by to hodnotili jako smrad. Bodej» by ale nebyl. Je tu toti¾ stanice pro hendikepovanou zvìø a pár kouskù zvíøat v boudièkách se prohání k potìše èumilù. V saloonu vládne šerif Bill. U¾ podání ruky je zárukou trampské duše. Zalomení palcù a ahoj, potom pøedstavení…